sb157-05 0..8296

207

Trť, i, f. = něco třeného, potření, zhouba,
die Zerreibung, Vernichtung. Dojíti trti. St.
skl. V. 116. Davě spolu sobě trti. Výb. I.
377.

Trtáč, e, m., trtol, u, m., na Slov. =
koštál, D., huza, kostřec, cahýl, der Bürzel,
Steiss, das Schwanzbein, uropygium. Nz.
Spatřujeme kmety majíci na trtáči kopu
let. Hlč.

Trtati, zastr. = strkati, tahati, stossen,
ziehen. Ros.

Třtěnice, dle Budějovice, Třtienitz, ves
u Jičína. Zer. Záp. I. 64., 203.

Třtěnisko, trstěnisko, a, n., der Rohr-
schlag.

Třtěný = třtinový, Rohr-. T. kyj. BO.

Třtí, n. = mnoho třti, das Rohr, Schilf,
der Rohrbusch. Jg. T. v bahnitých místech
vychází. Kom. J, 139. Snadnoť jemu píšťaly
dělati sedě v třtí (rakosí = maje všeho
hojnosť). Mus., Ros. —T., ves u Dobříše. —
T., něm. Wetterstein, ves u Hodkovic. PL.

Trtice, e, f., das Brett. Hank. — T. =
třtitice.

Třtice, dle Budějovice, Třtitz, ves a)
u Skalice, b) u Řenčova. PL. Vz S. N.

Třtický hajný, Třtitzer Hegerhaus, u Řen-
čova.

Trtílek, lka, m., osob. jm. Mor. Šd.

Trtina, y, f. = co třením odpadá, od-
pilky, Sägspäne. T. mosazné. Jád. — T.,
y, m. T. Vác., čes. právník v 17. stol. Vz
S. N.

Třtina, y, f., místo: trstina od tresť, das
Schilf, Rohr. V. Článek na stéble, na třtině.
V. Vítr třtinou sem tam klátí. Ben. T. se
snadně zláme. Sych. Spolehl na t-nu, Rohr-
stab, m. č. — T. = španělská hůl, spani-
sches Rohr. Rohn. — T., das Rohrgras,
Reithgras, milava, calamagrostis. Rstp. 1731.
Cf. Čl. 154., Čl. Kv. 103., FB. 8. T. křo-
vištní, rákosovitá, kopovitá, lesní. Presl. —
T. cukrová, cukrovník obecný, saccharum
officinarum, das Zuckerrohr. Rstp. 1712. Vz
S. N. — T. vonná, calamus aromaticus. Byl.

Třtinatý = rákosnatý, rohrig. D.

Třtiniště, ě, n. = pole třtím porostlé,
der Rohrbusch. V.

Třtinný, třtinový = od nebo ze třtiny,
Rohr-. T-ná palička, Us., hůl, Ben., Ros.,
cívka. Reš. T. úval, podolé. BO. Spoléháš
na hůl t-vou a to ještě nalomenou. Proch.

Třtinolepka, y, f., stelio, hmyz včelo-
vitý. Krok. II. 262.

Třtinovatý = rákosatý, schilfig, Rohr-.
Ler. T. moře = rudé. Br.

Třtinovina, y, f. = třtí. D.

Třtinoviště, ě, n. = třtiniště. Reš.

Třtinovitý. T. rostliny, agrostideae. Rostl.

Třtinový = třtinný. T. cukr. S. N., Nz.

Třtitice, e, f. = krupice z mouky ječné.
Sal. 17. 4. Jg. míní, že to chybně psáno
m.: křenice (cicer, Kichererbse, cizrno).

Třtitičie voda, aqua ciceris. Sal. 20. 7.
Vz Třtitice.

Trtkář, e, m. = bzďoch, der Farzer. Slov.
Bern.

Trtkati, trtkávati, na Slov. = prděti,
bzdíti, furzen; úzkosť cítiti, Angst haben. —
komu. Trtká mu. Bern. — odkud kam.

Trtká z kouta do kouta (neví se kam po-
hnúti). Bern.

Trtol, vz Trtáč, Drdol.

Trtoliti, il, ení, trollen, kleine Schritte
machend schnell gehen. Mor. Tč.

Třťoví, n. = třtí, rákosí. D.

Třťoviště, ě, n. = třtinoviště. D.

Třťový, Rohr-. T. koření. Kosniog. 139.

Tru, vz Tříti. — T. ve rtu-ť m. truť. Bž.
186.

Trúba, vz Trouba. — T., hájovna u Čern.
Kostelce.

Trubač, e, m. = kdo na troubu troubí.
V., Tk. II. 379., 382. Der Hornist, Trom-
peter. T. při pěchotě, hradebnictvu, zá-
kopnictvu, u myslivců, praporní, plukovní,
divisní, batterijní, setninný. Čsk. Ach tru-
bači něpotrubuj, milého mi ze sna něpro-
budzuj; Trubte trubači vesele, dokad já
mám zelený věnec na hlavě. Sš. P. 238.,
798. — T. = hlasatel, der Verkünder,
Herold. Jest sám svým trubačem (sám se
chválí). Ros., Č. — T. = hlupák, Tölpel.
Us. — T. = rostlina, bignonia, die Trom-
petenblume. T. korkový, b. aequinoctialis,
křížový, b. crucigera, bělodřevý, b. leuco-
xylon, barvířský, b. chia. Rstp. 1215. — T.,
osob. jm. Tk. V. 86. T. Jan. 1528. Jir. H.
1. II. 296.

Trubáček, čka, m., osob. jm.

Trubačka, y, f., das Weib des Trom-
peters.

Trubačovitý. T. rostliny, bignoniaceae:
trubač, katalpa, protiha, jakaranda, dvoj-
ostice. Rstp. 1214. Cf. Kk. 189.

Trubačský, trubacký, Trompeter-. T.
umění. T. trouba. Ros.

Trubačství, trubactví, n., die Trom-
peterkunst. Ros.

Trubačstvo, trubactvo, a, m., die Trom-
peter.

Trubák, a, m. = trubař, der Röhren-
macher. Tk. II. 374., 381.

Trůbal, a, m. = troubela. Vy t-lové trů-
balští. Slez. Šd.

Trubalík, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Trubař, e, m. = kdo dělá trouby, der
Röhrenmacher, Trompetenmacher. Tk. II.
375., 381.

Trubařka, y, f., žena trubařova.

Trubařský, Trompetenmacher-, Röhren-
macher-.

Trubařství, n., die Trompetenmacherei,
Röhrenbohrerei. Jg.

Trubatka, y, f., solenia, der Röhrling.
T. svazečná, s. fasciculata. Rstp. 1941.

Trubcochyt, u, m. = nástroj k chytání
trubců. Lš.

Trubcoplodný. T. královna (macecha,
matka jalová), dělnice (trubečice). Všk. Vz
Trubčice.

Trubcový = co trubici náleží, Drohnen-.
T. mlad. Rozm. o včel. T. plást, souš, voští,
plod. Všk.

Trubčí, Drohnen-. T. plod, bunky, plást,
voští, larva, červ, vajíčka, dílo. Všk. T.
dílo = dílo větších otvoru (než jest včelí),
v němž se líhnou trubci. Ktk.

Trubčice, e, f. = plodná dělnice (včela).
Lš. Vz Trubcoplodný.