sb157-05 0..8296

160

Třemšín, a, m., něm. Hummelberg, ves
u Prachatic. PL. — T., vrch v Blatensku.
Vz S. N.

Třen, a, o, vz Tříti. Us.

1. Třeň, ě, m. = peň u hub, hloubek,
stipes, der Strunk, der Stiel, díl sloupko-
vitý či lodyhovitý hub vlastně tak zvaných,
nesoucí rouško. Rst. 507., 201. Třeň bílý,
hladký, krátký, tlustý, dutý. Vz Houba.
Čl. Kk. 77.

2. Třeň, e, m. = stopka lišejníků plodo-
nosná, skládající se z látky od stélkové
rozdílné a též vždycky jinak barvené n. př.
u malohubek, číšní, stipes, der Strunk. Rst.
507., 201., 212., 221., 224.

Třenák, u, m. = třenovec, dens buccalis.
Trénásobný = trojnásobný, dreifach. T.
záseky. Háj.

Třeňatý = hloubkatý, třeň mající, be-
strunkt. Rst. 507.

1. Trenčín, a, m., samota u Dobříše. PL.

2. Trenčín, něm. Trentschin, ves u Ba-
kova. PL.

3. Trenčín, mě. v Uhřích, Trentschin. Vz
S. N. — Trenčíňan, a, m. — Trenčínsko,
Trenčansko, a, n. — Trenčínský. T. stolice,
Us., hory. Krč. 253., 808. Dobrý řemeslník
z tej trenčanskej stolice (drátař). Dbš. 99. —
Trenčan, a, m.; Trenčanka, y, f.; trenčanský.
Bern. T. stolice. — Tk. I. 626., IV. 743.

Třenec, nce, m., ves v Těšínsku, pol.
Trzyniecz. Vz S. N.

Tření, n., das Reiben, die Reibung. Vz
Tříti. T. očí rukou (mnutí). Us. Třením něco
setříti. V. — T. = odpor, jejž pohybování
těla na jiném těle za příčinou nestejnosti
čili drsnatosti jejich trpí, die Reibung, Frik-
tion. Jg. Kotálecí, kulící se, kluzké, točité
n. čepové t. Sedl. T. při klouzání, gleitende
R., při válení, rollende R., ve klidu (které
se musí přemoci [Reibung der Ruhe], má-li
se klidné těleso pohybovati, Vys. ), v ruchu
(R. der Bewegung, které trvání pohybu
tělesa překáží. Vys. ); koefficient (poměr)
tření; elektřina třením (učiněná); plocha,
odpor, úhel tření. Nz. T. těles. Vz KP. II.
25., S. N. — T. se = napřed tlačení, das
Drängen, die Vordrängung. T. se do něja-
kého stavu. Kom. Bez postrkání a na ně se
tření lidí obecných. Žer. 1604. — T. = tře-
nice mezi stranami, die Reibung zwischen
Partheien. J. tr. O to t. v řečech bylo. Pal.
D. IV. 1. 123. — T. lnu, die Flachsbreche.
D. — T. máku, das Zerreiben. Us. — T. =
mazání, das Schmieren, Einschmieren. V. —
T. = ryb pojímání, die Laichzeit, das Lai-
chen, die Laiche. Na t. do rybníku sázeli.
V. Rybník na t. D. Ryby stojí na t. Us.

Třenice, e, f. = tření, das Reiben. T.
ledu, der Eisstoss. Us. — T. = půtka, boj,
různice, der Streit, Strauss. Byly t. mezi
stavem panským a rytířským. V. Měli t.
mezi sebou. St. let. — T. = něco třeného,
Geriebenes. Ros. T., na Mor. = prkno, das
Brett. Plk. Zahradil sem mu okna třenicí
a dubičím. NB. Tč. 78. — T., něm. Třenitz,
ves u Cerhovic.

Třenička, y, f. T. na mák atd. = stro-
jek, kterým se mák tře. Us. Hk.

Třenitý. T. rostliny, stipeatae: jelenka,
rozpětilec. Vz Rstp. 1953., 1954.

Třenka, vz Střenka.

Trenodie, e. f., z řec., die Threnodie,
das Klagelied. Nz.

Trénohý, dreifüssig. T. stůl. Us., Šd.,
Trip.

Třenov, u, m. = žernov, der Mühlstein.
Ros.

Třenovec, vce, m. = třenovní zub, sto-
lička, der Stock-, der Mahlzahn. Mus. V Mat.
verb. nepravá glossa. Pa.

Třenovka, y, f. = třená bábovka, jídlo.
Us. Č.

Třenovní, třenový = čelistný, licní,
Backen-, Stock-. T. zub (stolička). Vz Tře-
novec. Kom., D., Sych.

Třenovník, u, m. = třenovní zub, der
Stockzahn. T-ky lvové zlámá. Žalt. 57. 7.

Třeňový = třeni či hloubku náležející,
hloubkový. Rst. 507.

Trénožka, vz Třínožka. Trénožka v MV.
nepravá glossa. Pa.

Třeny, dle Dolany, mlýn u Milína. PL.

Třený, gerieben. Vz Tříti. T. cesta, Aqu.,
BO., chodník (vz Stezka), Kom., silnice, krok,
zlato, Techn., kámen (pilou rozřezaný, te-
saný, lapis sectus). Bj. Barvy parou třené.
Dch.

Trenza (třensa), y, f. = lehká uzda, stíhlo,
die Trense. D. Rus. trénzel, pol. tręzla, holl.
trens. Mz. 352.

Tréostrý = třísečný, dreischneidig. Meč
t. jest jazyk utrhačů zlostný. Lom.

Třep, u, třípek, pku, m., lépe: střep,
die Scherbe. Jg. T. rozbitý. BO.

Třepací = ku třepáni sloužící, zum Schüt-
teln dienend. T. stroj. Techn.

Třepač, e, m., třepáček, čka, třepálek,
lka, m. = kdo rád třepá, der Klatscher,
Schläger; kdo rád hubou třepá, mele, das
Klatschmaul. Ros.

Třepáč, e, m. = prkno, jímž se hnůj na
voze uspleskává. U Příbrm. L. Šbk. U Nové
Kdyně. Psčk.

Třepáček, vz Třepač. — T., čku, m. =
placka, ein Kuchen; fisikator. Us.

Třepačka, y, f. = která třepá, die Schlä-
gerin. T. lnu, konopi, die Flachsbrecherin.
Na Slov. — T. = která mnoho hubou třepá,
klevetnice, das Klatschmaul. Peyt. — T. =
nástroj, kterým se třepá, Querl, f. Ros. —
T. na len, na Slov. = trlice, die Flachs-
breche. D. Má hubu jako t-ku (ustavičně
mluví). Ros. — T. = moutev, die Querl.
Techn. — T. = vytěračka, hadr k vytřepá-
vání prachu koňům, onuce, ein Fetzen zum
Pferdeabwischen. Výb. L, Ros., Ja. — T.,
y, m., s příhanou, pacholek od koní, pod-
koní, der Stallknecht. St. skl., Výb. I. 946.,
Žk. 210. Us. u Přer. Kd.

Třepačný, nachrederisch. T. osoba. Šm.

Třepák, u, m., samota u Rožmitála. PL.
— T., der Tremulant bei der Orgel. Vaň. —
T., a, m., nadávka měšťákům. U Poč. Kšá.

Třepal, a, třepálek, lka, m. = třepač,
třepala, der Mauldrescher. — T. = kdo rád
jiné přetřepává, der gern andere durch die
Hechel zieht. Ros.