sb157-05 0..8296

155

Trdlovati = trdlem tlouci, váleti, mač-
kati, mit dem Stössel, mit der Walze schla-
gen, wälzen. Jg. — co: len (na trlici lá-
mati, brechen). Len trdlovaný = lámaný. —
se = špatně a nemotorně tancovati, skákati
při tanci jako trdlo v hmoždíři, im engen
Raume schlecht tanzen, sich abmüden mit
Jemanden, der schlecht tanzt. Také na Mor.
Brt., Šd. — se při čem. Celou noc při
dudách se t-vali. Us. — se s kým. S ta-
kovou nemotorou se trdluješ? Us. Sá. —
kde. Pořád se s ním v hospodě trdluje.
Us. Všk.

Trdlovka, y, f., vz Trdlový.

Trdlový, Stössel-. T. polévka = trdlovka,
pouze voda trochu omaštěná, ve které se
drob vařil. Vz Trdelnice. Us. v Krkonoš,
a v Jilemnicku. Hk., Hšv.

Tré, ého, n., staženo z troje, drei. Vz
Dvé. U přítomnosti tré knížat; Tré dětí
spolu rozených; Tré hrabat na kusy roz-
sekal; Mám za to, že o tomto trém se ra-
díte. V. Zástup na tré rozdělený. Br. Tré
bot (3 páry). D. List na tré rozdělený. Bž.
145. Šel sem do Benátek, tam sem si kúpil
krásných tré telátek. Mor. Brt. Tré nás le-
želo v komoře na žoldře. NB. Tč. 118. Člo-
věka a tré koní. Půh. I. 174. A proto tré
pracuje statečně. Hus II. 223. V tom roz-
dělení na tré Kristových předků; Soudové
a práva na tré byla rozdělena; Při čemž
považme toho trého. BR. II. 6. a., 21. b.,
238. (Šd. ). Tré koní orných, vuoz a hřebec.
Půh. II. 160. Na tré rozděliti. Us. Kromě
toho t-ho. Kom. K trému se obraceti. Kom.
Všecky pověry v tom trém se zdržují. V.
Tré holoubátek uletělo. Us. Ženská milosť
jest jako hosť, panská přízeň též jako sen,
růžový květ, to tré jde zpět. Us. Žena,
osel, ořech, to spolu tré hned požitečnější
bývá ubité. Prov. D. Kůň brůna, žena důra,
Janek pachole, řídko z toho t-ho co v hod
bude. Prov. D. Prosby nedostatek na trém
záleží. Hus I. 379.

Tře, e, f. = třenice, Streit, m. Leg.

Třé = tři. Na Mor. Když prostřed lesa
přijeli, třé zbůjníci vyskočili. Sš. P. 41.

TřebB, strsl. purgamentum. Mkl. B. 42.

1. Třeba, y, f., zastr. = oběť, das Opfer.
Krok. V MV. nepravá glossa. Pa. Vz Tře-
biště. Ku žertvám a třebám chodili kněží.
Ks., Bdl. Třeba = oběť a to na rozdíl od
žertvy, oběť nezabitná, nekrvavá, z medu,
obilí, ovoce atd., již pohanští předkové naši
na oltář svých bohů kladli. Obětovalo se
v posvátných hájích, na návrších, horách
atd. Odtud místní jména: Třebnice, Tře-
biště, Třeblice, Třebín, Třeboň, Třeboč,
Třebetice atd. S. N. XI. 240.

2. Třeba, y, f. = potřeba. Moja mať ti
nedá, lebo sama nemá: mnoho nás je dětí,
každému nám třeba. Sl. ps. 337.

3. Třeba, ve frasi: třeba jest, adv. =
nutno jest, býti musí, es ist nöthig. Na
Slez. skráceně trá, třá. Šd. Dělá víc, než
třeba; Nebylo toho třeba; Pokud by třeba
bylo. Dch. Bůh ví dobře, co nám třeba,
všecko je mu známé. Us. Tč. Kdo trpí,
tomu volnosť třeba. Na Slov. Tč. Není mi
toho třeba. Ros. Nahrnuchu, čeho třeba

bieše. Rkk. 45. Na koho se nám t. ohle-
dati; Na cestu peněz třeba. Kom. Bylo by
naň ostré oštěpačky třeba. Prov. Není t.
daleko pro příklad choditi. Sych. A já
vínka nesmím vít, třeba je mi na mšu jít;
U pacholka viara jako u psa pára, nětřa ci
ho bylo nocovać; Kerý má co doma robit,
toho doma třeba; Nerozfukuj, větře, sena,
bude mi ho v zémě třeba; Keď ty věci
dobře znáte, že mně už je muža třeba, jako
toho kusa chleba; A pecen chleba, toho
nám třeba. Sš. P. 22., 393., 574., 608., 659.,
744. (Tč. ). Ale chci na ni dovésti dobrými
lidmi, což mi k mému právu třeba. Půh. I.
132., 153., 243. Nosiechu, což bylo třeba
k dielu. Bj. Co vám třeba, toho ptajte.
Mast, v. 320. Tvého mi diela netřeba. ZN.
ytipu třeba časem, ale rozumu vždycky
Č. M. 202. Dřiemká sa mi, třeba mi po-
stelka. Zpěv. I. 173. Dobře mu tak, však
mu toho nebylo třeba. Us. Šd. A tak jakož
člověku třeba jest vysvobozenie z nemoci,
tak také jest třeba jemu modlenie; Neb
duchu samému t-a toho duchovního chleba,
Ježíše syna božího. Hus I. 292., III. 265. —
T. = museti, müssen. T. s infinit. T. se mi
učiti. Bern. T. nám umříti. L. Toho vám
nic třeba věděti. Kat. 2608. Netřeba než
zapřáhnouti a jeti. Brt. S. 105. Protož t-ba
mluviti řeč boží. Hus II. 143. — T. se vy-
pouští. Bude mi tam jeti (i. e. třeba). Us. —
T. = spojka = byť, i, wenn gleich, wenn
auch, sollt auch, auch, wohl auch. Vz Mkl.
S. 260. Pes blížícího se kouše t-ba podtají;
Vyloučením, t. i kněžství odejetím trescí.
Kom. Zlou při pěkně líčí t. pro pár stře-
víců. Br. Slovensky si zpievaj, veď ťa Boh
počuje, trebars i celý svet zpev tvoj za-
tracuje. Slov. ps. Tč. T-ba není tak šťasten,
jest přece spokojen. Dch. Třebas nebyl tak
veliký. Us. Třeba, Janko, vedla koňa (i. e.
půjdem), preca budzem žena tvoja; Třeba
sem bledúčka, bledušenka bledá, přece mě
maměnka ledakému nedá; Vesele, vesele,
třeba sa zle děje; srdečko v zármutku, hu-
běnka sa směje; Třeba jsú já chudobné
maměnky, ale jsú poctivá jak jiné frajerky;
Třeba lavek néní, přijdi přes kaméní, přijdi
edem, přijdi, moje potěšéní; A já sem sy-
neček, třeba já nic nemám, ale sem syneček,
že si zas vydělám; Třeba seš ty hodné
jonák, ty seš přece jenom voják; A já jesti
(jísti) už půjdu, třeba úhor nezořu. Sš. P.
81., 198., 214., 315., 347., 471., 713., 784.
(Tč. ). — Třeba-li, třebas, třebasi, třebať.
Třeba-li = jestliže třeba, wenn es nöthig
ist. Klademe, když ukazujeme, že něčemu
na překážku nejsme. Budouť moci trvati za
několik neděl, třeba-li do letnic. Ms. kn.
lék. — T., sei es, memethalben, ja. Co mně
dáte, to vezmu, třeba trochu kaše. Sš. P.
747. Hněvaj sa ty, hněvaj, třeba sa popukaj,
enom když jdeš podle, na okno zaťukaj;
A my samy nevíme, která se vám líbíme;
třeba tato maličká, co má černá očička;
T-ba tutohle na koncu (si vyberu), ja v tom
růžovém ve věncu; Ja hněvaj ty sa t. celý
týden, enom sa nehněvaj, dyž přijde krajní
deň. Sš. P. 234., 350., 725., 782. (Tč. ). Chceš
píti? Odp.: Třebas (přisvědčuje). Ros. Poď

221*