Předchozí (159)  Strana:160  Další (161) |
|
|||
160
|
|||
|
|||
Třemšín, a, m., něm. Hummelberg, ves
u Prachatic. PL. — T., vrch v Blatensku. Vz S. N. Třen, a, o, vz Tříti. Us.
1. Třeň, ě, m. = peň u hub, hloubek,
stipes, der Strunk, der Stiel, díl sloupko- vitý či lodyhovitý hub vlastně tak zvaných, nesoucí rouško. Rst. 507., 201. Třeň bílý, hladký, krátký, tlustý, dutý. Vz Houba. Čl. Kk. 77. 2. Třeň, e, m. = stopka lišejníků plodo-
nosná, skládající se z látky od stélkové rozdílné a též vždycky jinak barvené n. př. u malohubek, číšní, stipes, der Strunk. Rst. 507., 201., 212., 221., 224. Třenák, u, m. = třenovec, dens buccalis.
Trénásobný = trojnásobný, dreifach. T. záseky. Háj. Třeňatý = hloubkatý, třeň mající, be-
strunkt. Rst. 507. 1. Trenčín, a, m., samota u Dobříše. PL.
2. Trenčín, něm. Trentschin, ves u Ba-
kova. PL. 3. Trenčín, mě. v Uhřích, Trentschin. Vz
S. N. — Trenčíňan, a, m. — Trenčínsko, Trenčansko, a, n. — Trenčínský. T. stolice, Us., hory. Krč. 253., 808. Dobrý řemeslník z tej trenčanskej stolice (drátař). Dbš. 99. — Trenčan, a, m.; Trenčanka, y, f.; trenčanský. Bern. T. stolice. — Tk. I. 626., IV. 743. Třenec, nce, m., ves v Těšínsku, pol.
Trzyniecz. Vz S. N. Tření, n., das Reiben, die Reibung. Vz
Tříti. T. očí rukou (mnutí). Us. Třením něco setříti. V. — T. = odpor, jejž pohybování těla na jiném těle za příčinou nestejnosti čili drsnatosti jejich trpí, die Reibung, Frik- tion. Jg. Kotálecí, kulící se, kluzké, točité n. čepové t. Sedl. T. při klouzání, gleitende R., při válení, rollende R., ve klidu (které se musí přemoci [Reibung der Ruhe], má-li se klidné těleso pohybovati, Vys. ), v ruchu (R. der Bewegung, které trvání pohybu tělesa překáží. Vys. ); koefficient (poměr) tření; elektřina třením (učiněná); plocha, odpor, úhel tření. Nz. T. těles. Vz KP. II. 25., S. N. — T. se = napřed tlačení, das Drängen, die Vordrängung. T. se do něja- kého stavu. Kom. Bez postrkání a na ně se tření lidí obecných. Žer. 1604. — T. = tře- nice mezi stranami, die Reibung zwischen Partheien. J. tr. O to t. v řečech bylo. Pal. D. IV. 1. 123. — T. lnu, die Flachsbreche. D. — T. máku, das Zerreiben. Us. — T. = mazání, das Schmieren, Einschmieren. V. — T. = ryb pojímání, die Laichzeit, das Lai- chen, die Laiche. Na t. do rybníku sázeli. V. Rybník na t. D. Ryby stojí na t. Us. Třenice, e, f. = tření, das Reiben. T.
ledu, der Eisstoss. Us. — T. = půtka, boj, různice, der Streit, Strauss. Byly t. mezi stavem panským a rytířským. V. Měli t. mezi sebou. St. let. — T. = něco třeného, Geriebenes. Ros. T., na Mor. = prkno, das Brett. Plk. Zahradil sem mu okna třenicí a dubičím. NB. Tč. 78. — T., něm. Třenitz, ves u Cerhovic. Třenička, y, f. T. na mák atd. = stro-
jek, kterým se mák tře. Us. Hk. |
Třenitý. T. rostliny, stipeatae: jelenka,
rozpětilec. Vz Rstp. 1953., 1954. Třenka, vz Střenka.
Trenodie, e. f., z řec., die Threnodie,
das Klagelied. Nz. Trénohý, dreifüssig. T. stůl. Us., Šd.,
Trip. Třenov, u, m. = žernov, der Mühlstein.
Ros. Třenovec, vce, m. = třenovní zub, sto-
lička, der Stock-, der Mahlzahn. Mus. V Mat. verb. nepravá glossa. Pa. Třenovka, y, f. = třená bábovka, jídlo.
Us. Č. Třenovní, třenový = čelistný, licní,
Backen-, Stock-. T. zub (stolička). Vz Tře- novec. Kom., D., Sych. Třenovník, u, m. = třenovní zub, der
Stockzahn. T-ky lvové zlámá. Žalt. 57. 7. Třeňový = třeni či hloubku náležející,
hloubkový. Rst. 507. Trénožka, vz Třínožka. Trénožka v MV.
nepravá glossa. Pa. Třeny, dle Dolany, mlýn u Milína. PL.
Třený, gerieben. Vz Tříti. T. cesta, Aqu.,
BO., chodník (vz Stezka), Kom., silnice, krok, zlato, Techn., kámen (pilou rozřezaný, te- saný, lapis sectus). Bj. Barvy parou třené. Dch. Trenza (třensa), y, f. = lehká uzda, stíhlo,
die Trense. D. Rus. trénzel, pol. tręzla, holl. trens. Mz. 352. Tréostrý = třísečný, dreischneidig. Meč
t. jest jazyk utrhačů zlostný. Lom. Třep, u, třípek, pku, m., lépe: střep,
die Scherbe. Jg. T. rozbitý. BO. Třepací = ku třepáni sloužící, zum Schüt-
teln dienend. T. stroj. Techn. Třepač, e, m., třepáček, čka, třepálek,
lka, m. = kdo rád třepá, der Klatscher, Schläger; kdo rád hubou třepá, mele, das Klatschmaul. Ros. Třepáč, e, m. = prkno, jímž se hnůj na
voze uspleskává. U Příbrm. L. Šbk. U Nové Kdyně. Psčk. Třepáček, vz Třepač. — T., čku, m. =
placka, ein Kuchen; fisikator. Us. Třepačka, y, f. = která třepá, die Schlä-
gerin. T. lnu, konopi, die Flachsbrecherin. Na Slov. — T. = která mnoho hubou třepá, klevetnice, das Klatschmaul. Peyt. — T. = nástroj, kterým se třepá, Querl, f. Ros. — T. na len, na Slov. = trlice, die Flachs- breche. D. Má hubu jako t-ku (ustavičně mluví). Ros. — T. = moutev, die Querl. Techn. — T. = vytěračka, hadr k vytřepá- vání prachu koňům, onuce, ein Fetzen zum Pferdeabwischen. Výb. L, Ros., Ja. — T., y, m., s příhanou, pacholek od koní, pod- koní, der Stallknecht. St. skl., Výb. I. 946., Žk. 210. Us. u Přer. Kd. Třepačný, nachrederisch. T. osoba. Šm.
Třepák, u, m., samota u Rožmitála. PL.
— T., der Tremulant bei der Orgel. Vaň. — T., a, m., nadávka měšťákům. U Poč. Kšá. Třepal, a, třepálek, lka, m. = třepač,
třepala, der Mauldrescher. — T. = kdo rád jiné přetřepává, der gern andere durch die Hechel zieht. Ros. |
||
|
|||
Předchozí (159)  Strana:160  Další (161) |