Předchozí (183)  Strana:184  Další (185) |
|
|||
184
|
|||
|
|||
Tříska, vz Tříska, der Span
Tříškovitý, splitterig. T. kůstky. Krok. I. b. 89.
Tříšpičatý, tříšpicí, dreispitzig. Reš.
Tříšť, ě, f. = vinné poupě, der Keim am
Wein. Us. Tříštění, n. T. hlasů při volbě, die Zer-
splitterung. Dch. Tříští, n., die Splittern. Dch.
Tříštiti, il, ění = tříš dostávati, mit
Grundeis sich überziehen. — T. = vz Tře- skati. Tříšťka, vz Tříska. — T-ky bílkové,
vanilkové (druh pokroutek). Hsg. Tříštla, y, f., vz Třísla, Tříslo.
Tříšupinatý = o třech šupinách, drei-
hülsig. T. skořápka. Um. les. Třiták, a, m. = kdo třem poroučí, triarius.
Třítež, vz Skřítež. Vz Tk. I. 406., 408.,
III. 73., V. 177., S. N. Tříti, tru (v obec. mluvě: třu), třeš, tře,
třeme, třete, trou (v obecné mluvě: třou); tři, třeme, třete; tra (trouc), třel, třen (a trt, netrté cesty. Šf. ), tření. Vz Dříti. Tírati, potírati. Strsl. trêti, tBra, terere, lat. tero, řec. r(ivu,, koř. tr. Mkl. B. 421., L. 27. (Hý. ). T. = plochu něčeho po ploše jiné věci tiskna táhnouti, mnouti, drbati, šoustati, reiben, reibend berühren; mazati, mastiti, potírati, schmieren, streichen; třením čistiti, hladiti, reiben fegen, poliren; ušlapati, glätten, bahnen; třením, hlazením maliti, drobiti, reibend zermalmen, zerreiben, reiben; ře- zati, pilovati, sägen; troliti, mnouti, vymí- lati, dreschen, ausreiben; stíhati, tlačiti, verfolgen, drängen; se = potírati se, utí- rati se, drbati se, šoustati se, mazati se, sich reiben, sich streichen, sich schmieren; tisknouti se, cpáti se, mocí jíti, dráti se, sich drängen; potýkati se, kämpfen. Jg. — abs. Tři (maž)! Us. — co, koho: dřevo, křen, mák, barvu, máslo, zeď (hladiti). Us. Nelítostivě židy třeli (stíhali). V. T. bídu a nouzi (nuzně se živiti). Kom. Biedu, núdzu a psotu treť. Pov. slov. 380., 407. T. cín, cestu (šlapati), D., nádobí, Jg., klasy (troliti), len, Ros., konopě. Reš. Střevíc mne tře (tlačí). L. T. lsti a zrady (obmý- šleti). Ms. Cerron. — co, se kde. Osel tře bok po písku. L. Tříti něco v papíře; na šálkách koření. Er. P. 241. Rukou na těle tříti. Lk. Něco před někým na kameni t. Vys. Třel pod stromem v nádobě barvu. Us. Neb ty věci, které se u nich trou (= dějí), jako na křtu, o víře atd. Bls. 44. Něco na kameni t. Vys. — co kdy (čím). Dievky trú konope pri mesiačku. Sloven. Tč. Třela jsem já konopě na té panské robotě. Sš. P. 676. Po lázni trou se suchou rouchou, Ros., houbou. Jd. — co, se oč. Dřevo o dřevo t. Us. Kolo tře se o kámen. D. O někoho se tříti, sich an Einem reiben; Co se o to třeš, warum drängst du dich daran? Dch. Třeli se o hejtmanuov dvuor. Tov. 113. Nepřátelé o město se trou. Jda. Vždy se o ty věci třeli, regten sie an. Arch. II. 255. — co, se čím: ruku, tělo rukou, D.,
šatem; něco pilou tříti (řezati). V. Někomu hubu medem t., Sych., len trlicí. Kom. T. se šatem, vodou. Ros. Ani trú nohami klasuov; |
Však sú ještě před tvú ukrutnú smrtí tvé
svaté tělo pálili, kamenovali, pilami třeli i pekli i vařili. Hus I. 353. — za kým = stíhati. Za nimiž trouce nepřátelé do hradu se uvalili. V. — kam (nač, proti čemu, do čeho, pod co). Hřích naň jest třel (do- tíral). Jel. Jízdní na pěší třeli. Mus. A po- něvadž lidé ti tak tuze na to trou. Skl. II. 268. Třel vápno nožem do děr. Jízda na ně třela. V. Sotva Němci do lesa vběhli, už Čechové valně na ně t. počali. V. Třel mu to pod nos (dal mu to nepříjemně na sro- zuměnou), rieb es ihm unter die Nase. Dch. Proti odporné straně nahým mečem třeli (dotírali). Tur. kron. — se. Kůň se tře n. strouhá (podkovou zasekává). Ja. Ryby se trou (potírají se, pojímají se). Nevtírej se sám. Br. — se kam (do čeho, k čemu, mezi co, nač, nad co, v co) Tříti se v úřad. J. tr., Štr. T. se na úřad, na ne- přítele, V., na první n. nějaké místo. Kom. T. se do úřadu. Kom. On se rád do všeho tře (míchá, plete se). Ros. T. se do cizího úkolu (jinému v jeho práci sahati. Vz Vše- tečný). Č. Hofmistrem učiněn Z. Kozel, jenž se na to třel. Dač. II. 20. Herodes Pána, jako by se on neřádně na království třel, v potupu obléci dal... BR. II. 287. a. Rytířstvo aby při své zvyklosti pánům v tom nepřekáželi ani se v ně třeli. Žer. 1604. Láska netře se v povýšenie. Št. Ni- žádný nemá se sám v dóstojenstvie tříti. Hus I. 462., 454. Nezbedně se ku Pánu trou. BR. II. 159. a. Kteříž sami se trú k ko- stelóm. Hus I. 427. Nad žádného se netříti. Tov. T. se k vyššímu stavu. Mudr. — Br. Mezi lidi dobré se t. Rad. zv. — Jel. — se s kým oč = potýkati se. T. se o chválu s kým, Jel., o důstojenství. Kom. Když chvála s haněním se tře (kolliduje). Jel. — Vš. — se mezi kým: mezi sebou pořád se trou (hádají). St. let. — co odkud. Prach se zrcadla tříti (utírati). Št. — se kam (co) jak. Tu diem, že, ač nižádný bez božieho přikázánie neb zjevenie nemá se tříti v dóstojenstvie, však muož přijieti jsa povolán. Hus I. 462. Davem do boje se t. Žal. 120. Nezbedně, nepoctivě někam se t. BR. H. 159. a., Hus II. 226. Budu mokře t. Vys. Triticin, u, m. = sliz v mouce pšeničné.
S. N. Třitín, a, m., něm. Třitin, Střitim, ves
u Vltavotýna. PL. Třítisící, der dreitausendste. V.
Triton, a, m. = bůh mořský, syn Posei-
donův a Amfitritin, jenž s otcem a matkou v hlubinách mořských ve zlatém paláci pře- býval. Původně znamenal T. ječící a šumivé vody. Vz více v S. N., Vlšk. 68. — Trito- nové, bůžkové mořští, synové a průvodcové Neptunovi, před jehož vozem se hnali ozna- mujíce příchod jeho zvukem rohů mořských. Rk. — Triton, a, m., bylo jezero v Africe. — T., vz Čolek. Tritonia, Tritogenia, e, f., příjmí Athe-
nino. Tritonikon, u, m. = kovový nástroj klap-
kový místo kontrafagotu zavedený. Vz KP. II. 318., S. N. |
||
|
|||
Předchozí (183)  Strana:184  Další (185) |