sb157-05 0..8296

184

Tříska, vz Tříska, der Span
Tříškovitý, splitterig. T. kůstky. Krok.

I. b. 89.

Tříšpičatý, tříšpicí, dreispitzig. Reš.

Tříšť, ě, f. = vinné poupě, der Keim am
Wein. Us.

Tříštění, n. T. hlasů při volbě, die Zer-
splitterung. Dch.

Tříští, n., die Splittern. Dch.

Tříštiti, il, ění = tříš dostávati, mit
Grundeis sich überziehen. — T. = vz Tře-
skati.

Tříšťka, vz Tříska. — T-ky bílkové,
vanilkové (druh pokroutek). Hsg.

Tříštla, y, f., vz Třísla, Tříslo.

Tříšupinatý = o třech šupinách, drei-
hülsig. T. skořápka. Um. les.

Třiták, a, m. = kdo třem poroučí, triarius.

Třítež, vz Skřítež. Vz Tk. I. 406., 408.,
III. 73., V. 177., S. N.

Tříti, tru (v obec. mluvě: třu), třeš, tře,
třeme, třete, trou (v obecné mluvě: třou);
tři, třeme, třete; tra (trouc), třel, třen (a trt,
netrté cesty. Šf. ), tření. Vz Dříti. Tírati,
potírati. Strsl. trêti, tBra, terere, lat. tero,
řec. r(ivu,, koř. tr. Mkl. B. 421., L. 27. (Hý. ).
T. = plochu něčeho po ploše jiné věci tiskna
táhnouti, mnouti, drbati, šoustati, reiben,
reibend berühren; mazati, mastiti, potírati,
schmieren, streichen; třením čistiti, hladiti,
reiben fegen, poliren; ušlapati, glätten,
bahnen; třením, hlazením maliti, drobiti,
reibend zermalmen, zerreiben, reiben; ře-
zati, pilovati, sägen; troliti, mnouti, vymí-
lati, dreschen, ausreiben; stíhati, tlačiti,
verfolgen, drängen; se = potírati se, utí-
rati se, drbati se, šoustati se, mazati se,
sich reiben, sich streichen, sich schmieren;
tisknouti se, cpáti se, mocí jíti, dráti se,
sich drängen; potýkati se, kämpfen. Jg. —
abs. Tři (maž)! Us. — co, koho: dřevo,
křen, mák, barvu, máslo, zeď (hladiti). Us.
Nelítostivě židy třeli (stíhali). V. T. bídu
a nouzi (nuzně se živiti). Kom. Biedu,
núdzu a psotu treť. Pov. slov. 380., 407. T.
cín, cestu (šlapati), D., nádobí, Jg., klasy
(troliti), len, Ros., konopě. Reš. Střevíc
mne tře (tlačí). L. T. lsti a zrady (obmý-
šleti). Ms. Cerron. — co, se kde. Osel tře
bok po písku. L. Tříti něco v papíře; na
šálkách koření. Er. P. 241. Rukou na těle
tříti. Lk. Něco před někým na kameni t.
Vys. Třel pod stromem v nádobě barvu.
Us. Neb ty věci, které se u nich trou
(= dějí), jako na křtu, o víře atd. Bls. 44.
Něco na kameni t. Vys. — co kdy (čím).
Dievky trú konope pri mesiačku. Sloven.
Tč. Třela jsem já konopě na té panské
robotě. Sš. P. 676. Po lázni trou se suchou
rouchou, Ros., houbou. Jd. — co, se oč.
Dřevo o dřevo t. Us. Kolo tře se o kámen.
D. O někoho se tříti, sich an Einem reiben;
Co se o to třeš, warum drängst du dich
daran? Dch. Třeli se o hejtmanuov dvuor.
Tov. 113. Nepřátelé o město se trou. Jda.
Vždy se o ty věci třeli, regten sie an. Arch.

II. 255. — co, se čím: ruku, tělo rukou, D.,
šatem; něco pilou tříti (řezati). V. Někomu
hubu medem t., Sych., len trlicí. Kom. T. se
šatem, vodou. Ros. Ani trú nohami klasuov;

Však sú ještě před tvú ukrutnú smrtí tvé
svaté tělo pálili, kamenovali, pilami třeli
i pekli i vařili. Hus I. 353. — za kým =
stíhati. Za nimiž trouce nepřátelé do hradu
se uvalili. V. — kam (nač, proti čemu,
do čeho, pod co). Hřích naň jest třel (do-
tíral). Jel. Jízdní na pěší třeli. Mus. A po-
něvadž lidé ti tak tuze na to trou. Skl. II.
268. Třel vápno nožem do děr. Jízda na ně
třela. V. Sotva Němci do lesa vběhli, už
Čechové valně na ně t. počali. V. Třel mu
to pod nos (dal mu to nepříjemně na sro-
zuměnou), rieb es ihm unter die Nase. Dch.
Proti odporné straně nahým mečem třeli
(dotírali). Tur. kron. — se. Kůň se tře n.
strouhá (podkovou zasekává). Ja. Ryby se
trou (potírají se, pojímají se). Nevtírej se
sám. Br. — se kam (do čeho, k čemu,
mezi co, nač, nad co, v co) Tříti se
v úřad. J. tr., Štr. T. se na úřad, na ne-
přítele, V., na první n. nějaké místo. Kom.
T. se do úřadu. Kom. On se rád do všeho
tře (míchá, plete se). Ros. T. se do cizího
úkolu (jinému v jeho práci sahati. Vz Vše-
tečný). Č. Hofmistrem učiněn Z. Kozel, jenž
se na to třel. Dač. II. 20. Herodes Pána,
jako by se on neřádně na království třel,
v potupu obléci dal... BR. II. 287. a.
Rytířstvo aby při své zvyklosti pánům
v tom nepřekáželi ani se v ně třeli. Žer.
1604. Láska netře se v povýšenie. Št. Ni-
žádný nemá se sám v dóstojenstvie tříti.
Hus I. 462., 454. Nezbedně se ku Pánu trou.
BR. II. 159. a. Kteříž sami se trú k ko-
stelóm. Hus I. 427. Nad žádného se netříti.
Tov. T. se k vyššímu stavu. Mudr. — Br.
Mezi lidi dobré se t. Rad. zv. — Jel. —
se s kým oč = potýkati se. T. se o chválu
s kým, Jel., o důstojenství. Kom. Když
chvála s haněním se tře (kolliduje). Jel. —
Vš. — se mezi kým: mezi sebou pořád
se trou (hádají). St. let. — co odkud.
Prach se zrcadla tříti (utírati). Št. — se
kam (co) jak. Tu diem, že, ač nižádný
bez božieho přikázánie neb zjevenie nemá
se tříti v dóstojenstvie, však muož přijieti
jsa povolán. Hus I. 462. Davem do boje se
t. Žal. 120. Nezbedně, nepoctivě někam se
t. BR. H. 159. a., Hus II. 226. Budu mokře
t. Vys.

Triticin, u, m. = sliz v mouce pšeničné.
S. N.

Třitín, a, m., něm. Třitin, Střitim, ves
u Vltavotýna. PL.

Třítisící, der dreitausendste. V.

Triton, a, m. = bůh mořský, syn Posei-
donův a Amfitritin, jenž s otcem a matkou
v hlubinách mořských ve zlatém paláci pře-
býval. Původně znamenal T. ječící a šumivé
vody. Vz více v S. N., Vlšk. 68. — Trito-
nové, bůžkové mořští, synové a průvodcové
Neptunovi, před jehož vozem se hnali ozna-
mujíce příchod jeho zvukem rohů mořských.
Rk. — Triton, a, m., bylo jezero v Africe.
— T., vz Čolek.

Tritonia, Tritogenia, e, f., příjmí Athe-
nino.

Tritonikon, u, m. = kovový nástroj klap-
kový místo kontrafagotu zavedený. Vz KP.
II. 318., S. N.