sb157-05 0..8296

220

Tuberovice, dle Budějovice, Dumrowitz,
ves u Krumlova. PL.

Tübinky, dle Benátky, město Tübingen
v Něm. — Tübinčan. — Tübinský. Vz S. N.

Tubirožna, y, f. Vykvitla mi t. sedem
ratolestí, frajerka ma zanechala, Buoh ma
neopustí. Sl. ps. Šd.

Tubož, e, f., něm. Dubus, ves u Dubé.
PL., Arch. III. 484.

Tub-us, u, m., latin. = trubice, roura;
dalekohled, Seh-, Fernrohr. Rk. T. acusticus,
trubka ušní, sluchadlo. S. N.

Tucen, vz Tucet.

Tucet, ctu, zastr. tucen, cnu, m., tusen,
z fr. douzaine = 12, ein Dutzend. Jg. Vz
Mz. 358., Gl. 344. Na tucty něco počítati.
Ros., Kom. J. 756. Posílám 6 tuctů růží.
Žer. 352. Jde jich (ženských) 13 na tucet
(je jich s dostatek). Vz Žena. Lb.

Tucie, e, f., Ofenbruch, Ofengalmei z arab.
tuthia. Mz. 355.

Túcť sa, potukať sa = potloukati se, her-
umstreichen, vagiren. Na Slov. Sl. ps.

Tuctový, Dutzend-. Jg.

Tuč, i, tuče, e, f. = tuk. Ms. bib.

Tuča (tuče), dle Káča, f., zastr. = černý
mrak, Regen-, Wetterwolke. Pol. tęcza. Za
tě lutá rozvlajaše búria, sesypavši tuču šíra
neba. LS. 4. Zahučie hrom strašný, chmuráše
sě t. po vsiem nebi. Rkk. 54. Výb. I. Vz
Tuče.

Tučap, a, m. T. z Tučap, rodina vlá-
dycká. Vz S. N.

Tučapy, dle Dolany, něm. Tutschapp, ves
a) u Soběslavi, b) u Výškova, c) u Hole-
šova na Mor., d) u Olomouce, e) u Uher.
Hradiště. PL., Tk. V. 199.

Tuče, e, tučka, y, f. = černý mrak. Vz
Tuča. T. ledná. Ehr. Otcova se mysl rovná
černé tuči. Sš. Bs. 73.

Tučec, čce, m. = úd plodicí hřebčí. Us.
Hý. Vz Posek. Kdyby kůň v tučec se urazil,
die Ruthe. Vlaš.

Tuček, čka, m. = tučný člověk, ein Fetter.
Ros. — T. = bohatec, ein Reicher, Fetter.
V. — T. Frant., hud. skladatel. Vz S. N. —
T. Řehoř. Vz Jg. H. 1. 644., Jir. H. 1. 297.
T., čku, m., vz Tučenec. T. pakrystalový,
der Speckstein. Nz.

Tůček, čku, m. — síto, řešeto, das Sieb.
U Chrud. Kd. — T. = korba. U Polič. Kšá.

Tučen, čna, m., osob. jm. Tk. V. 261.

Tučenec, nce (lépe: tučnec), gt. tučence,
tuček, čku, m. = kámen k tuku podobný,
drobivý, který někteří národové jedí, tučník,
der Speckstein. Krok. T. n. steatit, obsa-
huje vodu, kyselinu křemičitou a kysličník
hořečnatý. Bř. 163. Vz Steatit, Tučkovec,
Šfk. 200., Schd. II, 47., KP. III. 11.

Tučeti = tučněti.

Tučia, zastr. = mračno. Jir. Vz Tuča.

Tučín, a, m., Tutschin, ves u Přerova
(u Pavlovic).

Tučínský, ého, m., osob. jm. Mor. Šd.

Tučiti = tučniti. = Pod Krkonoši =
slaviti tučný čtvrtek. Kb.

Tučka, y, f., vz Tuče.

Tůčka, y, f. = pletení, ku př. vlasů, das
Geflecht. Aqu. — T. = podvod, pletichy,
pikle, kroucení slov a smyslu, der Umschweif,

Umtrieb, die Intrigue, der Winkelzug. V.
Nedopouštějíc žádných tůček. J. tr. Tůčky
českých knížat. Pal. Děj. I. 2. 43., IV. 1.
154. Chraň se ho, neb tajné tůčky snovati
zná. Sych. Kdyby obviněný aneb žalovaný
činil tůčky původovi. Pr. měst., Kol. 22.

Tůčko, a, n. = kolečko, die Rädebärge.
Us. Dch — T., a, m., osob. jm.

Tučkovec, vce, m., der Steatit. Vz Tu-
čenec.

Tučkový. T. voda, das Specksteinwasser.
Vz Tuček.

Tučňák, a, m. T-ci (aptenodytes, něm.
Pinguin) = čeleď ptáků plovacích s křídly
velmi krátkými bez kosinek. T. patagonský,
a. patagonica, malý, a. demersa, zlatovlasý,
a. chrysocoma. Vz S. N., Frč. 342., Schd. II.
474., KP. III. 384., Tučnice.

Tučně, fett, feist. Pod patu, jež t. se mu
stkvěla, krásný podešev si nasadil. Šbk.

Tučnec, vz Tučenec. — T., čence, m,
talinum, das Talinum, rostl. T. trojhraný,
t. triangulare. Rstp. 648.

Tučnění, n., das Fettwerden. T. těla, die
Fettleibigkeit. Us. Dch. Vz Tučněti. — T.,
das Feist-, Fettmachen.

Tučněti, ěl, ění; tučnívati = tučnosti
nabývati, feist, fett, dick werden. V. — po
čem, čím: po silné stravě, silnou stravou.

Tučnice, e, f. = tučné jelito, die Speck-
wurst. Kom. J. 421. — T., rostlina,, pingui-
euta, das Fettkraut. Rstp. 1226., Čl. Kv.
265., Slb. 292., FB. 65. T. obecná, vulgaris,
žlutavá, flavescens. Flora. — T. = mage-
lanská tučná husa, der Pinguin. Vz Tučňák.
D.

Tučnicovitý. T. rostliny, crassulaceae,
Fettpflanzen: rozchodník, netřesk. Čl. 46.

Tučník, u, m., vz Tučenec. — T., rost-
lina, glinus, der Glinus. T-ník ledencovatý,
g. lotoides. Rstp. 672. — T. = ptačí nešto-
vička, netyje, die Vogelblatter. Us. — T.
víček, lipoma palpebrae; t. spojivky, 1. con-
junctivae. Schb. — T., a, m., osob. jméno.
Arch. II. 473.

Tučnina, y, f. = mastnina, die Fettmasse.
Šp.

Tučniti, il, ěn, ění; tučnívati = tučným
činiti, dick, feist, fett machen, talgen. —
co. Olej hřiešného netuční mé hlavy. Hus
I. 258. — koho čím: prase hrachem.

Tučnokrevnosť, i, f., lipaemia. Nz. lk.

Tučnokvět, u, m., piaranthus, rostl. to-
litovitá. Rostl. I. 249. b.

Tučnonitník, u, m., pachisandra. rostl.
pryšcovitá. Rostl.

Tučnopysk, u, m., vanda, die Vande. T.
psaný, v. scripta, kopisťnatý, v. spatulata,
rostl. Rstp. 1515.

Tučnosť, i, f. = tlustosť, tuk, sádlo, die
Fette, Feiste, Fettigkeit, Feistigkeit. V. T.
žitná (adeps); Tukem a tučností naplň sě.
Ž. wit. 80. 17., 62. 6. T. ruky (břich ruky).
Z t-ti se pes kazí. Č. M. 152. Kafarnaum
vykládá sě pole tučnosti, v nížto člověk
pasa sě jest nemocen často netoliko na duši
ale i na těle. Hus II. 387.

Tučnota, y, f. = tučnosť.

Tučnotravný, fettgrasig. Pl.

Tučnouti = tučněti. Jg.