sb157-05 0..8296

107

O mně po dědině řeči rozsévají. Zpěv. I.
30). Ve věnci černých věží táhlé zvuky
snivě bloudí. Z luhů květných štěstí úsměv,
míru sladká palma mizí. Smrti rána schvá-
tila jej v lůno hrobu. Jeho jméno ověnčené
ve hvězd písmě věčně kvete. Žalu červ se
v prsou snuje. (Pfleger). — Jitro slávy nové
svitá. Chci národ svůj zvelebiti, na výsluní
slávy postaviti. Bolesti led v prsou opět
jihne. Zvuky trouby v dálce umírají. Z mračna
vichr děsným hlasem pláče. Na vrcholích
pomoravských lesů bloudí bledé luny pa-
prskové. Vichr křovinami kvílí. Noc na
nebi hvězdy rozsvítila. Mrak již rosou za-
plakal. Klusot komoňů již zvučí temně, po-
sléz ve tmách Šumavy umírá. (Vocel). —
Pozn. 1. Ve příčinách velmi mnohých užívá
se metafor pro nedostatek slov vlastních,
a takové metafory slovou sužívané, ńevlastno-
mluvy neboli katachrése (j. a, täyjir\6Lq): Slunce
vychází. Večer nadešel. Hrůza mne obešla.
Slušíť ihned udusiti hněv, jak se zažže.
Pohasne ten duch, kterýž jej podněcoval
k tomu. Rozum potuchne a jako pohasne.
Milosť k Bohu nepohasla, ale jen pomdlela.
Zde na světě máme mdlý a potuchlý rozum.
Písmo zapaluje k dobrému. Horkem svaté
milosti nejsou rozníceni. Ač potuchne někdy
tělesná žádosť, však se opět zbudí. A komu
je věren, když ulehne na lakomstvo, poví
křivdu. Vší svou myslí na tom ulehli, je-
muž nelze trvati. Závistník nalezna nějakou
ohyzdu, utrhne chvály. Čím kdo déle jde
ve hříchu, tím dále zajde. Dotud přikrývá
pokrytec svou licoměrnosť, až se však ukáže.
Dobře to k lakomým se chýlí, ježto dí Jere-
miáš. Tesknosť udeří na ně. (Štítný). Slunce
dokročí poledne. (Rkk. ). — Pozn. 2. Druhdy
všecky tři tropy v jednom výrazu se sbí-
hají, n. př. řekneme-li o někom, že jest liškou
podšitý, máme nejprve synekdochu (celek
za čásť, kůži), pak znak za věc označenou
(liška jest vzor schytralosti, metonymie),
konečné skrácené přirovnání jest: chytrý
jako liška (metafora). KB. 232. —233.

Troska, y, f. = kusy něčeho rozbitého,
ku př. lodí, das Wrack. T. lodní. Č. Tru-
chliti nad troskami zmařených nadějí. Dch.
V trosky se rozpadnouti. Dch. Spatřují se
znamenité trosky či zříceniny slavných bu-
dov. Sš. Sk. 95. — T. (zastar. ), trůska
(lépe než: truska, V. ) = nečistota od kovu
atd. odcházející, die Schlacke, der Schlac-
ken. Jg. Trozka. MV. Vyvařím až do čista
trusku tvou a odejmu všecek čistec tvůj.
Bart. 348. 32. Dům něčí v trůsku obrátiti;
stříbro obrátilo se v trůsky. Br. Ze zlého
železa moc trůsek bývá. Bern. Trůsky shá-
něti, odmítati. Us. T-ku střiebra učinili sú
prostřed peci. BO. Všichni obrátili sú sě
v trosku (škvár). BO. Trusky od zkujňo-
vání, die Frischschlacken. Nz. Klada k tru-
skám nádhernosť palácovu. Č. Rž. stol. 49.
T. a škváry hutnické; A čistí všecky t-ky
umění různých. Pal. Dj. II. 1. 296., III. 2.
224., 3. 81. Pravda boží má v utrobě lidí
trůsky starého Adama vymítiti. Zlato pouští
t-ku svou. Sš. J. 267., Oa. 190. Truska ko-
vářská = škvár. Ob. Oheň ukazuje, co jest
zlato a co t. BR. II. 539. a. Má trůsky za

zlato. V: 5 Nedorozumění. Prov. — Trosky,
pl., f., jméno sbořeného hradu u Hrubé
Skály (u Turnova). Dále k t-kám jdú. Rkk.
36. Vz Tk. IV. 743., S. N. — Trosky =
trůsky = muší a housenčí vejce. Mor. Brt.

Troskavcový = truskavcový. Ros.

Troskavice = truskavice. Plk.

Trosket, u, m., rancor, zastr. Veleš. Cf.
Troskot.

Troskot, u, m. = třeskot, das Gekrach.
Ros. Hrom zvuku svého vydává t. Kom. —
T. = troskotání, das Scheitern. Řím sám
od něho před rozbitím a troskotem bludův
ochráněn; Vidím bouři, která t-tem obtěž-
kána jest. Ješto již byl aspoň třikrát t-kot
lodě zkusil. Sš. I. 11., II. 47., Sk. 283. (Hý. ).

Troskotati, -kotám a -koci; troskotávati.
T. = skřípati, knirschen, krachen. — čím:
zuby. V. — T. = lomiti, bořiti, zertrüm-
mern, zerschlagen, zerbrechen. — co, koho:
maňasy. Kom. L. Bouře troskoce koráby.
Kos. Ol. I. 193. — se od čeho. Lodička
troskotáše sě od násilé mořského. ZN. —
co oč. Mysliteli o Bohu mimo křesťanskou
víru badajícímu a skoumajícímu se přihází,
že o skálu nutnosti veškeru loď či budovu
myšlének svých troskotá. Sš. J. 87. — se
čím. Zadek lodi troskotal se násilím moře.
Sš. Sk. 286. (Hý. ) Loď násilím vln se tros-
kotala. 3r. — se kde. Vsě kosti sě v něm
troskociú. St. skl. I. 123. — Dle Prk. lépe:
rozkotati.

Troskotný či rozbitečný, Strand-. Vz
Právo. Sš. I. 32.

Troskotovice, dle Budějovice, něm. Tres-
kowitz, městeč. v Mikulovsku.

Troskovice, dle Budějovice, něm. Tro-
skowitz, ves u Turnova.

Trosový, trasový = pštrosí. Slov. Nosívá
on vždycky tri trosové perá. Sl. ps. 52.
Nech si ja nezlomím perenko trosové. Sl.
ps. 261.

Trošek, vz Troch.

Trošinka, y, f., ein Bischen. Šm.

Trošinku, ein wenig, sehr (ganz) wenig.
Rk. Vz Troch.

Troška, y, f. T. k trošce dělá trochu
Č. M. 436. Ostatně vz Troch.

Troškář, e, m., ein kleiner Besitzer. Na
Slov. Bern.

Trošt, u, m, z něm. der Trost = těšení,
naděje, der Trost, die Vertröstung, Hoff-
nung. Trošt dáti (těšiti); Ten t. daleko ho
zmýlil; Marnými trošty se kojiti. V. Krom
v tobě troštu nemám. Kom. To jsou dobré
t-y (těšínská jablka). Ros. Na troštích ně-
koho zdržovati. Ros. Kdo t-šty živ, bude-li
bohat, bude div. Vz Marnotratný. Prov, D.,
Lb. Nespolehej na cizí t-y. D., Č. M. 93.

Troštoválek, lka, m., der Vertrösten. Šm.

Troštování, n., z něm. = naděje, těšení.
Vz Trost. T. se čemu. Kom. Nechaje sebe
i jiných t. BR. II. 15. b.

Troštovati, troštovávati = trošt dávati,
těšiti, vertrösten, Hoffnung machen; sc,
sich vertrösten, eine Hoffnung zu etwas
haben. Vz Trošt. — koho, se. Troštovali
ho. V. T. se. V. — se, koho čím. Kom.,
Jel., Smrž., Cyr, Ros. — se na co: na
víno (těšiti se, chuť míti). Ros. Netroštuj