Předchozí (161)  Strana:162  Další (163) |
|
|||
162
|
|||
|
|||
Třepice, e, f., cramula, halala. V MV.
nepravá glossa. Pa. Třepilosť, i, f., concavitas, prázdnosť,
die Leere. Sal. 196. 28. — T., die Zaserig- keit. Šp. Třepilý. T. žíla = pulsovní, životní, bicí,
srdečnice, přívodnice, die Pulsader. Ja. Prů- dušná žíla třepilá, průdušnice. Sal. 117. 20. Třepina, třepinka, y, f. = střepina, die
Scherbe. Krok., Boč. Kámen rozbil třepinu. BO. — T. = dutost ucha zevnitřního, die Ohrmuschel. Třepiti, il, en, ení; třepívati = roztlouci
v drobné, zvláště podlouhlé části, splittern, fasern. D. — co. Hrom třepí strom. Puch. T-ti vlnu, hedvábí. D. — co kde. Škoda je si na tom hubu třepiť (o tom mluviti). U Rychn. Msk. — si co: hubu = nadarmo tlachati. Us. — se = párati se, na drobné části nebo nitky se rozdělovati, splittern, zasern, sich fasern, sich fädeln. Co není obroubeno, to se rádo třepí. Ros. — se kde. Šátek se třepí na kraji, na konci. Us. — co jak: v třásně. Dch. Třepivosť, i, f., die Faserigkeit. Třepivý, třepilý, zaserig, faserig, split-
terig. D., Šp. 1. Trepka (třepka, Us. ), y, f. = obuv,
zvl. dřevěný střevíc, der Holzschuh. T-ka také podešve, které řemínky k nohám přivazují, die Sandalen. Sš. Mt. 50. Vz Mz. 352. — V. Mnozí na vysokých trepkách chodili. Kom. Bez míry ani t-ky neupleteš. Č. M. 259. Služebníci na dvoře chodí na
trepkách. Reš. Trepky šp. m. chódy. Hus I. 134. — T. = žvastání, das Geschwätz,
Geplapper. Došla mu řeč, nastala ho t-ka. Prov. Napadla ho slepičí trepka (nemůže ničeho tajiti). Us. Chodí mu jazyk na trep- kách (breptá; o opilém). Č. M. 602. 2. Trepka, y, f. T. obecná, paramecium
bursaria, nálevník. Vz Frč. 17., Schd. II. 547. 3. Trepka, y, f., samota u Vlašimi. PL.
1. Třepka, y, m., nadávka měšťákům.
U Poč. Kšá. 2. Třepka, y, f. = trepka, der Holzschuh.
Us. Trepkář, e, m., der Holzschuhmann.
Trepkovec, vce, m., pedilanthus. Rostl.
I. 237. b. Trepkovina, y, f., das Pantoffelleder. Rk.
Trepkový. T. dřevo, korek, das Pan-
toffelholz. Šp. Třepky, třapky, ův, pl., m. = třepení,
die Fransen. Ros. Třepna, y, f. = pleskna, klepna. D.
Třepnatý = plný třepů, mající třepy,
Scherben-. T. žába, želva, Schildkröte. V. Trepník, a, m. = kdo v trepkách chodí,
der Holzschuhmann. Proch. Třepnouti, pnul a pl, utí = udeřiti, vra-
ziti, plesknouti, schlagen. Na Slov., na Mor. v již. (Kts. ) a v jihozáp. Čech. Šb. Dlg. 18. — kam: do hřebu. Šb. Akoby do srdce třepla jasná střela. Koll. Šla a třepla ji po hřibetu. U Domažl. Er. Třepot, u, m. = třepání, das Geklatsche.
Prší jen třepot. Us. Dch. V utrobách když vášeň zbouzí třepot. Sš. Snt. 167. Tak se |
nocka sivá s dnem objala milo, že zorničce
nad tím do t-tu bylo. Hdk. C. 41. Třepota, y, m. = třepal, der Schwätzer.
Třepotati = třepetati. Sd.
Třepotný, zitternd. T-né hvězdy. Dch.,
Nrd. Trepsa, y, m., osob. jm. Tk. V. 144.
Treptati = spěšně a nesrozumitelně mlu-
viti, dreptati, breptati, plappern, unverständ- lich reden. — čím: jazykem. Papr. — T. = třepati, Geräusch machen, klappern, zastr. Ros. Treptov, a, m., mě. v prus. Pomořsku.
Vz S. N. Tréřadní = o 3 řadách. Lodí o tréřad-
ných veslech, dreirudriges Schiff. V. Trérohý, třírohý, dreihörnig, dreizackig.
T. vidly. V., Br. Třes, u, m. = třesení, das Zittern. Koll.
T. tremor. Mocné z Moaba obdirzie (aor. ) trzies. Ž. wit. Moys. 15. T. popadl jě. Ib. 47. 7. Ž. klem. tamtéž: trsas jě popadl. T. země znamením jest přítomnosti boží. Sš. Sk. 197. Třesalka, y, f., hypericum, das Hartheu,
Johanniskraut, rostl. Kk. 229. Třesalkovitý. T. rostliny, hypericineae,
hartheuartig: třesalka, čajovník atd., vz Kk. 228., 229. Třesavec, vce, m. = třesoun, der Zitterer.
T-ci (shakers, šékrs) = náboženská sekta povstalá roku 1747. mezi kvakery v Man-
chestru. Vz S. N. Třesavice, e, f. = bázeň, strach, die
Angst, Furcht. Z leknutí (by) nám svateb- níky nepopadla t. náhlá. Gsl. Kapr. 41. Třesavisko, a, n., der Moorgrund. Rk.
Třesaviště, ě, n. = třesavisko, třasenice,
třasovisko, slatina, der Moorgrund, -boden. Kana město leželo na t-ti rákosím orostlém. Sš. J. 38. (Hý. ). Třesavka, y, f. = zimnice, der Schüttel-
frost, das Fieber. Říkání nad t-kou. Třesavosť, i, f. = náklonnosť k třesení,
zitternde Beschaffenheit. Ros. Třesavý = kdo se třese, zitternd, bebend.
V. T. nohy míti. Ros. T. ruka, Us., hlas, D., vejce (na měkko vařené). T. listy osi- kové (nejslabším větérkem se pohybující). Rst. 507. T. zákal, der Zitterstaar. Nz. lk. T-vým hlasem zpívati. Ler. Tresci, vz Trestati.
Třesení, n. = čin třesoucího, das Schüt-
teln. T. ovoce (se stromu). Jg. — T. = stav třesoucího se, das Zittern, Beben. Kom. T. zimničné, V., s zimnicí. Kom. T. srdce, D., rukou, Jel., země, V., při zimnici, opilcův (tremor potatorum). Lk. — čím: strachem, zimou. V. Třesenice, e, f., anhaltendes Zittern. Rk.
Třesidlo, a, n., lépe: třesadlo.
Tresk, u, m. = třesk, der Krach. U Opav.
Klš. Na Slov. Třesk (zastr. třask). Strsl. trêskb, fragor.
Mkl. B. 34., 35. — Koll. Zpěv. I. 407. — T., interj.: klacks! platz! krach! puff! T., plesk! (pravíme, když kdo koho bije, kam rána padne). Ros. — T., u, m. = třesknutí, praštění, das Rasseln, Gerassel, Krachen, der Knall, Klapps. S velikým t-em. Martim |
||
|
|||
Předchozí (161)  Strana:162  Další (163) |