sb157-05 0..8296

192

Trojerovice, vz Trojan, 1.

Trojhláska, y, f., triphthongus. Troj-
hlásky mají některá nářečí; na Slov. ku př.
vyslovují: dieuča, diouča. Gb. Hl. 15.

Trojhlasosť, i, f., die Triphonie. Mlt.

Trojhlasový, trojhlasý, dreistimmig. Hd.

Trojhlav, vz Tříhlav.

Trojhlavatý, dreiköpfig. Hlč.

Trojhliníkový kostan, der Lazulit. Chym.

Trojhodí, n. = doba tří hodin, der Zeit-
raum von drei Stunden. Po t. či po tři ho-
diny Pán v nevýslovných bolestech na kříži
trval; Abychom časování po jednotlivých
hodinách mimo sebe pustíce podlé t. počí-
tali. Sš. Mt. 367., 368. (Hý. ).

Trojhran, u, m. = tříúhelník; triangl.

Trojhranatý, -hraný, -hranný, drei-
eckig. Ctib.

Trojhraník, trojhranník, u, m., vz Tří-
úhelník. Sedl.

Trojhraniti, il, ěn, ění, trianguliren. Vz
Trojhranovati. Bur.

Trojhranka, y, f. T-ky, mlži, trigonida,
mají tříhranné tlusté misky se silnou vrstvou
perleťovou; obě misky jsou si rovny, mají
však nestejné strany; zámek má silné lišt-
nám podobné, vroubkované zuby. T. žeber-
natá, trigonia pectinata; brázděná, t. sulca-
taria; jurská, t. navis. Vz Frč. 219., 220.

Trojhranný, vz Tříhranatý. Kom.

Trojhranoměrec, rce, m., der Trigono-
meter. Sedl.

Trojhranoměrský, trigonometrisch. Sedl.
I. 215.

Trojhranoměrství, n. = měření troj-
hranů, trigonometria, die Trigonometrie.
Sedl., Jdč. III. 12.

Trojhranovati, vz Triangulovati, Troj-
covati.

Trojhrdelný, trojhrdlitý, dreihalsig.
T. láhev. Nz.

Trojhrotka, y, f., tricuspidaria, hlísta
tasemcovitá. Krok.

Trojhrotník, u, m. = bařička obecná,
triglochin palustris. FB. 21., Slb. 182.

Trojhrotný, trojhrotý, dreispitzig. Rostl.

Trojhručel, u, m., lomatia, die Lomatie.
T. barvířský, l. tinctoria. Rstp. 1291.

Trojchlup, a, m. = holohlavec, který má
jen málo vlasů na hlavě. Us. Šd.

Trojchorový, dreichörig. Hd.

Trojí, dle Dnešní: trojího, trojí, trojího
atd.; trůj (zastr. troj), m., troje f. a n. T. =
trojdílný, drei, dreifach, dreierlei. T. počet
(trojice). V. Trůj v osobách. V. Rys, čeho
trojím skokem nepopadne, pouští. Kom.
Jsa Bůh troj v osobách. Štelc. Troje slo-
žení ve mlýně. D. Má troje děti (ze tří
manželek ku př. ). Br. Trojích lidí nenávidí
duše má (chudého pyšného, bohatého lži-
vého a starce smilného). Br. V trojie věci
(in tribus). BO. Smrť jeho, při niž spatřo-
vati sluší troje věci; Bůh tak památku jeho
v tom trojím koleně jako v zapomenutí
uvedl; K trpělivosti v křivdách trojím pří-
kladem slouží; Při čemž posoudíme tyto
trojí hlavní částky. BR. II. 2., 6. a., 24.,
116. (Šd. ). V trojie věci záleží ctěnie otcě
i mateře; Lidé trojí mají Boha svátek ctíti;
I Kristus bránil sě jeho trojému pokušenie

a přemohl ho písmem. Hus I. 140., 371.,
III. 115. (Tč. ). Kúpil troje zlatých jablek
a tri červené ručníky. Ht. Sl. ml. 203. Léta
jsú prošla dvoje i troje. Půh. II. 229. Troje
jest poslušenstvie člověčské; Troje jest
vražda: myslí, jazykem a rukú; A to zlé
jest troje; Bázeň jest troje. Hus I. 91., 157.,
319., 478. (Tč. ).

Trojice, e, trojička, y, f., strsl. troica,
příp. -ica. Mkl. B. 295., 305. T. = trojí po-
čet, trojník, die Dreizahl. V. — T. svatá =
bůh otec, syn i duch svatý, die hl. Dreifal-
tigkeit, trinitas. Hus I. 82., V., vz S. N. T.
sv. jsou tři osoby v božství spolu jedno-
bytné a rovné vlastnostmi nedílnými od
sebe rozdílné. Zk. exc. Sv. t. Pass. mus.
278. Na svatou t-ci, am Dreifaltigkeitstage.
Us. Šd. To slovo otče v tomto miestě zna-
mená všichnu sv. t-ci, netoliko osobu boha
otcě; Člověk zšeředie to vše hřiechem smr-
telným, že nenie tak podoben k t-ci svaté;
T. sv. jest otec, syn, duch sv., tři osoby
jeden Buoh. Hus II. 191., 299., III. 255.
(Tč. ). Ve jméno svaté a nerozdílné t-e. Arch.
II. 284. — T.: viera, naděje a láska. Hus II.
230. — T. = tři mlatci. Mlátiti ve trojici.
Přizvukuje se slovy: Ten třetí do řiti.
U Olom. Sd. Cf. Trojnice. — T. = fialka
trojbarvá, macoška, viola tricolor, das Stief-
mütterchen, das Dreifaltigkeitskraut. Nz. lk.
Dle Sbtk. 247. také = trojník, srdečné ko-
ření, maceška, viola tricolor, die Dreifaltig-
keitsblume. Vz tam více. — T. Číslo dva-
nadcet se skládá ze t-ce a čtvernice. M. —
T. vodní, vz Třílistník. Slb. 652. — T. =
trojhran, trojúhelník, das Dreieck. Dej to
takhle do t. Us. Zb.

Trojička, y, f., vz Trojice. — T. = troj-
krutec, trojsvíce, symbol sv. Trojice, vo-
sková svíce ve tré rozdělená, jíž užívají
o slavnosti velikonoční. Ktk. — T-ky =
trojčata. Na Slov.

Trojiční neděle, der Dreifaltigkeitssonn-
tag. Us.

Trojičník, a, m. = věřící, ve sv. trojici,
der Trinitarier. Balb. zem. 60.

Trojidlo, a, n. = nástroj, kterým něco
trojíme. Us. Šp.

Trojilístek, stku, m., bylina, ophrys tri-
folia, das Dreiblatt. V.

Trojilistník, vz Třílistník.

Trojilistý = trojlistý, dreiblätterig. V.

Trojina, y, f. = terno, die Terne, kom-
binatorische Verbindung von drei Elementen.

Trojisobný = trojnásobný, dreifach, zastr.

Trojišpičný, dreispitzig. D.

Trojitec, tce, m., Phosphormangan, ne-
rost. Min. 299.

Trojiti, il, en, ení; trojívati = na tré
děliti, drittheilen; ve tré množiti (Bern. ), ver-
dreifachen; se = ve tré se děliti. Jg., Št.
— co. Rk. — co čím: prut nožem. — se
v čem. Trojnosť, kterak se v sobě trojí.
Leg. — se. Hřiech mluvenie se trojí, neb
jest proti Bohu, proti blížniemu a proti
sobě. Hus I. 372., 224. — se jak. Děva,
zpěv a víno milo se trojí. Us. — se v co.
A z těch každý řád ještě se trojí ve tři
kuory (kůry). Št. Kn. š. 118. Průdušnice
větev pravá trojí se ve 3 ratolesti. Lk.



	192

	Trojerovice, vz Trojan, 1. Trojhláska, y, f., triphthongus. Troj- hlásky mají některá nářečí; na Slov. ku př. vyslovují: dieuča, diouča. Gb. Hl. 15. Trojhlasosť, i, f., die Triphonie. Mlt. Trojhlasový, trojhlasý, dreistimmig. Hd. Trojhlav, vz Tříhlav. Trojhlavatý, dreiköpfig. Hlč. Trojhliníkový kostan, der Lazulit. Chym. Trojhodí, n. = doba tří hodin, der Zeit- raum von drei Stunden. Po t. či po tři ho- diny Pán v nevýslovných bolestech na kříži trval; Abychom časování po jednotlivých hodinách mimo sebe pustíce podlé t. počí- tali. Sš. Mt. 367., 368. (Hý. ). Trojhran, u, m. = tříúhelník; triangl. Trojhranatý, -hraný, -hranný, drei- eckig. Ctib. Trojhraník, trojhranník, u, m., vz Tří- úhelník. Sedl. Trojhraniti, il, ěn, ění, trianguliren. Vz Trojhranovati. Bur. Trojhranka, y, f. T-ky, mlži, trigonida, mají tříhranné tlusté misky se silnou vrstvou perleťovou; obě misky jsou si rovny, mají však nestejné strany; zámek má silné lišt- nám podobné, vroubkované zuby. T. žeber- natá, trigonia pectinata; brázděná, t. sulca- taria; jurská, t. navis. Vz Frč. 219., 220. Trojhranný, vz Tříhranatý. Kom. Trojhranoměrec, rce, m., der Trigono- meter. Sedl. Trojhranoměrský, trigonometrisch. Sedl. I. 215. Trojhranoměrství, n. = měření troj- hranů, trigonometria, die Trigonometrie. Sedl., Jdč. III. 12. Trojhranovati, vz Triangulovati, Troj- covati. Trojhrdelný, trojhrdlitý, dreihalsig. T. láhev. Nz. Trojhrotka, y, f., tricuspidaria, hlísta tasemcovitá. Krok. Trojhrotník, u, m. = bařička obecná, triglochin palustris. FB. 21., Slb. 182. Trojhrotný, trojhrotý, dreispitzig. Rostl. Trojhručel, u, m., lomatia, die Lomatie. T. barvířský, l. tinctoria. Rstp. 1291. Trojchlup, a, m. = holohlavec, který má jen málo vlasů na hlavě. Us. Šd. Trojchorový, dreichörig. Hd. Trojí, dle Dnešní: trojího, trojí, trojího atd.; trůj (zastr. troj), m., troje f. a n. T. = trojdílný, drei, dreifach, dreierlei. T. počet (trojice). V. Trůj v osobách. V. Rys, čeho trojím skokem nepopadne, pouští. Kom. Jsa Bůh troj v osobách. Štelc. Troje slo- žení ve mlýně. D. Má troje děti (ze tří manželek ku př. ). Br. Trojích lidí nenávidí duše má (chudého pyšného, bohatého lži- vého a starce smilného). Br. V trojie věci (in tribus). BO. Smrť jeho, při niž spatřo- vati sluší troje věci; Bůh tak památku jeho v tom trojím koleně jako v zapomenutí uvedl; K trpělivosti v křivdách trojím pří- kladem slouží; Při čemž posoudíme tyto trojí hlavní částky. BR. II. 2., 6. a., 24., 116. (Šd. ). V trojie věci záleží ctěnie otcě i mateře; Lidé trojí mají Boha svátek ctíti; I Kristus bránil sě jeho trojému pokušenie	a přemohl ho písmem. Hus I. 140., 371., III. 115. (Tč. ). Kúpil troje zlatých jablek a tri červené ručníky. Ht. Sl. ml. 203. Léta jsú prošla dvoje i troje. Půh. II. 229. Troje jest poslušenstvie člověčské; Troje jest vražda: myslí, jazykem a rukú; A to zlé jest troje; Bázeň jest troje. Hus I. 91., 157., 319., 478. (Tč. ). Trojice, e, trojička, y, f., strsl. troica, příp. -ica. Mkl. B. 295., 305. T. = trojí po- čet, trojník, die Dreizahl. V. — T. svatá = bůh otec, syn i duch svatý, die hl. Dreifal- tigkeit, trinitas. Hus I. 82., V., vz S. N. T. sv. jsou tři osoby v božství spolu jedno- bytné a rovné vlastnostmi nedílnými od sebe rozdílné. Zk. exc. Sv. t. Pass. mus. 278. Na svatou t-ci, am Dreifaltigkeitstage. Us. Šd. To slovo otče v tomto miestě zna- mená všichnu sv. t-ci, netoliko osobu boha otcě; Člověk zšeředie to vše hřiechem smr- telným, že nenie tak podoben k t-ci svaté; T. sv. jest otec, syn, duch sv., tři osoby jeden Buoh. Hus II. 191., 299., III. 255. (Tč. ). Ve jméno svaté a nerozdílné t-e. Arch. II. 284. — T.: viera, naděje a láska. Hus II. 230. — T. = tři mlatci. Mlátiti ve trojici. Přizvukuje se slovy: Ten třetí do řiti. U Olom. Sd. Cf. Trojnice. — T. = fialka trojbarvá, macoška, viola tricolor, das Stief- mütterchen, das Dreifaltigkeitskraut. Nz. lk. Dle Sbtk. 247. také = trojník, srdečné ko- ření, maceška, viola tricolor, die Dreifaltig- keitsblume. Vz tam více. — T. Číslo dva- nadcet se skládá ze t-ce a čtvernice. M. — T. vodní, vz Třílistník. Slb. 652. — T. = trojhran, trojúhelník, das Dreieck. Dej to takhle do t. Us. Zb. Trojička, y, f., vz Trojice. — T. = troj- krutec, trojsvíce, symbol sv. Trojice, vo- sková svíce ve tré rozdělená, jíž užívají o slavnosti velikonoční. Ktk. — T-ky = trojčata. Na Slov. Trojiční neděle, der Dreifaltigkeitssonn- tag. Us. Trojičník, a, m. = věřící, ve sv. trojici, der Trinitarier. Balb. zem. 60. Trojidlo, a, n. = nástroj, kterým něco trojíme. Us. Šp. Trojilístek, stku, m., bylina, ophrys tri- folia, das Dreiblatt. V. Trojilistník, vz Třílistník. Trojilistý = trojlistý, dreiblätterig. V. Trojina, y, f. = terno, die Terne, kom- binatorische Verbindung von drei Elementen. Trojisobný = trojnásobný, dreifach, zastr. Trojišpičný, dreispitzig. D. Trojitec, tce, m., Phosphormangan, ne- rost. Min. 299. Trojiti, il, en, ení; trojívati = na tré děliti, drittheilen; ve tré množiti (Bern. ), ver- dreifachen; se = ve tré se děliti. Jg., Št. — co. Rk. — co čím: prut nožem. — se v čem. Trojnosť, kterak se v sobě trojí. Leg. — se. Hřiech mluvenie se trojí, neb jest proti Bohu, proti blížniemu a proti sobě. Hus I. 372., 224. — se jak. Děva, zpěv a víno milo se trojí. Us. — se v co. A z těch každý řád ještě se trojí ve tři kuory (kůry). Št. Kn. š. 118. Průdušnice větev pravá trojí se ve 3 ratolesti. Lk.