sb157-05 0..8296

156

nám pomoct! Třebas. Us. Brt. Pojdmež tedy
mezi tyto třebas nejprve. Kom. — Třebas =
třeba, byť i, wenn auch, gleich, wohl gar,
gleichwohl. Opice zůstane opice, by na ni
třebas zlatý řetěz dal. V. Třebas nebyl tak
veliký. D. Nechť třebas po třech zlatých
platí. Ros. — Třebas, opovržlivě, pro mne,
meinethalben. Nechť jde třebas do pekla.
Ros. Třebas ho vlk vzal! Ros. Jdi třebas
na visálku. V. — T. někdy stojí i místo:
i kdyby toho třeba bylo, aby. Zjednejte mu
pacholíka, ať ho hlídá, t-bas přes noc jemu
po třech groších placeno bylo. Zk. — Vz:
A, spojka ve větách připouštěcích, pozn. —
T., y, m, osob. jm. Pal. Dj. I. 348.

Trebal, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Trebalo = třeba bylo. Slov.

Třebaň, ě, f., něm. Třeban. T. zadní a
hlásná n. přední, vsi u Berouna.

Třebanice, ves u Netolic.

Trebár = třeba, třebas. Trebár ma ne-
vidzíš, ale ma hneď poznáš. Ps. sl. 10.

Třebarov, a, m., Triebendorf. T. hrubý
a malý, vsi u Zábřehu na Mor. — Třebarov
dvůr, Triebenhof, ves tamtéž. PL.

Třebas, a, m., myslivna u Příbrami. PL.
— T., vz Třeba.

Třebať, vz Třeba.

Třebata, y, m., osob. jm. Pal. Rdh. 126.

Třebati = střebati. — komu kde. Ostro-
zoby jestřáb v hlavěnce mi třebe. Hdk. C.
320.

Trebati-us, a, m., římský právník za
dob Caesarových. Vz S. N.

Třebava, y, f., osob. jm. Pal.

Třebče, Třebsko, a, n., Triebsch, ves
u Svín. PL.

Třebčice, dle Budějovice, něm. Třeb-
tschitz, ves u Nepomuk; T. něm., Deutsch-
Trebetitsch, ves u Podbořan; T. široké,
Weitentrebetitsch, ves tamtéž.

Třebě, ě, f. = nýtek, die Niete. Techn.
I. 78. Vz Třebel, 3.

Třebechovice, dle Budějovice, Hora Oreb
nad Dědinou, Hohenbruck, město u Král.
Hradce. PL., Tk. IV. 743. Vz S. N.

Třebějice, dle Budějovice, Střebejitz,
ves u Soběslavi. PL.

Třebek, bka, m., osob. jm. Pal.

Třebekov, a, m., něm. Třebokow, my-
slivna u Plané. PL.

1. Třebel, bla, m., osob. jm. Pal. Rdh.
133.

2. Třebel, bla, m., Triebel, ves u Čer-
nošína. PL. Cf. Tk. IV. 743., S. N.

3. Třebel, c n. u, m., die Niete. Rk. Vz
Třebě.

Třebelice, něm. Střebelitz, ves u Tábora.

Trebelli-us, a, m., a) konsul, b) děje-
pisec římský. Vz S. N.

Třebelovice, dle Budějovice, Třebello-
witz, ves u Jamnic. PL.

Třeben, bna, m., osob. jm. Pal.

Třebenice, dle Budějovice, Trebnitz, mě.
u Lobosic. PL. — T., němec. Třebenitz,
Střebenitz, ves u Mníška. — Tk. I. 87., III.
130, IV. 349., S. N., Tf. 300., Arch. I. 502.,
Pal. Dj. IV. 2. 533.

Třebenina, y, f. = čistá syrovátka bez
sýření. Us.

Třebestovice, ves u Sadské. Tk. I. 84.,
417., III. 86., Tf. 266.

Třebeš, e, m., Střebesch, ves u Král.
Hradce.

Třebešice, dle Budějovice, Třebeschitz,
ves u Kutné Hory. PL.

Třebešice, dle Budějovice, ves u Bene-
šova v Budějovsku. Vz S. N.

Třebešov, a, m., Třebeschow, ves u Rych-
nova; T. veliký, ves u Skalice; T. malý,
ves tamtéž.

Třebetice, dle Budějovice, něm. Střebe-
litz, ves u Holešova na Mor.; něm. Třebe-
titz, ves u Dačic na Mor.

Třebetín, a, m. T. dolní a horní, Klein-
u. Gross-Střebitschen, vsi u Švihova. PL.

Třebetín, a, m., ves u Bohdanče; něm.
Střebietin, ves u Letovic. PL.

Třeběvlice, dle Budějovice, ves u Dlaž-
kovic. Tk. III. 61.

Trebi-a, e, f., bylo jméno řeky (přítoku
Pada) a města v Italii. Vz S. N.

Třebický, ého, m. T. Ignác, průmyslník,
† 1864. Vz S. N. — T. Frt.. spisov. Jg.
H. 1. 643.

Třebíč, e, f., mě. na Mor. Vz S. N., Tk.
IV. 743., S. N. — Třebíčan, a, m. — Tře-
bický (m. Třebíčský, vz -ský).

Třebíčko, a, n., Třebitschko, ves u Svín.

Třebihošť, ě, f., Třebihoscht, ves u Mi-
letína.

Třebichovice, dle Budějovice, Střebi-
chowitz, ves u Smečna. PL., Tk. I. 380.

Třebík, a, m, osob. jm.

Třebín, a, m., něm. Střebin, ves u Bu-
dějovic; T., něm. Třebine, Schehine, ves
u Verneřic. PL., Arch. II. 58. — T., osob. jm.

Trebinje, e, f., mě. v Hercegovině. S. N.

Třebínka, y, f., návrší u Litoměřic. Km.

Trebisonde, vz Trapezus.

Třebišov, a, m., Střebischow, ves u Kla-
tov. PL., Arch. I. 533.

1. Třebiště, ě, n., Třebischt, Střebischt,
ves u Tábora. PL.

2. Třebiště, ě, n., strsl. třêbiště, delubrum.
Mkl. B. 274. T. = místo, kde pohanským
bohům třeby přinášeli. Bdl.

Třebivlice, dle Budějovice, Třiblitz, ves
u Třebenic. PL. Vz S. N.

Třebíz, e, m., Weissthurm, ves u Sla-
ného. PL. Vz Tk. II. 430., 472., III. 59.,
62., S. N.

Třebízský, ého, m. Václ. Beneš T-ský,
spisovat. hist. povídek. Tf. H. 1. 141.

Třebka, y, f., osob. jm. Pal.

Třebkov, a, m., němec. Třepkow, ves
u Písku. PL. Vz Tf. 288.

1. Třeble, í, pl., Třebel, něm. Triebl, ves
u Černošína. PL. Vz S. N.

2. Třeble, e, f., der Stift bei der Magnet-
nadel. Nz.

Třebně, ubertim, hojně. Lex. vet.

Třebnice, něm. Trebnitz, ves a) u Se-
dlčan, b) u Horšova Týna. PL. Vz Tk. III.
59 S N

Třebnický Št. Vz S. N., Jg. H. 1. 643.

Třebník, u, m., tavola tužebník, spiraea,
zemní ořech, die Spierstaude. Rstp. 483.,
720. — T. = ritual (obřadová kniha) v li-
turgii slovanské. Šf.