Předchozí (206)  Strana:207  Další (208) |
|
|||
207
|
|||
|
|||
Trť, i, f. = něco třeného, potření, zhouba,
die Zerreibung, Vernichtung. Dojíti trti. St. skl. V. 116. Davě spolu sobě trti. Výb. I. 377. Trtáč, e, m., trtol, u, m., na Slov. =
koštál, D., huza, kostřec, cahýl, der Bürzel, Steiss, das Schwanzbein, uropygium. Nz. Spatřujeme kmety majíci na trtáči kopu let. Hlč. Trtati, zastr. = strkati, tahati, stossen,
ziehen. Ros. Třtěnice, dle Budějovice, Třtienitz, ves
u Jičína. Zer. Záp. I. 64., 203. Třtěnisko, trstěnisko, a, n., der Rohr-
schlag. Třtěný = třtinový, Rohr-. T. kyj. BO.
Třtí, n. = mnoho třti, das Rohr, Schilf,
der Rohrbusch. Jg. T. v bahnitých místech vychází. Kom. J, 139. Snadnoť jemu píšťaly dělati sedě v třtí (rakosí = maje všeho hojnosť). Mus., Ros. —T., ves u Dobříše. — T., něm. Wetterstein, ves u Hodkovic. PL. Trtice, e, f., das Brett. Hank. — T. =
třtitice. Třtice, dle Budějovice, Třtitz, ves a)
u Skalice, b) u Řenčova. PL. Vz S. N. Třtický hajný, Třtitzer Hegerhaus, u Řen-
čova. Trtílek, lka, m., osob. jm. Mor. Šd.
Trtina, y, f. = co třením odpadá, od-
pilky, Sägspäne. T. mosazné. Jád. — T., y, m. T. Vác., čes. právník v 17. stol. Vz S. N. Třtina, y, f., místo: trstina od tresť, das
Schilf, Rohr. V. Článek na stéble, na třtině. V. Vítr třtinou sem tam klátí. Ben. T. se snadně zláme. Sych. Spolehl na t-nu, Rohr- stab, m. č. — T. = španělská hůl, spani- sches Rohr. Rohn. — T., das Rohrgras, Reithgras, milava, calamagrostis. Rstp. 1731. Cf. Čl. 154., Čl. Kv. 103., FB. 8. T. křo- vištní, rákosovitá, kopovitá, lesní. Presl. — T. cukrová, cukrovník obecný, saccharum officinarum, das Zuckerrohr. Rstp. 1712. Vz S. N. — T. vonná, calamus aromaticus. Byl. Třtinatý = rákosnatý, rohrig. D.
Třtiniště, ě, n. = pole třtím porostlé,
der Rohrbusch. V. Třtinný, třtinový = od nebo ze třtiny,
Rohr-. T-ná palička, Us., hůl, Ben., Ros., cívka. Reš. T. úval, podolé. BO. Spoléháš na hůl t-vou a to ještě nalomenou. Proch. Třtinolepka, y, f., stelio, hmyz včelo-
vitý. Krok. II. 262. Třtinovatý = rákosatý, schilfig, Rohr-.
Ler. T. moře = rudé. Br. Třtinovina, y, f. = třtí. D.
Třtinoviště, ě, n. = třtiniště. Reš.
Třtinovitý. T. rostliny, agrostideae. Rostl.
Třtinový = třtinný. T. cukr. S. N., Nz.
Třtitice, e, f. = krupice z mouky ječné.
Sal. 17. 4. Jg. míní, že to chybně psáno m.: křenice (cicer, Kichererbse, cizrno). Třtitičie voda, aqua ciceris. Sal. 20. 7.
Vz Třtitice. Trtkář, e, m. = bzďoch, der Farzer. Slov.
Bern. Trtkati, trtkávati, na Slov. = prděti,
bzdíti, furzen; úzkosť cítiti, Angst haben. — komu. Trtká mu. Bern. — odkud kam. |
Trtká z kouta do kouta (neví se kam po-
hnúti). Bern. Trtol, vz Trtáč, Drdol.
Trtoliti, il, ení, trollen, kleine Schritte
machend schnell gehen. Mor. Tč. Třťoví, n. = třtí, rákosí. D.
Třťoviště, ě, n. = třtinoviště. D.
Třťový, Rohr-. T. koření. Kosniog. 139.
Tru, vz Tříti. — T. ve rtu-ť m. truť. Bž.
186. Trúba, vz Trouba. — T., hájovna u Čern.
Kostelce. Trubač, e, m. = kdo na troubu troubí.
V., Tk. II. 379., 382. Der Hornist, Trom- peter. T. při pěchotě, hradebnictvu, zá- kopnictvu, u myslivců, praporní, plukovní, divisní, batterijní, setninný. Čsk. Ach tru- bači něpotrubuj, milého mi ze sna něpro- budzuj; Trubte trubači vesele, dokad já mám zelený věnec na hlavě. Sš. P. 238., 798. — T. = hlasatel, der Verkünder, Herold. Jest sám svým trubačem (sám se chválí). Ros., Č. — T. = hlupák, Tölpel. Us. — T. = rostlina, bignonia, die Trom- petenblume. T. korkový, b. aequinoctialis, křížový, b. crucigera, bělodřevý, b. leuco- xylon, barvířský, b. chia. Rstp. 1215. — T., osob. jm. Tk. V. 86. T. Jan. 1528. Jir. H. 1. II. 296. Trubáček, čka, m., osob. jm.
Trubačka, y, f., das Weib des Trom-
peters. Trubačovitý. T. rostliny, bignoniaceae:
trubač, katalpa, protiha, jakaranda, dvoj- ostice. Rstp. 1214. Cf. Kk. 189. Trubačský, trubacký, Trompeter-. T.
umění. T. trouba. Ros. Trubačství, trubactví, n., die Trom-
peterkunst. Ros. Trubačstvo, trubactvo, a, m., die Trom-
peter. Trubák, a, m. = trubař, der Röhren-
macher. Tk. II. 374., 381. Trůbal, a, m. = troubela. Vy t-lové trů-
balští. Slez. Šd. Trubalík, a, m., osob. jm. Mor. Šd.
Trubař, e, m. = kdo dělá trouby, der
Röhrenmacher, Trompetenmacher. Tk. II. 375., 381. Trubařka, y, f., žena trubařova.
Trubařský, Trompetenmacher-, Röhren-
macher-. Trubařství, n., die Trompetenmacherei,
Röhrenbohrerei. Jg. Trubatka, y, f., solenia, der Röhrling.
T. svazečná, s. fasciculata. Rstp. 1941. Trubcochyt, u, m. = nástroj k chytání
trubců. Lš. Trubcoplodný. T. královna (macecha,
matka jalová), dělnice (trubečice). Všk. Vz Trubčice. Trubcový = co trubici náleží, Drohnen-.
T. mlad. Rozm. o včel. T. plást, souš, voští, plod. Všk. Trubčí, Drohnen-. T. plod, bunky, plást,
voští, larva, červ, vajíčka, dílo. Všk. T. dílo = dílo větších otvoru (než jest včelí), v němž se líhnou trubci. Ktk. Trubčice, e, f. = plodná dělnice (včela).
Lš. Vz Trubcoplodný. |
||
|
|||
Předchozí (206)  Strana:207  Další (208) |