sb157-05 0..8296

162

Třepice, e, f., cramula, halala. V MV.
nepravá glossa. Pa.

Třepilosť, i, f., concavitas, prázdnosť,
die Leere. Sal. 196. 28. — T., die Zaserig-
keit. Šp.

Třepilý. T. žíla = pulsovní, životní, bicí,
srdečnice, přívodnice, die Pulsader. Ja. Prů-
dušná žíla třepilá, průdušnice. Sal. 117. 20.

Třepina, třepinka, y, f. = střepina, die
Scherbe. Krok., Boč. Kámen rozbil třepinu.
BO. — T. = dutost ucha zevnitřního, die
Ohrmuschel.

Třepiti, il, en, ení; třepívati = roztlouci
v drobné, zvláště podlouhlé části, splittern,
fasern. D. — co. Hrom třepí strom. Puch.
T-ti vlnu, hedvábí. D. — co kde. Škoda
je si na tom hubu třepiť (o tom mluviti).
U Rychn. Msk. — si co: hubu = nadarmo
tlachati. Us. — se = párati se, na drobné
části nebo nitky se rozdělovati, splittern,
zasern, sich fasern, sich fädeln. Co není
obroubeno, to se rádo třepí. Ros. — se
kde. Šátek se třepí na kraji, na konci.
Us. — co jak: v třásně. Dch.
Třepivosť, i, f., die Faserigkeit.

Třepivý, třepilý, zaserig, faserig, split-
terig. D., Šp.

1. Trepka (třepka, Us. ), y, f. = obuv,
zvl. dřevěný střevíc, der Holzschuh. T-ka
také podešve, které řemínky k nohám
přivazují, die Sandalen. Sš. Mt. 50. Vz Mz.
352. — V. Mnozí na vysokých trepkách
chodili. Kom. Bez míry ani t-ky neupleteš.

Č. M. 259. Služebníci na dvoře chodí na
trepkách. Reš. Trepky šp. m. chódy. Hus

I. 134. — T. = žvastání, das Geschwätz,
Geplapper. Došla mu řeč, nastala ho t-ka.
Prov. Napadla ho slepičí trepka (nemůže
ničeho tajiti). Us. Chodí mu jazyk na trep-
kách (breptá; o opilém). Č. M. 602.

2. Trepka, y, f. T. obecná, paramecium
bursaria, nálevník. Vz Frč. 17., Schd. II.
547.

3. Trepka, y, f., samota u Vlašimi. PL.

1. Třepka, y, m., nadávka měšťákům.
U Poč. Kšá.

2. Třepka, y, f. = trepka, der Holzschuh.
Us.

Trepkář, e, m., der Holzschuhmann.

Trepkovec, vce, m., pedilanthus. Rostl.
I. 237. b.

Trepkovina, y, f., das Pantoffelleder. Rk.

Trepkový. T. dřevo, korek, das Pan-
toffelholz. Šp.

Třepky, třapky, ův, pl., m. = třepení,
die Fransen. Ros.

Třepna, y, f. = pleskna, klepna. D.

Třepnatý = plný třepů, mající třepy,
Scherben-. T. žába, želva, Schildkröte. V.

Trepník, a, m. = kdo v trepkách chodí,
der Holzschuhmann. Proch.

Třepnouti, pnul a pl, utí = udeřiti, vra-
ziti, plesknouti, schlagen. Na Slov., na Mor.
v již. (Kts. ) a v jihozáp. Čech. Šb. Dlg. 18.
— kam: do hřebu. Šb. Akoby do srdce
třepla jasná střela. Koll. Šla a třepla ji po
hřibetu. U Domažl. Er.

Třepot, u, m. = třepání, das Geklatsche.
Prší jen třepot. Us. Dch. V utrobách když
vášeň zbouzí třepot. Sš. Snt. 167. Tak se

nocka sivá s dnem objala milo, že zorničce
nad tím do t-tu bylo. Hdk. C. 41.

Třepota, y, m. = třepal, der Schwätzer.

Třepotati = třepetati. Sd.

Třepotný, zitternd. T-né hvězdy. Dch.,
Nrd.

Trepsa, y, m., osob. jm. Tk. V. 144.

Treptati = spěšně a nesrozumitelně mlu-
viti, dreptati, breptati, plappern, unverständ-
lich reden. — čím: jazykem. Papr. — T. =
třepati, Geräusch machen, klappern, zastr.
Ros.

Treptov, a, m., mě. v prus. Pomořsku.
Vz S. N.

Tréřadní = o 3 řadách. Lodí o tréřad-
ných veslech, dreirudriges Schiff. V.

Trérohý, třírohý, dreihörnig, dreizackig.
T. vidly. V., Br.

Třes, u, m. = třesení, das Zittern. Koll.
T. tremor. Mocné z Moaba obdirzie (aor. )
trzies. Ž. wit. Moys. 15. T. popadl jě. Ib.
47. 7. Ž. klem. tamtéž: trsas jě popadl. T.
země znamením jest přítomnosti boží. Sš.
Sk. 197.

Třesalka, y, f., hypericum, das Hartheu,
Johanniskraut, rostl. Kk. 229.

Třesalkovitý. T. rostliny, hypericineae,
hartheuartig: třesalka, čajovník atd., vz Kk.
228., 229.

Třesavec, vce, m. = třesoun, der Zitterer.
T-ci (shakers, šékrs) = náboženská sekta

povstalá roku 1747. mezi kvakery v Man-
chestru. Vz S. N.

Třesavice, e, f. = bázeň, strach, die
Angst, Furcht. Z leknutí (by) nám svateb-
níky nepopadla t. náhlá. Gsl. Kapr. 41.

Třesavisko, a, n., der Moorgrund. Rk.

Třesaviště, ě, n. = třesavisko, třasenice,
třasovisko, slatina, der Moorgrund, -boden.
Kana město leželo na t-ti rákosím orostlém.
Sš. J. 38. (Hý. ).

Třesavka, y, f. = zimnice, der Schüttel-
frost, das Fieber. Říkání nad t-kou.

Třesavosť, i, f. = náklonnosť k třesení,
zitternde Beschaffenheit. Ros.

Třesavý = kdo se třese, zitternd, bebend.
V. T. nohy míti. Ros. T. ruka, Us., hlas,
D., vejce (na měkko vařené). T. listy osi-
kové (nejslabším větérkem se pohybující).
Rst. 507. T. zákal, der Zitterstaar. Nz. lk.
T-vým hlasem zpívati. Ler.

Tresci, vz Trestati.

Třesení, n. = čin třesoucího, das Schüt-
teln. T. ovoce (se stromu). Jg. — T. = stav
třesoucího se, das Zittern, Beben. Kom. T.
zimničné, V., s zimnicí. Kom. T. srdce, D.,
rukou, Jel., země, V., při zimnici, opilcův
(tremor potatorum). Lk. — čím: strachem,
zimou. V.

Třesenice, e, f., anhaltendes Zittern. Rk.

Třesidlo, a, n., lépe: třesadlo.

Tresk, u, m. = třesk, der Krach. U Opav.
Klš. Na Slov.

Třesk (zastr. třask). Strsl. trêskb, fragor.
Mkl. B. 34., 35. — Koll. Zpěv. I. 407. —
T., interj.: klacks! platz! krach! puff! T.,
plesk! (pravíme, když kdo koho bije, kam
rána padne). Ros. — T., u, m. = třesknutí,
praštění, das Rasseln, Gerassel, Krachen,
der Knall, Klapps. S velikým t-em. Martim