sb157-05 0..8296

159

srpnem se trefuje (shoduje). Br. Měsíce,
který se s našim měsícem březnem s ne-
malé částky trefuje. BR. II. 118. a. — se
k čemu. Žene ovčák domů, trefil se pán
k tomu: Můj milý ovčáče, kam's dal štyry
ovce? Šla Naninka z trávy domů, trefila se
máti k tomu. Sš. P. 132., 349. I trefil sě
k tomu Blažek a řka. NB. Tč. 235. Výborně
se evangelistovi k věci trefuje. BR. II. 36. a.
Trefil (náhodou přišel) se k němu kdosi.
L., D. Dobře se ta poklička trefí k tomu
hrnci (a sýr k chlebu). V. To se k tomu
dobře trefuje (hodí). Ke všemu se trefí. To
se ke všem netrefuje. V. — se v čem. Že
se v tom tak jednostejně trefili (shodli). Bl.
Živ. Aug. 86. — kudy: cestou. Šm. Pro-
raženou cestou leckdos trefí. Šd. — s in-
finit. Jestli sa ti trafí k velmožnému iť,
doma slušně sa přichystaj v oděve i řeči.
Slov. Tč. — se čeho = trefiti. T. se cíle.
(=t. cíl). Us.

Trefle (fr. trefl, z lat. trifolium = troj-
lístek jetelový), obyč. trefy, křížky (barva
v kartách). Rk.

Trefně = hodně, příhodně, způsobně, an-
gemessen, passend. T. něčeho užívati. V. —
T. = podivně, podivínsky, wunderlich. Ten
se t. šatí. Na Mor. Hý.

Trefník, a, m., der Treffende, Treffer. —
T., u, m., der Treff in der Lotterie. Na Slov.

Trefnosť, i, f. = hodnosť, příhodnosť,
způsobnosť, dovednosť, die Schicklichkeit,
Angemessenheit, Schönheit. V., Kom., Br. —
T. = vlastnosť trefujícího, die Fertigkeit zu
treffen.

Trefný = kdo trefuje k cíli, treffend. Ten
chlapec je t. Us. — T. = hodný, způsobilý,
dovedný, příhodný, vhodný, případný, tref-
fend, zutreffend, trefflich, schicklich, ange-
messen, passend, gemäss. T-né a poctivé
obyčeje. BN. Něco trefného pověděti. Us.
Trefný jsi co jelito (co kožich na ruby).
Vz Hloupý. Prov. — na čem. Ani na těle
nic trefného nebyl. Zlob. — T. = divný,
podivín, wunderlich. Na Mor. Brt. — T., ého,
m., osob. jm.

Trefovati, vz Trefiti.

Trefovně, trefovník, trefovnosť atd.
na Slov. = trefně, trefník, trefnosť atd. Bern.

Trefulka, y, m., osob. jm. Slez. Šd.

Trefuňk, u, m. = náhoda, der Zufall.
V., Kom.

Trefy, vz Trèfle.

Tréhodí, n. trojhodí. Sš. Mt. 376.

Tréhranatý štít. Tč. Vz Tříhraný.

Tréhranosť, i, f., vz Tříhranosť.

Tréhraný, vz Tříhraný.

Treixler, a, m., osob. jm.

Trejb, u, m. = letorosť, z něm. Trieb. Kal.

Trejcil, a, m., der Läufer, Herumschwär-
mer. Šm.

Trejciti = trejcniti.

Trejcnilka, y, f., eine Läuferin (von
Dienstmädchen). Šm.

Trejcniti, il, ění, herumlaufen. Šm.

Trejl, trýl, e, m., trejzel, sinapis arven-
sis, der Ackersenf, Triller. Šm. Vz Ohnice.

Trejtnar, a, m., osob. jm. Šd.

Trekýř, e, m., v horn. = dělník, který
vozík s rudou posouvá, der Karrenschieber,

z něm. trecken. Mz. 351. Vz Purník. Techn.,
Gl. 343.

Treláž, e, f., z fr. treillage, mřížoví, na
němž při domech víno se upíná, das Gitter-
werk, Geländer. Us. Vik.

Třelce, e, n., na Slov. = struhadlo, das
Reibeisen. Koll. Čít. 55.

Treliti, herumlaufen. Bzd.

Třelka, v, f. = žena, která tře len. Ktk.
Vz Tředle.

Třelko, a, n. = třelce. Šm.

Třelosť, i, f. T. cesty, das Betretensein
des Weges. Us. Jg.

Třelý = třený. T. cesta, getretener Weg.
Ráj.

Trema, n., řec. = třesení, strach, die
Furcht, das Trema. Ten má t. (strach).

Tremando, tremolando, tremolo, tremulo,
it., třesavě, tony mají se chvěti. Mlt.

Trembati = žunkati, píti, trinken, sau-
fen. Us. v Jič.

Tremblant (fr., tramblan) = třesavý, tře-
sutý.

Třemdala, třemdava, třevdava, třev-
dala, y, f. = polej vlaský, jesenka, dictam-
mis, Diptam, das Hirschkraut, die Gicht-
wurz. T. bílá, d. albus. Rstp. 272. Čl. kv.
327., FB. 87., S. N.

Třemen = střemen.

1. Třemení žila, die Sporader. D.

2. Třemení, n., das Steigbügelzeug. Dch.
Třemeničko, a, n., něm. Střemeničko,

ves u Mohelnice. PL.

Třemeniště, ě, n., Riemen am Steigbügel.

Třemenní chrt, který na smečce lovce
koňmo jedoucího u třmenu provází. Šp.

Třemešek, ška, m., něm. a) Johrnsdorf,
zámek u Šumberka na Mor. PL.

Třemešná, é, f. T. bílá a červená, Weiss-,
Roth-Třemeschna, vsi u Králové dvora a
u Miletína. Pč. Vz Tk. V. 133., 162., S. N.

Třemešné, ého, n., Třemeschna, ves u
Jistebnic; Zemschen, ves u Přimdy. PL.

Třemešník, u, m., der Elsehain, das Faul-
baumgehölz. Rk.

Třemešno, a, n., mě. v Pozňansku. Vz
S. N.

Třemcha, vz Střemcha.

Třemísko, a, n., Tschimischel, ves u Olom.
Mus. IV. 320.

Třemíšek, ška, m., osob. jm. Žer. Záp.
I. 113., 124.

Třemlato, a, n., něm. Střemblat, ves
u Ondřejova. PL.

Tremolec, lce, m. = tremolith. Šm.

Tremolith, u, m., kalamit, gramafit, ne-
rost. Bř. 174.

Tremolo, it. = třesavý n. třesutý hlas.
Rk. Cf. Tremando.

Třemošice, dle Budějovice, něm. Stře-
moschitz, ves u Vys. Mýta. PL. Vz S. N.

Třemošná, é, f., něm. Třemoschna, vsi
u Litomyšle a u Plzně. PL. Vz S. N.

Třemošnice, e, f., něm. Třemoschnitz,
1. ves u Ronova, 2. dvůr u Plas; něm. Stře-
moschnitz, ves u Divišova. PL.

Tremplin (tranplen, fr., tremplino, it. )
skákací lávka, skákačka (v plovárně a v tělo-
cvičně). Vz Trambulina, Rk.