sb157-05 0..8296

187

Trmec, mce, m., osob. jm. Šd.

Třmen, u, m., vz Střmen. Rkk. 49., Bž.
45.

Třmeniště, ě, n. = střmeniště, der Steig-
riemen. Jg.

Třmenní, -ný = střmenní, Steigreif-.

Trměti = strměti. Pl.

Trmice, Türmitz, mě. u Ústí n. L. PL.

Třmidcat = třicet (zastr. ). Výb. I.

Třmínek, nku, m., čásť ucha. Vz Ucho,
KP. II. 292.

Třmíti, ím, ěl, ění — po něčem proč:
žádostí, radostí (třásti se, bažiti se), worauf
zittern.

Trmočiti, il, en, ení = točiti, kroutiti,
drehen, winden. — se kde. Ďábel v po-
době mládence dvorně okolo ní se trmočil.
Sekl.

Trmoliti, il, en, ení = drmoliti. — čím:
nohami, mit den Füssen schnell bewegen.
Na Ostrav. Tč. — kam. Vidíš, jak trmolí
domů (= běží)? Ib.

Trmositi se. Dudajúc i sám trmosí sa
(gajdoš), Dbš. 64.

Trn, u, trnek, nku, trník, u, trneček,
trníček, čku, m. Vz Trní. Trn jest pichlavý
výrostek z kůry, spina, der Dorn. Strsl.
trBnb,, rus. term., příp. -nB, koř. tr. Mkl. B.
115., L. 30. (Hý. ). T. = výrostek nahý, ostrý,
píchavý, ze dřevního těla vyniklý a tedy
mnohými svazky cevnými protažený, kte-
rými s ním spojen. Trny jsou vůbec osy
vedlejší, totiž větve zakrsalé a jejich díly,
jako řapíky, listy, stopky zdřevnatělé. Trny
má na př. hloh tupolistý, ostrolistý, leskutý
a ohnivý hlodaš. Rst. 508. T. jest větev
zbytečná, často kypty listovitými, šupino-
vitými opatřená, na konci v tuhou špici
vybíhající. T. větevný, místovětevný, jedno-
duchý, větevnatý. Vz Rst. 65., Kk. 24., 32.
Když bodú tyrnem. Ž. wit. 31. 4. Utíkal
trn netrn, pole nepole, křoví nekřoví. Klda.
Žena, co poslúchá muža, jest bez trna růža.
Mor. Tč. Růže má trny. Us. T. do nohy si
zabodnouti, zaraziti. Us. V nožici bolný trn.
Rkk. Když záhy t. rozkvétá, záhy se žito
vymetá (brzké žně); Trn jako hloh, obé
kole (vz Stejnosť); Vytrhl mu trn z nohy
(pomohl mu. Vz Pomoc); Jest mu t. v očích
(nenávidí ho. Ros. ); Jest mu příjemný jako
trn v noze (vz Nenávisť); Trn si z nohy,
z paty vytáhl (zbavil se nesnází); Ba tak
právě, tu trn vězí (vz Uhodnutí). C. Jest
mu trnem v obuvi (solí v očích). U Litmš.
Dř. Musíš-li, i ostré trny strávíš. Šml. Trn
v noze a myš v stoze, moucha v jiše a mol
v drahém rouše, kozel v zahradě a nepřítel
v radě, vlk mezi kozami, svárové mezi bra-
třími a čert mezi babami; kde to přebývá,
tu dobře nebývá. Rým. Rádby dobyl z své
nohy trn a vstrčil do cizí. Ros. Vytrhl trn
z cizí nohy a vstrčil do své. D. Vyňav
z cizí ruky trn, vsadil ve svou (jinému po-
mohl, sám si uškodil. Vz Neprozřetelný).
Lb. Tu t. vězí (vlk leží). Sych. Z mládí se
trn ostří. Bern., Šp. O pověrách k trnu se
táhnoucích vz Sbtk. 17., 19., 20., 122., 185.
až 187. — T. = řiť snopu, der Strohstürzel.
Trnem snop dolů obrátiti. Vz Řiť. Us. —
T. = neduh oční. Jád. — T. = trní (keř). V.,

Kom. Der Dorn, Dornbusch, Dornstrauch.
V MV. nepravá glossa. Pa. Trn vydává rů-
žičku a skořípka drahou perličku. Pk. Na
trn růži očkovati. U Hronova. Hrš. Měla
sem galánů jak na trně trnek. Sš. P. 235.
Ty jabloň, ty mně ho (mládence) nakloň,
ty trň, ty mně ho hrň. Sš. P. 760. Ach mám
srdce zarmúcené, jak do trňa zatlačené. Na
Ostrav. Tč., Sš. P. 197. Nepochádzá hrozno
z trňa, ani fík z bodláka. Slov. Tč. O vim
ci ja zahradečku z trňa, v ni rutvička ze-
lená. Sš. P. 750. — Trny ochranné, die
Schutzpflöcke (v hora. ). Bc. — T. psí =
ptačí zob, ligustrum vulgare, der Zaun-
riegel, das Beinholz, die Rainweide. D. —
T. římský, echinops, die Kugeldistel. Linn.
— T. bílý, echinops sphaerocephalus. Sternb.
cat. pl. — Trn židovský, trnitý řešetlák,
čišník kolcatý, paliurus aculeatus, der Stech-
dorn. Rstp. 305.

Trna, y, f., osob. jm. Mor. Šd.

Trnák, u, m. = kladivo na trny, der
Dornhammer. Šp. — T., vojenský trhací
stroj. Vz Torpedo. S. N. XI. 242., Čsk. —
T., a, m., osob. jm. Šd. — T., torpedo, der
Zitterfisch. Krok. I. d. 105.

Trňák, u, m. = trnovka, der Dorn-,
Schlehenstock. U Opav. Klš. — T., a, m.,
osob. jm. Slez. Šd.

Trnatěti = trny dostávati, dornig wer-
den. Rst. 508.

Trnatý = plný trnů, trny opatřený, spi-
nosus, dornig, bedornt. T. lodyha a větve
jahlice obecné, listy bodláku nachýleného,
cesminy europské. Rst. 508. T. stračí noha.

Trnava, y, f., mě. v Uhřích, Tyrnau. —
T., něm. Trnawa, vsi a) u Nechanic, b) u Tře-
bíče, c) u Holešova na Moravě. Vz Tk. II.
393., 514., IV. 743., V. 261., Žer. Záp. I. 56.,
65., 199., S. N. — T., říčka v Bydžovsku se
počínající. — Trnavan, a, m. = obyvatel
Trnavy, u Bern.: Trnavec a Trnavčan. —
Trnavský. T. dialekt (trnavčina). Šd.

Tmavělý, dornig werdend. T. díl =
dříve měkký, pak v trn se měnící. T. vře-
teno listní kozince pravého. Rst. 508.

Trnavěti, ěl, ění, dornig werden. Rst.
508. Cf. Trnatěti.

Trnavka, y, f., něm. Trnawka, vsi a)
u Přelouče, b) u Příbora, c) u Lipníka, d)
u Klatov. PL., Žer. Záp. I. 265.

Trnavý = trnitý.

Trnčák, u, m. =vdolek namazaný trn-
kami (= švestkami, povidly). Mor. Brt, Šd.
T. udělati = pokrváceti zemi krví z nosu.
U Olom. Šd. — T., a, m. = nemotora. Mor.
Brt.

Trnčený. T. máčka (ze suchých trnek,
švestek). Mor. Kd.

Trnčí, n., Terntsch, ves u Klatov. PL. —
T. = trnina. Rk.

Trnčina, y, f. = trní, der Dornstrauch.
Mus.

Trnčisko, a, n. = trní. Pl.

Trnčoví, n. Zahrada porostlá, vysázená
samým trnčovím = trnkovými (= švestko-
vými) stromy. Mor. Šd.

Trnečka, y, f, vz Trnka.

Trnečník, u, m. =jídlo z trnek. Vz Trnka.
Kram.

223*



	187

	Trmec, mce, m., osob. jm. Šd. Třmen, u, m., vz Střmen. Rkk. 49., Bž. 45. Třmeniště, ě, n. = střmeniště, der Steig- riemen. Jg. Třmenní, -ný = střmenní, Steigreif-. Trměti = strměti. Pl. Trmice, Türmitz, mě. u Ústí n. L. PL. Třmidcat = třicet (zastr. ). Výb. I. Třmínek, nku, m., čásť ucha. Vz Ucho, KP. II. 292. Třmíti, ím, ěl, ění — po něčem proč: žádostí, radostí (třásti se, bažiti se), worauf zittern. Trmočiti, il, en, ení = točiti, kroutiti, drehen, winden. — se kde. Ďábel v po- době mládence dvorně okolo ní se trmočil. Sekl. Trmoliti, il, en, ení = drmoliti. — čím: nohami, mit den Füssen schnell bewegen. Na Ostrav. Tč. — kam. Vidíš, jak trmolí domů (= běží)? Ib. Trmositi se. Dudajúc i sám trmosí sa (gajdoš), Dbš. 64. Trn, u, trnek, nku, trník, u, trneček, trníček, čku, m. Vz Trní. Trn jest pichlavý výrostek z kůry, spina, der Dorn. Strsl. trBnb,, rus. term., příp. -nB, koř. tr. Mkl. B. 115., L. 30. (Hý. ). T. = výrostek nahý, ostrý, píchavý, ze dřevního těla vyniklý a tedy mnohými svazky cevnými protažený, kte- rými s ním spojen. Trny jsou vůbec osy vedlejší, totiž větve zakrsalé a jejich díly, jako řapíky, listy, stopky zdřevnatělé. Trny má na př. hloh tupolistý, ostrolistý, leskutý a ohnivý hlodaš. Rst. 508. T. jest větev zbytečná, často kypty listovitými, šupino- vitými opatřená, na konci v tuhou špici vybíhající. T. větevný, místovětevný, jedno- duchý, větevnatý. Vz Rst. 65., Kk. 24., 32. Když bodú tyrnem. Ž. wit. 31. 4. Utíkal trn netrn, pole nepole, křoví nekřoví. Klda. Žena, co poslúchá muža, jest bez trna růža. Mor. Tč. Růže má trny. Us. T. do nohy si zabodnouti, zaraziti. Us. V nožici bolný trn. Rkk. Když záhy t. rozkvétá, záhy se žito vymetá (brzké žně); Trn jako hloh, obé kole (vz Stejnosť); Vytrhl mu trn z nohy (pomohl mu. Vz Pomoc); Jest mu t. v očích (nenávidí ho. Ros. ); Jest mu příjemný jako trn v noze (vz Nenávisť); Trn si z nohy, z paty vytáhl (zbavil se nesnází); Ba tak právě, tu trn vězí (vz Uhodnutí). C. Jest mu trnem v obuvi (solí v očích). U Litmš. Dř. Musíš-li, i ostré trny strávíš. Šml. Trn v noze a myš v stoze, moucha v jiše a mol v drahém rouše, kozel v zahradě a nepřítel v radě, vlk mezi kozami, svárové mezi bra- třími a čert mezi babami; kde to přebývá, tu dobře nebývá. Rým. Rádby dobyl z své nohy trn a vstrčil do cizí. Ros. Vytrhl trn z cizí nohy a vstrčil do své. D. Vyňav z cizí ruky trn, vsadil ve svou (jinému po- mohl, sám si uškodil. Vz Neprozřetelný). Lb. Tu t. vězí (vlk leží). Sych. Z mládí se trn ostří. Bern., Šp. O pověrách k trnu se táhnoucích vz Sbtk. 17., 19., 20., 122., 185. až 187. — T. = řiť snopu, der Strohstürzel. Trnem snop dolů obrátiti. Vz Řiť. Us. — T. = neduh oční. Jád. — T. = trní (keř). V.,	Kom. Der Dorn, Dornbusch, Dornstrauch. V MV. nepravá glossa. Pa. Trn vydává rů- žičku a skořípka drahou perličku. Pk. Na trn růži očkovati. U Hronova. Hrš. Měla sem galánů jak na trně trnek. Sš. P. 235. Ty jabloň, ty mně ho (mládence) nakloň, ty trň, ty mně ho hrň. Sš. P. 760. Ach mám srdce zarmúcené, jak do trňa zatlačené. Na Ostrav. Tč., Sš. P. 197. Nepochádzá hrozno z trňa, ani fík z bodláka. Slov. Tč. O vim ci ja zahradečku z trňa, v ni rutvička ze- lená. Sš. P. 750. — Trny ochranné, die Schutzpflöcke (v hora. ). Bc. — T. psí = ptačí zob, ligustrum vulgare, der Zaun- riegel, das Beinholz, die Rainweide. D. — T. římský, echinops, die Kugeldistel. Linn. — T. bílý, echinops sphaerocephalus. Sternb. cat. pl. — Trn židovský, trnitý řešetlák, čišník kolcatý, paliurus aculeatus, der Stech- dorn. Rstp. 305. Trna, y, f., osob. jm. Mor. Šd. Trnák, u, m. = kladivo na trny, der Dornhammer. Šp. — T., vojenský trhací stroj. Vz Torpedo. S. N. XI. 242., Čsk. — T., a, m., osob. jm. Šd. — T., torpedo, der Zitterfisch. Krok. I. d. 105. Trňák, u, m. = trnovka, der Dorn-, Schlehenstock. U Opav. Klš. — T., a, m., osob. jm. Slez. Šd. Trnatěti = trny dostávati, dornig wer- den. Rst. 508. Trnatý = plný trnů, trny opatřený, spi- nosus, dornig, bedornt. T. lodyha a větve jahlice obecné, listy bodláku nachýleného, cesminy europské. Rst. 508. T. stračí noha. Trnava, y, f., mě. v Uhřích, Tyrnau. — T., něm. Trnawa, vsi a) u Nechanic, b) u Tře- bíče, c) u Holešova na Moravě. Vz Tk. II. 393., 514., IV. 743., V. 261., Žer. Záp. I. 56., 65., 199., S. N. — T., říčka v Bydžovsku se počínající. — Trnavan, a, m. = obyvatel Trnavy, u Bern.: Trnavec a Trnavčan. — Trnavský. T. dialekt (trnavčina). Šd. Tmavělý, dornig werdend. T. díl = dříve měkký, pak v trn se měnící. T. vře- teno listní kozince pravého. Rst. 508. Trnavěti, ěl, ění, dornig werden. Rst. 508. Cf. Trnatěti. Trnavka, y, f., něm. Trnawka, vsi a) u Přelouče, b) u Příbora, c) u Lipníka, d) u Klatov. PL., Žer. Záp. I. 265. Trnavý = trnitý. Trnčák, u, m. =vdolek namazaný trn- kami (= švestkami, povidly). Mor. Brt, Šd. T. udělati = pokrváceti zemi krví z nosu. U Olom. Šd. — T., a, m. = nemotora. Mor. Brt. Trnčený. T. máčka (ze suchých trnek, švestek). Mor. Kd. Trnčí, n., Terntsch, ves u Klatov. PL. — T. = trnina. Rk. Trnčina, y, f. = trní, der Dornstrauch. Mus. Trnčisko, a, n. = trní. Pl. Trnčoví, n. Zahrada porostlá, vysázená samým trnčovím = trnkovými (= švestko- vými) stromy. Mor. Šd. Trnečka, y, f, vz Trnka. Trnečník, u, m. =jídlo z trnek. Vz Trnka. Kram. 223*