sb157-05 0..8296

209

Truc, u, m., z něm. = vzdora, der Trotz.
Někomu na t., lépe: na vzdory. Bk. Na t.
(na vzdory) mi to dělá. Us. T. toho. Běží t.
laufra m.: běží nad běhouna. Jg. Někomu
něco na t. dělati m.: na pokor. Km. Vy
mně ništ na žádné truce nerobte. Sl. ps. 86.
Trucbaba, y, f., Trutzbaba, hospoda u Pa-
cova; samota u Humpolce.

Trucel, cle, m. = truskavec, podlouhlá a
bělavá, chlupatá, sladká jahoda. Na mor.
Valašs. Vck.

Truceti se oč. O dřvi se trucěje....
poče sě před nimi bláznem činiti. Bj. Vz
Troutiti.

Trucilka, y, f. = malý pecen z posled-
ního těsta, výškrabek. Pol. strucla, strucel,
z něm.: strněm. struzel, střněm. strutze,
Strützel. Mz. 353. Na Mor. Kd., Bkř. —
T., y, m. a f. = vzdorovitý člověk, der Trotz-
kopf. Mor. Bkř. Vz Trucoun.
Trucle, ů, m., jídlo. Háj. 23.
Trucoun, a, m., der Trotzkopf. Vz Tru-
cílka. U Polic. Kšá.

Trucovati, trucovávati, z něm. trotzen,
lépe: vzdorovati. — komu: smrti. Kom. Lo-
renc de Ramé, jsa obžalován, spurně arci-
knížeti mluvil a trucoval. Dač. I. 235. Tru-
cuj ma (mi), len trucuj, však ma vytrucuješ,
já do vojny pojdem, ty doma zostaneš. Sl.
ps. Tč.

Trucovatosť, trucovitosť, i, f., z něm.,
lépe: vzdorovitosť, die Trotzigkeit. Ros. Tru-
covitosť někdy více než vina škodí. Na Slov.
Tč.

Trucovatý, trucovitý, lépe: vzdorovitý,
svévolný, tvrdošijný, trotzig, halsstarrig,
widerspänstig. Ros. Nebuď t. Us. Tč. Ty
máš t-tou hlavu. Us. Šd. Kdo podlé své
trucovité hlavy chodí, mnoho si poškodí.
Na Ostrav. Tč.

Trucovna, y, f., samota u Uhlíř. Jano-
vic. PL.

Trucovně = trucovitě, trotzig. Na Slov.
Bern.

Trucovnice, e, f. = vzdorovitá žena, ein
trotziges Weib. Bern.

Trucovník, a, m. = vzdorovitý člověk,
tvrdá palice, der Trotzkopf. Bern.
Trucovný, trotzig. Rk.
Trůčky, v z Trok.

Trud, u, m., strslov. trądB, morbus qui-
dam, dysenteria, pol. trąd, Aussatz, cf. ags.
athrunden, geschwollen, lit. trëda, Durch-
fall. Mkl. L. 100. T., strslov. trudB, labor,
got. thrintan — thrant, beschweren usthrin-
tith), strnord. thrant. Mkl. L. 175, B. 20.,
40., 211. (Hý. ). T. = práce veliká, namá-
hání, úsilí, unavení, die Mühe, Arbeit,
Plage, Qual, Ermüdung, Mühseligkeit. Kat.
705., 1103. Činiti trudy pro koho. Výb. I.
235., Hr. rk. 275. Dva verše ty nemálo
trudů zavalily vykladatelům. Sš. Mr. 17. Po
trudu mořském i po bojovném odpočinuli.
Troj. Bez úsilí, bez trudu, bez práce. Ráj.
— T. = smutek, zármutek, die Betrübniss,
Wehmuth, Qual, Trauer. Knst., Sych., Bel.,
Kat. 3357., Mus. A svadlé líce osedl trud.
Ráj. — T. = horký lišej na tváři, uher. T.
= žlázka kožním tukem přeplněná, tak že
tento jako hrbolek nad povrch kožní vy

čnívá mívaje černý chocholek. Zanítí-li se
a hnisá-li, vzniká t. nebo uher v pravém
smyslu S. N. Trudník. Zittermahl, Schwinde,
Kupfer T. v tváři. D. Trudy růžové, trudo-
vina, acne rosacea; trudy tukovité, fíko-
vité, acne sebacea; trudy jednoduché, prosté,
acne simplex. Nz. lk. Vz Trudovatina. —
T. = hubka zapalovací, der Zündschwamm.
Cf. Troud. U Klobouk na Mor. Bka. Cf.
Trúd. — Trudy = pucher. U Vyzovic na
Mor. Mtl.

Trúd, u, m. = houba stromní, ze které
Slováci čapky robí. Slov. Hdk.
Trudák, a, m., osob. jm. Mor. Šd.
Trudek, dka, m., scydmacus, hmyz. Krok.
II. 253.

Trudeň, dně, m., simulium, hmyz. Krok.
Truditi, vz Trouditi. Kat. 1493.
Truditosť, i, f. = malomocnosť, die Aus-
sätzigkeit.

Truditý = malomocný. T. člověk. Sš.
II. 82.
Trudlivý = trudný. Na Ostrav. Tč.
Trudně = úsilně, pracně, s trudem, müh-
selig, schwer. T. bojovati. Troj. Často t.
nad knihou dřepíme, v níž pravdy světlo
úsilně hledáme a přec pro klamný lesk ho
nevidíme. Ze Shakesp. Tč. — T. = bídně,
bolestně, schmerzlich, peinlich. T. vzdychati.
Karyor. Když tak t. ležieše. Hr. rk. 429.
Leg., Pís. 1529. Potom ihned se velmi roz-
nemohl a ležel t. Arch. II. 433. — T. =
truchlivě, traurig. Plk. Všeliký hřiešník,
jenžto v svých hřiešiech t. nemocen leží.
Pass. 5. (Hý. ).

Trudník, a, m. T-ci, roztoči, dermato-
phili, jsou příčinou trudů ve tváři, mají
táhlé příčně vráskované tělo s rypákem,
v němž jest ukryt bodec. T. tukový, demo-
dex foliculorum, v tukových žlázách na
tváři lidské a hl. na nose. Vz Frč. 113.

Trudno, vz Trudný. — T., adv. = těžko,
schwer. Ale tomu králi t. bieše do Prahy
přijeti. Let. 199. T. nám váleti. Rkk. 22. —
T. smutno, traurig. Trudno jest mi, že se
naše jmění tenčí. Sych. — Ros., Puch.

Trudnomoroutný, durch Mühseligkeit
düster. Šm.

Trudnomyslnosť, i, f., die Schwermuth,
der Spleen. Šm.
Trudnomyslný, schwermüthig.
Trudnosť, i, f. = zármutek, die Traurig-
keit. Kom. J. 371. — T. = bídnosť, die
die Mühseligkeit.

Trudnozvuký = trudně zvučící, traurig
tönend. Č. Bs. 56.

Trudný (zastr. troudný), truden, dna, dno.
T. = ustálý, unavený, uhnaný, umdlený, er-
müdet, müde, schwach von Anstrengung. T.
jelen. Dal. 93. — čím. Velikou prací trudný
celý den v boji pracovav. Troj. — T. =
těžký, nesnadný, schwer, beschwerlich, müh-
selig. Trudný a těžký jsou souslovy a toli-
kéž naopak snadný a lehký. Těžký a lehký
k tělu, trudný a snadný k duchu se vzta-
hují. Třeba síly těla k unesení věci těžké,
třeba moci myslící k vykonání věci trudné.
Řemeslníci mají těžkou práci, učitelové
trudnou. Chromému padnouti lehko, hlou-
pému blouditi snadno. Ondrák. Více v Jg