sb157-05 0..8296

163

Hromový třesk, donnerndes Geschmetter.
Dch. — B., plesk! Třesky, plesky! (Láry,
fary. Tintili vantili. Tentočky, onohočky od
kočky. Schnickschnack, Larifari, Firlefanz.
Vz Lhář, Tlachal). Č. Blesky třesky. Km.
To jsou všecko liché třesky plesky. Kos.
01. L 145.

Treska, y, f. (místo: trestka z tresť) =
třtina, das Rohr. Sal., Ras. — T., y, f.
(ne: třeska; polsky a rusky treska), ryba,
v obec. mluvě: štokfiš (z něm. Stockfisch).
T., z rus. a to snad ze skandinávského. Vz
Mz. 352. Ryby treskovité, gadoidei, mají
malé šupiny v kůži velmi sliznaté, na bradě
masitý vous a 2—3 hřbetní ploutve: treska
a) obecná, gadus morhua, b) hnědá, g. cal-
larias, c) skvrnitá, g. aeglefinus. Frč. 292.,
Schd. II. 499., KP. II. 378., S. N. Treska
s omáčkou, omaštěná, s cibulkou smaženou,
močená. Dch. — T. = muší vejce (trusek)
i červ, das Fliegenei, die Fliegenlarve. T-y
v mase, v sýře. U Opavy. Klš. — Tréska,
y, f. = pípka k dýmce. Na vých. Mor. Kd.

Třéska (zastr. ), vz Tříska.

Třeskání, třaskání, třískání, das Knal-
len, Krachen, Schmettern. Us.

Třeskati, třaskati (zastr. ), třískati, (třís-
kám a tříšti, eš); třeskávati, třaskávati,
třískávati; třesknouti, třasknouti, třísknouti,
knul a kl, ut, utí; třeštěti, 3. os. pl. -ští,
ěl, ění. T. = třesk dělati, knallen, krachen;
žvaniti, blafati, unnütz plaudern, schwätzen;
rozbíjeti, schmettern, zerschmettern. Jg. —
abs. To stavení třeští (strojí se ku sbo-
ření). Plamen třeští. Jel. Až kosti třeštěly.
D. Kyj třeští, když se láme. Co po malu
třeští, rádo se zláme. Prov. Zima, až třeští.
Na Slov. Třeští led. D. Hrom tříská. Plk.
Netřeskej (nežvaň)! Us. Budu třískati (mlu-
viti), jako báča starý. Na Mor. Kol. ván.
Žena má okno ohradí; v tej chvíli třeskne;
i die má žena: Ouvé svaté Maří, jižť jsú
jej zabili. NB. Tč. 251. — kde. Sůl v ohni
třeští (třesk dělá, praská). Us. Něco pod
kamny t-lo, za kamny. Us. — (co, koho)
čím, womit ein Getöse, Gekrache machen,
knallen, klatschen. Jg. Lokty ho tříská, až
ho někdy i s lavice shodí. Sš. P. 764. Ona
třískla dveřmi za ním. Us. Šd. Vítr třeská
(tříská) okny, dveřmi. Ros. Co tak těmi
dveřmi třískáš? Ros. Třeskl dveřmi a šel
po svých. T. něco kladivem, někoho holí
(bíti). — (čím) kam. Tříská na dvéře. D.
T-ti pěstí na stůl. Sych. Třískal holí do
hrnců. Us. Truchlou zprávu někomu ve
sluch t. Dch. — od čeho. Dříví od ohně
třaská. L. — koho za co. Duší lidských
za bídné marnosti tříště (tříská). Kom. —
někomu = nadávati, hubovati, plísniti,
hunzen, aushunzen. D. — jak (koho proč).
Třískal ho pro neposlušnosť bez smilování
do krve (tloukl). Us. Třieská jakžto z hromu.
Jir. Anth. I. 150. Vztekle kolem sebe t.,
mlátiti. Us. Dch.

Třeskavec, vce, m. = síran sodovápni-
čitý, der Glauberit, nerost. Miner. 253.

Třeskavosť, třískavosť, i, f., schlagende,
krachende Beschaffenheit. Jg.

Třeskavý, třískavý, knallend, krachend.
Us.

Třesknouti, vz Třeskati.

Třesknutí, trasknutí, třísknutí, n.,

der Knall, Krach. Třesknutí, V.; t. hromu.
D.

Třeskonice, dle Budějovice, Třeskonitz,
ves u Liběšic.

Třeskot, u, m. = třesk, třeskání, hřmot,
lom, der Knall, das Geplatze, Gerassel, Ge-
prassel, Gekrach. Příp. -otb. Mkl. B. 189.
T. hromu rovný. Dch. Hřmot a t. od větví
a ratolestí se lámajících. Ler. T. hromu, V.,
bubnů, Kom. J. 59., zbroje a mečův, Ros.,
dčbánů D. Hlava mi od toho t-tu třeští.
Sych.

Třeskotati = třeskati, krachen. — čím:
zuby. Kom.

Treskovitý. T-vité ryby, gadoides, die
Schellfische: treska. Vz S. N., Treska.

Tresktání, n., castigatio, das Strafen.
Ž. wit. 72. 14. Vz Trestání.

Tresktati, zastar. = trestati. Jir., Hus.,
Ž. wit. Vz Trestati.

Třeskutosť, i, f. = hřmotnosť, hlučnosť,
krachende Beschaffenheit. Jg.

Třeskutý = hřmotný, krachend. T-kutý
hlahol. Ros. — T. = krutý, ukrutný, grim-
mig. T zima, V., D., mráz. V. Lepší vánoce
třeskuté nežli tekuté. Č. M. 457. Všady
mráz jen vládne t-tý. Sš. Bs. 171. S čímž
beze všeho ohledu na veliké třeskuté mrazy
odkládati se nevidělo. Skl. IV. 5. — T. =
hřmotný, pilný, hlučný, velmi dobrý, fleis-
sig, thätig. T. práce, Ros., hospodář (vý-
borný) Ros.

Třesky, vz Třesk.

Třeský, ého, m., osob. jm.

Třeslavosť, i, f. = třesavosť, zitternde
Beschaffenheit. Jg.

Třeslavý = třesavý, třesoucí, zitternd.
T. ruce, Kom., srdce. Šf.

Třeslice, e, f. = druh trávy. T. pro-
střední, briza media, das Zittergras. Schd.
II. 262., Rstp. 1744, Čl. Kv. 110., Slb. 143.,
FB. 11. — T. = druh sekyry. Vy tesaři
ne tak; vy musíte tesat sekerama, třesli-
cema. Slov. Nár. ps. 118.

Třelka, y, f., zastr. = studená zimnice,
kaltes Fieber. Mat. verb.

Třěslo = tříslo. Muže (muži) v třěslech
úpasť trpěti budú. Pass 887.

Trêsna, strslov., fimbria, od trêsk; příp.
-na. Mkl. B. 117.

Tresny, dle Dolany. T. hrubé a malé,
Gross-, Klein Tresny, vsi u Rovečína na
Mor. PL.

Třesny = částky koláčů, pletenců, pečeň
atd., které při selských svatbách dětem a
divákům házívají. Us. v Rakovn.

Třesný = třeslavý, zitternd. T. ruka.
Koll.

Třesohlasý, wer eine zitternde Stimme
hat. Šm.

Třesohlavec, vce, třesohlávek, vka,
m. = třesohlavý, der den Kopf schüttelt.
Ros.

Třesohlavosť, i, f., die Neigung zum
Kopfschütteln.

Třesohlavý, mit dem Kopfe zitternd,
der Kopfschüttler, — T., ého, m., osob. jm.



	163

	Hromový třesk, donnerndes Geschmetter. Dch. — B., plesk! Třesky, plesky! (Láry, fary. Tintili vantili. Tentočky, onohočky od kočky. Schnickschnack, Larifari, Firlefanz. Vz Lhář, Tlachal). Č. Blesky třesky. Km. To jsou všecko liché třesky plesky. Kos. 01. L 145. Treska, y, f. (místo: trestka z tresť) = třtina, das Rohr. Sal., Ras. — T., y, f. (ne: třeska; polsky a rusky treska), ryba, v obec. mluvě: štokfiš (z něm. Stockfisch). T., z rus. a to snad ze skandinávského. Vz Mz. 352. Ryby treskovité, gadoidei, mají malé šupiny v kůži velmi sliznaté, na bradě masitý vous a 2—3 hřbetní ploutve: treska a) obecná, gadus morhua, b) hnědá, g. cal- larias, c) skvrnitá, g. aeglefinus. Frč. 292., Schd. II. 499., KP. II. 378., S. N. Treska s omáčkou, omaštěná, s cibulkou smaženou, močená. Dch. — T. = muší vejce (trusek) i červ, das Fliegenei, die Fliegenlarve. T-y v mase, v sýře. U Opavy. Klš. — Tréska, y, f. = pípka k dýmce. Na vých. Mor. Kd. Třéska (zastr. ), vz Tříska. Třeskání, třaskání, třískání, das Knal- len, Krachen, Schmettern. Us. Třeskati, třaskati (zastr. ), třískati, (třís- kám a tříšti, eš); třeskávati, třaskávati, třískávati; třesknouti, třasknouti, třísknouti, knul a kl, ut, utí; třeštěti, 3. os. pl. -ští, ěl, ění. T. = třesk dělati, knallen, krachen; žvaniti, blafati, unnütz plaudern, schwätzen; rozbíjeti, schmettern, zerschmettern. Jg. — abs. To stavení třeští (strojí se ku sbo- ření). Plamen třeští. Jel. Až kosti třeštěly. D. Kyj třeští, když se láme. Co po malu třeští, rádo se zláme. Prov. Zima, až třeští. Na Slov. Třeští led. D. Hrom tříská. Plk. Netřeskej (nežvaň)! Us. Budu třískati (mlu- viti), jako báča starý. Na Mor. Kol. ván. Žena má okno ohradí; v tej chvíli třeskne; i die má žena: Ouvé svaté Maří, jižť jsú jej zabili. NB. Tč. 251. — kde. Sůl v ohni třeští (třesk dělá, praská). Us. Něco pod kamny t-lo, za kamny. Us. — (co, koho) čím, womit ein Getöse, Gekrache machen, knallen, klatschen. Jg. Lokty ho tříská, až ho někdy i s lavice shodí. Sš. P. 764. Ona třískla dveřmi za ním. Us. Šd. Vítr třeská (tříská) okny, dveřmi. Ros. Co tak těmi dveřmi třískáš? Ros. Třeskl dveřmi a šel po svých. T. něco kladivem, někoho holí (bíti). — (čím) kam. Tříská na dvéře. D. T-ti pěstí na stůl. Sych. Třískal holí do hrnců. Us. Truchlou zprávu někomu ve sluch t. Dch. — od čeho. Dříví od ohně třaská. L. — koho za co. Duší lidských za bídné marnosti tříště (tříská). Kom. — někomu = nadávati, hubovati, plísniti, hunzen, aushunzen. D. — jak (koho proč). Třískal ho pro neposlušnosť bez smilování do krve (tloukl). Us. Třieská jakžto z hromu. Jir. Anth. I. 150. Vztekle kolem sebe t., mlátiti. Us. Dch. Třeskavec, vce, m. = síran sodovápni- čitý, der Glauberit, nerost. Miner. 253. Třeskavosť, třískavosť, i, f., schlagende, krachende Beschaffenheit. Jg. Třeskavý, třískavý, knallend, krachend. Us.	Třesknouti, vz Třeskati. Třesknutí, trasknutí, třísknutí, n., der Knall, Krach. Třesknutí, V.; t. hromu. D. Třeskonice, dle Budějovice, Třeskonitz, ves u Liběšic. Třeskot, u, m. = třesk, třeskání, hřmot, lom, der Knall, das Geplatze, Gerassel, Ge- prassel, Gekrach. Příp. -otb. Mkl. B. 189. T. hromu rovný. Dch. Hřmot a t. od větví a ratolestí se lámajících. Ler. T. hromu, V., bubnů, Kom. J. 59., zbroje a mečův, Ros., dčbánů D. Hlava mi od toho t-tu třeští. Sych. Třeskotati = třeskati, krachen. — čím: zuby. Kom. Treskovitý. T-vité ryby, gadoides, die Schellfische: treska. Vz S. N., Treska. Tresktání, n., castigatio, das Strafen. Ž. wit. 72. 14. Vz Trestání. Tresktati, zastar. = trestati. Jir., Hus., Ž. wit. Vz Trestati. Třeskutosť, i, f. = hřmotnosť, hlučnosť, krachende Beschaffenheit. Jg. Třeskutý = hřmotný, krachend. T-kutý hlahol. Ros. — T. = krutý, ukrutný, grim- mig. T zima, V., D., mráz. V. Lepší vánoce třeskuté nežli tekuté. Č. M. 457. Všady mráz jen vládne t-tý. Sš. Bs. 171. S čímž beze všeho ohledu na veliké třeskuté mrazy odkládati se nevidělo. Skl. IV. 5. — T. = hřmotný, pilný, hlučný, velmi dobrý, fleis- sig, thätig. T. práce, Ros., hospodář (vý- borný) Ros. Třesky, vz Třesk. Třeský, ého, m., osob. jm. Třeslavosť, i, f. = třesavosť, zitternde Beschaffenheit. Jg. Třeslavý = třesavý, třesoucí, zitternd. T. ruce, Kom., srdce. Šf. Třeslice, e, f. = druh trávy. T. pro- střední, briza media, das Zittergras. Schd. II. 262., Rstp. 1744, Čl. Kv. 110., Slb. 143., FB. 11. — T. = druh sekyry. Vy tesaři ne tak; vy musíte tesat sekerama, třesli- cema. Slov. Nár. ps. 118. Třelka, y, f., zastr. = studená zimnice, kaltes Fieber. Mat. verb. Třěslo = tříslo. Muže (muži) v třěslech úpasť trpěti budú. Pass 887. Trêsna, strslov., fimbria, od trêsk; příp. -na. Mkl. B. 117. Tresny, dle Dolany. T. hrubé a malé, Gross-, Klein Tresny, vsi u Rovečína na Mor. PL. Třesny = částky koláčů, pletenců, pečeň atd., které při selských svatbách dětem a divákům házívají. Us. v Rakovn. Třesný = třeslavý, zitternd. T. ruka. Koll. Třesohlasý, wer eine zitternde Stimme hat. Šm. Třesohlavec, vce, třesohlávek, vka, m. = třesohlavý, der den Kopf schüttelt. Ros. Třesohlavosť, i, f., die Neigung zum Kopfschütteln. Třesohlavý, mit dem Kopfe zitternd, der Kopfschüttler, — T., ého, m., osob. jm.