sb157-05 0..8296

195

Trojudičný, triglochis, dreihackig, o třech
udicích na konci jako trny na oříšcích stroška
obecného. Rst. 509.

Trojúhelnice, vz Tříúhelnice.

Trojúhelničiti, vz Trojcovati, Triangu-
lovati.

Trojúhelničný, vz Trigonalní. Způsob
měření t-ného, die Triangularmethode. Nz.

Trojúhelník, u, m. = tříúhelník.

Trojúhelníkový. T. čísla (triangularní).
Stč. Alg. 46.

Trojúhelnosť, vz Tříúhelnosť.

Trojúhelný = trojúhlý. Prm. Vz také
Tříúhelný.

Trojúhloměrný, trigonometrisch. Nz.

Trojúhloměrství, n., die Trigonometrie.
Vz toto. Nz.

Trojúhly, triangularis, triangulatus, drei-
eckig, dreikantig, tělo o třech hranách. Rst.
509.

Trojušetný = tři ušty mající, trilacinia-
tus. T. řada okvětí. Rostl. III. a. 8.

Trojuška, y, f., proserpinaca, der Hin-
lauf. T. pilkovaná, p. palustris. Rstp. 553.

Trojverší, n., vz Tristichon, Trikolon.

Trojveselní, dreiruderig. T. loď, triremis.

Trojvětvice, e, f., dreifacher Ast. Hdk.
Ls. kv. 52.

Trojvláda, y, f., vz Triumvirat.

Trojzejkan, u, m., carallia, rostl. myr-
tovitá. Rostl. III. b. 408.

Trojzpěv, u. m., das Terzett. Us. Tč.

Trojzub, u, m., der Dreizahn. Vz Tří-
zubec.

Trojzubec = třízubec.

Trojzubnice, e, f., trioidia. Flora, 21.

Trojzubník, u, m. = trojzubec. Ráj II.
165.

Trojzubný, dreizackig. T. hrom (blesk).
Raj.

Trojzubý = třízubý. T. povijnice. Rostl.
III. b. 157.

Trojzvučka, y, f., der Triphthong. Vz
Trojhláska.

Trojzvuk, u, m. = současné znění tří
tonův, der Dreiklang, die Triade. Vz KP.
II. 286. T. tvrdý, Durdreiklang, dominan-
tový, der Dominantendreiklang. Hd.

Trojžebrý = o třech žebrech, dreirippig.
T. (vlastně: trojžilné) listy. Rostl. I. 58. a.

Trojženstvo, a, n., trigynia, řády prv-
ních 13 tříd soustavy Linnéovy květů troj-
ženných, tryginia. Rst. 509.

Trojžený, trojženný, trigynus, drei-
weibig, o třech pestících, čnělkách n. bliz-
nách na př. květy ocúnův, kýchavic, šťo-
víků, též i rostliny takových květů. Rst.
509.

Trojžilný, trinervatus, trinervis, triner-
vius, nanus, pygmaeus, zwergig, zwerghaft;
z ohledu jiných téhož rodu malý. Rst. 509.
— T. = tři žíly mající, dreiadrig. T. listy.
Rostl. I. 58. a., III., b. 2.

1. Trok, u, m., vz Troky, Trůky.

2. Trok, a, m., dricolus (volatile), zastr.
Rozk.

Trokar, u, m. (z fr. troicart, Mz. 353. ) =
nástroj, jehož se užívá v lékařství k vy-
pouštění tekutin (ku př. při vodnatelnosti;
n. plynů nahromaděných v těle živočichův

(ku př. když se dobytče jetelem překrmí),
der Trokar. Vz více v S. N. T., trojcep,
Rk., trojhraný bodec. T. na koně, na ote-
vření dychavice; t. při nadmutí dobytka
s jednou n. více trubkami; t. pro ovce; t.
na zasazování kroužku do chřípí (divokých
býků). Vz Nástroje pro dobytčí lékaře. Cn.

Trokář, e, m. = nosič, z něm. Träger,
zastr. Klat. 79.

Trokavec, vce, m., Trokawetz, ves u Mi-
rošova. PL.

Troky. ů, m., der (Schweins-) Trog. Mor.
Škd. — T. = necky, der Waschtrog. Us.
u Rychn., na Hané. Hz. Vz Trůky, Mz. 353.

Trol, u, m. = otěrky. V stodole jest
mnoho trolů, Ausfall vom Getreide. Ros.

Trolda, y, m., osob. jm.

Trolení, n. = strouhání do polívky. Us.

— T. = suché lámání v údech, die Gicht-
schmerzen. Us. klat. Mám t. v údech. Němc.

— T., drobení. Vy k t. a ku bourání jen
vezdy se máte. Sš. Sm. Bs. 176.

Trolený; -en, a, o, ausgerieben. T. obilí.

Trolidlo, a, n., der Reiber, Zerreiber. Šp.

Trolinské víno, Trollinger. Šk.

Troliti, droliti, il, en, ení; trolívati. Vz
Mz. 353. T. = drobiti, vymílati, vynímati,
ausreiben, bröseln, grieseln. — co. Rk. T.
chléb slepicím, kámen. Us. Šd., Rgl. — se.
Obilí se t-lí (drolí), fällt aus. Us. — Také =
trippelnd gehen. Trol se mi! Us. Tč.

Trolivý = drobivý, bröselnd, bröckelnd,
zerreiblich. Nz. lk. V pokušení tom Petr
skalou velmi t-vou se býti ukázal. Sš. J.
307. (Hý. ).

Trombone, vz Pozoun. Mlt. 116.

Tromín, u, m., smyrnium, das Myrhen-
kraut. T. černý, s. olus atrum, křídlatý, s.
perfoliatum. Rstp. 765., Slb. 602.

Tromínovitý. T. rostliny, smyrneae: per-
natka, stračínoha, drapobýl, kadidlovka, kra-
vajec, bolehlav, arakacha, tromín. Rstp. 702.,
759.

Trompeta, y, f., z něm. = trouba, tru-
bice, polnice.

Tron, zastr. = trůn, z řec. O-yóvoc, der
Thron. Št., Hd. Ls. k. 80.

Trona, y, f. = soda z aegyptských jezer
a z Maroka, vlastně půldruho uhličitan sod-
natý (2 Na O. 3 CO ₂ + HO). Vz Šfk. 160. Dle
Bř. N. 120. také: urao. Cf. Schd. II. 35.,
KP. IV. 399.

Tronda, y, f. = trojník. U Jižné. Vrů.

Troník, vz Trojník.

Tronikář, e, m. = lakomec. U Kunv.
Msk.

Trop, u, m. = klus, der Trab. Us. Pol.
trop = sled, die Spur.

Tropa, y, f., z fr. troupe = zástup lidu
zbrojného, voj, das Geschwader; Jg.; snad
z roman. vz Mz 353. — Ros., Kom. J. 697.

— T. = karavana mezků v jižní Americe.
Rk.

Tropae-um, a, n., z řec. r^d-a/oľ =
znamení vítězství. Vz Trofaeum.

Tropčice, dle Budějovice, něm. Tyrol,
ves u Přeštic.

Tropení, n. Veselé t., lustiges Treiben.
Dch.