sb157-05 0..8296

196

Tropický, z řec. = obrazný, jinoznačný,
zástupný; přenesený výraz, obrazné mlu-
vení, tropisch, bildlich, verblümt. Nz. —
T. = mezi oběma obratníky ležící, mezi-
obratníkový, podobratníkový, tropisch. T.
rok, oběh. Nz., Stč. Alg. 165. T. krajina,
rostliny, nemoci, déšť. Vz více v S. N.

Tropič, e, m. = působce, der Stifter, An-
zettler, Anstifter. Vz Tropitel. T. nepokoje,
D., zlého. Aqu.

Tropitel, e, m., vz Tropič. Tudyž nedává
dlouhé doby t-lům nepokojů. S. 1. 148.

Tropiti, il, en, ení, tropívati. T. = pů-
sobiti, počínati, dělati, ploditi, stiften, an-
zetteln, verursachen, thun, vorgehen, treiben
Jg. — abs. Ten tropí! Us. Dch. — co:
bouřky, pozdvižení, svády, vády, sváry,
zhouby, strasti, škody, V., Hádky, vojny,
různice, rozbroj, posměch, D., smíchy, tlachy.
Žalansk. Žerty trop a lidí nezlob. Č. M. 82.
Potulovali se po krčmách a tropili všude
neplechy. Pal. V. 1. 197. T. pekelný povyk,
hluk, své rejdy. Dch. — čeho. To malých
nesnazí, zmatku mi tropí, šp. m.: co. Brt. —
co kde. Mnoho zlého mezi lidmi t-ti. Us.
T. bouřky v lidu. Us., Th. — co z čeho:
války z válek t. V. — co o čem. Básně
a klevety o jakéms věku tropil. Eus. — se.
To se tropí. D.

Troplberger, gra, m. 1620. Jir. H. 1. II.
296.

Tropník, a, m. = voják z tropy, einer
von der Truppe. Ros.

Troponiti = tropiti. Us. ve vých. Čech.
Kb. — co jak dlouho. Už tak celou zimu
něco dělám a t-ním. Us. Vk.

Troppo, it. = příliš. Hd., Mlt.

Trop-us, u, m., lat. -řec. = zástupka, jino-
značné slovo (rčení), Rk., když některého
slova neužíváme v pravém, vlastním, nýbrž
ve smyslu přeneseném, bildliche Redensart,
der Tropus. T. metafora (přenáška, přenůška),
metonymie (přejmenování), synekdoche (sou-
pojem, přimínka). Vz Metafora atd. a více
v Zk. Ml. II. 159. a násl.; Mk. Ml. 307. a
v S. N. Tropy (= zástupky, od řec. slova
T(>('nToę = obrat, a to od tt>tne. i-v =obraceti)
vznikají tím, že věci se neoznačují slovy
vlastně na ně připadajícími, nýbrž slovy ji-
nými, s vlastními názvy jich ovšem nějak pří-
buznými. Všecka slova jsou obrazy zvukové
a významem svým původně tropy. Žádná
věc názvem svým není označena zevrubně
a plně, nýbrž toliko znakem nejvíce vyni-
kajícím. Strom jest původně všecko, co
strmí, mydlo, čím se myjeme (mohlo by
tedy slovo to i vodu označovati!), šidlo,
čím šijeme, roj, co se řine, pivo, vše, co
pijeme, chvoj, co se chvěje atd. Užito-li
tedy takového jednotlivého znaku na ozna-
čenou celého určitého pojmu, užito části za
celek (pars pro toto) čili tropu, jemuž ří-
káme synekdocha. — Má-li u nás čbán ucho
a pysk, hodiny ruky, stůl nohy, hora témě
a patu, stéblo kolena, zvon srdce atd., pře-
neseno tu názvy údů lidských obrazně na
podobné části jiných předmetův a užito
tudíž tropu, jemuž říkáme metafora. Tak
všechny říkajíc názvy pojmů duševních pů-
vodu jsou metaforického, majíce do sebe vý-

znam původně smyslný; n. př.: chápati, po-
jímati, vykládati, rozebírati, zavírati atd. —
Pravíme-li o někom, že žije a tyje z mo-
zolů cizích, míníce tím práci, přeměnili jsme
názvy pojmů souvztažných (effectum pro
causa efficiente) a užili tropu, jemuž jméno
jest metonymie. Taktéž pravíme-li jazyk za
řeč a p. — V živoucím však jazyce takové
názvy pojmů původně tropické znenáhla
ustálují se za názvy vlastní (xvyia xaí xoivä
ôvófiata), anoť jich tropický původ poza-
temní, a tropem pak slove ten obraz zvu-
kový, když na místo vlastního pojmu kla-
deme pojem příbuzný, názornější. Příbuz-
nosť pojmů zakládá se a) na různém objemu
jich (synekdocha), b) na vniterné souvislosti
(metonymie), c) na podobnosti (metafora).
Rozeznáváme pak tři hlavní druhy tropův;
jsouť to: I. Synekdocha (soupojemnosť) za-
kládá se na záměně pojmů sourodých jako
jsou: čásť a celek, jedinosť a množství, zvlášt-
nosť a obecnosť a p.: Nemá kam by hlavu
položil. V rodné zemi složíme své kosti.
Přede stánkem nebes Pána zbožný rolník
čelo kloní (Erben). Spartan od kolébky za
vojína vychováván byl. A v té síni jak tu
živo, moře šumu, lesku, záře (Pfleger). Oseje
oběma klasy dědinu (= obilím ozimým i ja-
rým. Tov. k. 109. ). — II. Metonymie (sou-
jmennosť) zakládá se na záměně pojmů sou-
vztažných (korrelativných). Takové pojmy
souvztažné jsou: místo a obyvatelé, nádoba
a obsah, látka a věc z ní zhotovená, maje-
tek a majetník, příčina a účin, původce a
plod, příznak a věc označená a pod. Poru-
šena jest pak země před Bohem a naplněna
jest nepravostí. (Gen. 6. 11. ). V lese na-
rozeno, skopcem potaženo, koněm hovoří
(= housle). Soused vyhořel. Četli jsme Čela-
kovského. Rod vymřel po meči i po přeslici.
— III. Metafora (přenáška) zakládá se na
záměně pojmů podobných, z nichž každý
jinému oboru pomyslnému náleží. Metafora
není než skrácené přirovnání, kladouc za
věc srovnanou přímo tu věc, se kterou se
srovnává. Přenášky se činí 1. od věcí bez-
životných a) na věci životné: Bůh jest stu-
dnice dobroty nevyvážená. Byl mu štítem
dobrým. b) Na jiné věci bezživotné, ob-
zvláště na činnosti a vlastnosti lidské: Víra
zhasla, láska ustydla. — 2. Od věcí životných
a jich činností a) na věci neživotné, obzvláště
na činnosti a vlastnosti lidské: Odstoupila
naděje vše křesťany. Rozkošem uzdy ne-
pouštěj, b) Na jiné bytosti životné: Záboji
bratře, ty udatný lve. Dítky své na tuhé
uzde držel. — Příklady metafor básnických:
Pohádky dětských dob zas porozkvetly.
V líci královnině se poupě radosti v květ
rozpučelo. Z dáli vanou písně zlaté. Vzhůru
nese bledé čelo, na něm psány runy žalu.
Zora v líci stele lůžko, úsměv jitra na rtech
taje. Tenkrát slávy stromy v květech nej-
bujnějších byly vzňaty (Pfleger. ). — Dávno-
věkých bájí svit. Již krutě srazila se vojska,
příval mečů již se rozzuřil. Aj tu velebná
hlava pokrytá sněhem let se zdvihne nad
sbor pánů. Tichounká noc již perličkami
vše listí vůkol skropila. Závoj mrákot smy-
slům mým ukrýval hrozný osud (Vocel). —