Předchozí (196)  Strana:197  Další (198) |
|
|||
107
|
|||
|
|||
O mně po dědině řeči rozsévají. Zpěv. I.
30). Ve věnci černých věží táhlé zvuky snivě bloudí. Z luhů květných štěstí úsměv, míru sladká palma mizí. Smrti rána schvá- tila jej v lůno hrobu. Jeho jméno ověnčené ve hvězd písmě věčně kvete. Žalu červ se v prsou snuje. (Pfleger). — Jitro slávy nové svitá. Chci národ svůj zvelebiti, na výsluní slávy postaviti. Bolesti led v prsou opět jihne. Zvuky trouby v dálce umírají. Z mračna vichr děsným hlasem pláče. Na vrcholích pomoravských lesů bloudí bledé luny pa- prskové. Vichr křovinami kvílí. Noc na nebi hvězdy rozsvítila. Mrak již rosou za- plakal. Klusot komoňů již zvučí temně, po- sléz ve tmách Šumavy umírá. (Vocel). — Pozn. 1. Ve příčinách velmi mnohých užívá se metafor pro nedostatek slov vlastních, a takové metafory slovou sužívané, ńevlastno- mluvy neboli katachrése (j. a, täyjir\6Lq): Slunce vychází. Večer nadešel. Hrůza mne obešla. Slušíť ihned udusiti hněv, jak se zažže. Pohasne ten duch, kterýž jej podněcoval k tomu. Rozum potuchne a jako pohasne. Milosť k Bohu nepohasla, ale jen pomdlela. Zde na světě máme mdlý a potuchlý rozum. Písmo zapaluje k dobrému. Horkem svaté milosti nejsou rozníceni. Ač potuchne někdy tělesná žádosť, však se opět zbudí. A komu je věren, když ulehne na lakomstvo, poví křivdu. Vší svou myslí na tom ulehli, je- muž nelze trvati. Závistník nalezna nějakou ohyzdu, utrhne chvály. Čím kdo déle jde ve hříchu, tím dále zajde. Dotud přikrývá pokrytec svou licoměrnosť, až se však ukáže. Dobře to k lakomým se chýlí, ježto dí Jere- miáš. Tesknosť udeří na ně. (Štítný). Slunce dokročí poledne. (Rkk. ). — Pozn. 2. Druhdy všecky tři tropy v jednom výrazu se sbí- hají, n. př. řekneme-li o někom, že jest liškou podšitý, máme nejprve synekdochu (celek za čásť, kůži), pak znak za věc označenou (liška jest vzor schytralosti, metonymie), konečné skrácené přirovnání jest: chytrý jako liška (metafora). KB. 232. —233. Troska, y, f. = kusy něčeho rozbitého,
ku př. lodí, das Wrack. T. lodní. Č. Tru- chliti nad troskami zmařených nadějí. Dch. V trosky se rozpadnouti. Dch. Spatřují se znamenité trosky či zříceniny slavných bu- dov. Sš. Sk. 95. — T. (zastar. ), trůska (lépe než: truska, V. ) = nečistota od kovu atd. odcházející, die Schlacke, der Schlac- ken. Jg. Trozka. MV. Vyvařím až do čista trusku tvou a odejmu všecek čistec tvůj. Bart. 348. 32. Dům něčí v trůsku obrátiti; stříbro obrátilo se v trůsky. Br. Ze zlého železa moc trůsek bývá. Bern. Trůsky shá- něti, odmítati. Us. T-ku střiebra učinili sú prostřed peci. BO. Všichni obrátili sú sě v trosku (škvár). BO. Trusky od zkujňo- vání, die Frischschlacken. Nz. Klada k tru- skám nádhernosť palácovu. Č. Rž. stol. 49. T. a škváry hutnické; A čistí všecky t-ky umění různých. Pal. Dj. II. 1. 296., III. 2. 224., 3. 81. Pravda boží má v utrobě lidí trůsky starého Adama vymítiti. Zlato pouští t-ku svou. Sš. J. 267., Oa. 190. Truska ko- vářská = škvár. Ob. Oheň ukazuje, co jest zlato a co t. BR. II. 539. a. Má trůsky za |
zlato. V: 5 Nedorozumění. Prov. — Trosky,
pl., f., jméno sbořeného hradu u Hrubé Skály (u Turnova). Dále k t-kám jdú. Rkk. 36. Vz Tk. IV. 743., S. N. — Trosky = trůsky = muší a housenčí vejce. Mor. Brt. Troskavcový = truskavcový. Ros.
Troskavice = truskavice. Plk.
Trosket, u, m., rancor, zastr. Veleš. Cf.
Troskot. Troskot, u, m. = třeskot, das Gekrach.
Ros. Hrom zvuku svého vydává t. Kom. — T. = troskotání, das Scheitern. Řím sám od něho před rozbitím a troskotem bludův ochráněn; Vidím bouři, která t-tem obtěž- kána jest. Ješto již byl aspoň třikrát t-kot lodě zkusil. Sš. I. 11., II. 47., Sk. 283. (Hý. ). Troskotati, -kotám a -koci; troskotávati.
T. = skřípati, knirschen, krachen. — čím: zuby. V. — T. = lomiti, bořiti, zertrüm- mern, zerschlagen, zerbrechen. — co, koho: maňasy. Kom. L. Bouře troskoce koráby. Kos. Ol. I. 193. — se od čeho. Lodička troskotáše sě od násilé mořského. ZN. — co oč. Mysliteli o Bohu mimo křesťanskou víru badajícímu a skoumajícímu se přihází, že o skálu nutnosti veškeru loď či budovu myšlének svých troskotá. Sš. J. 87. — se čím. Zadek lodi troskotal se násilím moře. Sš. Sk. 286. (Hý. ) Loď násilím vln se tros- kotala. 3r. — se kde. Vsě kosti sě v něm troskociú. St. skl. I. 123. — Dle Prk. lépe: rozkotati. Troskotný či rozbitečný, Strand-. Vz
Právo. Sš. I. 32. Troskotovice, dle Budějovice, něm. Tres-
kowitz, městeč. v Mikulovsku. Troskovice, dle Budějovice, něm. Tro-
skowitz, ves u Turnova. Trosový, trasový = pštrosí. Slov. Nosívá
on vždycky tri trosové perá. Sl. ps. 52. Nech si ja nezlomím perenko trosové. Sl. ps. 261. Trošek, vz Troch.
Trošinka, y, f., ein Bischen. Šm.
Trošinku, ein wenig, sehr (ganz) wenig.
Rk. Vz Troch. Troška, y, f. T. k trošce dělá trochu
Č. M. 436. Ostatně vz Troch. Troškář, e, m., ein kleiner Besitzer. Na
Slov. Bern. Trošt, u, m, z něm. der Trost = těšení,
naděje, der Trost, die Vertröstung, Hoff- nung. Trošt dáti (těšiti); Ten t. daleko ho zmýlil; Marnými trošty se kojiti. V. Krom v tobě troštu nemám. Kom. To jsou dobré t-y (těšínská jablka). Ros. Na troštích ně- koho zdržovati. Ros. Kdo t-šty živ, bude-li bohat, bude div. Vz Marnotratný. Prov, D., Lb. Nespolehej na cizí t-y. D., Č. M. 93. Troštoválek, lka, m., der Vertrösten. Šm.
Troštování, n., z něm. = naděje, těšení.
Vz Trost. T. se čemu. Kom. Nechaje sebe i jiných t. BR. II. 15. b. Troštovati, troštovávati = trošt dávati,
těšiti, vertrösten, Hoffnung machen; sc, sich vertrösten, eine Hoffnung zu etwas haben. Vz Trošt. — koho, se. Troštovali ho. V. T. se. V. — se, koho čím. Kom., Jel., Smrž., Cyr, Ros. — se na co: na víno (těšiti se, chuť míti). Ros. Netroštuj |
||
|
|||
Předchozí (196)  Strana:197  Další (198) |