sb157-05 0..8296

222

před úředníky; Z Myslivky sedením t., mit
dem Sitze daselbst. Půh. I. 254., II. 230.,
30. (Tc. ).

Tuf, tof, u, m., z lat. tophus = kámen
vápenatý, der Tufstein, Tuff. Nz., Jg. Tuf
vápenný, der Kalktuff. Nz. Tuf pemzový,
der Bimssteintuff = shluk hmoty bílé, žluté,
šedé, zemité, až i celistvé, na omak drsné,
obsahující rozdrobenou pemzu, zrnka tra-
chytu, slídové lístky, krystally sanidinu a
granatu; diabasový, čedičový, trachytový,
diluvialní. Vz Krč. 121., 492., 900., 964.,
1006. Sopečný tuf pohlcuje všecky pršky.
Exc. Vz Mz. 355., Schd. II. 77., Bř. 134.,
247., KP., III. 26., Krč. 813.

Tufar, vz Toufar.

Tufarňa, ě, f. = továrna na hrnčířské
zboží. Na Mor. Vck.

Tufarnický, tufarský, na vých. Mor. =
hrnčířský, Krügelgeschirr-, Töpfer-. Tufar-
ské dílo, nádobí, náčiní. Zlob.

Tufarník, toufarník, a, m. = der
Töpfer. D.

Tufarový. T. hrnce, mísy, talíře, džbány.
Na Mor. Sš. P. 799., Brt. Vz Tufarský.

Tufarský, toufarský, Krügelgeschirr-,
Töpfer-. T. dílo, nádobí, náčiní. D. exc,
Zlob.

Tufek, fka, m., osob. jm.

Tugurin-us, a, m. T. Duchoslav. Vz Jg.
H. 1. 644., Jir. H. 1. 297.

Tuha, y, f. = sloučenina z uhlíku a že-
leza, grafit, das Reisblei, der Graphit. Vz
Schd. II. 30., Bř. 210., KP. III. 126., 148.,
KP. IV. 714. Z tuhy dělají tužky, a odtud
slovo: tužka.

Túha, vz Touha. Dal. 22., Hus I. 203.

Tuhák, a, m., osob. jm.

Tuhalík, u, m. = tuha, der Graphit. Šm.

Tuhan, a, m., ves u Dubé: dvůr n Sla-
ného. PL., Tk. III. 35., 118.

Tuhaň, ě, f., ves a) u Lomnice v Jičín.,
b) u Mělníka. PL., Tk. V. 155.

Tuhanec, nce, m., Tuhanzel, ves u Dubé.
PL., Tk. III. 24., V. 261., Arch. III. 473.

Tuhanka, y, f., ammannia, die Amman-
nie, rostl. T-ka aegyptská, a. aegyptiaca;
zprýskavá, a. vesicatoria. Rstp. 556.

Tuhavka, y, f. = tvrdá stolice, der Stuhl-,
Bauchzwang, die Stuhlsucht, Hartleibigkeit.
T-ku míti. D., Kom. J. 303. Od dlouhého
sezení dostal t-ku. Sych. T., včel, červená
nemoc. Vaň.

Tuhavý = tuhý. T. maso. U Počát. Zln.

Tuhdy = tudy. A t. moudřejší byl (hus).
Rd. zvř.

Ťuhela, y, m. = hlupák, der Tölpel. Na
Mor. Brt., Šd.

Tuhle, da hier, da sieh. Us. Tuhle máš
Aničko! Co se's načekala!; Dal jí šaty ho-
dělat ze samé dykyty a t. máš, Kačenko,
moje krásné kvítí; Tuhle máš, můj synečku,
vyplať si svó hlavičku. Sš. P. 294., 125.,
581. (Tč. ).

Tuhlosť, i, f. = stuhlosť, die Steifheit,
Starrheit. Jg.

Tuhlý = stuhlý, steif, starr.

Tuhnouti, hnul a hl, utí; stuhnouti, ztuh-
nouti, hart, steif, fest werden, erstarren,
starren. Jg. — abs. Tuhne tělo mrtvé,

olovo, vosk. Us. — čím: zlatem (starren).
D. Máslo zimou tuhne. — kde. To máslo
ve sklepě na ledě hned tuhne. — v co.
Jantar tekutý brzo jako v smolu n. pry-
skyřici tuhne. (Překlad Tacita).

Tuho, vz Tuhý. — T., z tuha, v tuhu,
adv. = tuze, fest, steif, starr, hart. Ručnice
tuho nabitá. Jg. Dvéře jdou z tuha, geht
schwer; Vdolek na tuho pečený. Dch. Ne-
zaplétaj, má mamičko, mňa na tuho. Sš. P.
436. Z tuha napnutý, natažený. Šp. Kero
loska tuho, to se zřidka beru. Sš. P. 240. —
T. = silně, heftig, sehr. Z tuha na mne do-
tíral. Br. Z tuha na někoho jíti. Ros. Tuho
(velmi) mne miluje, se hněvá. Bern. Z tuha
jsme se spolu potkali. Ml. Vzali obě Maďar
s židem a já tuho k hrobu idem. Hdk. C.
83. T. voněti, letěti. Er. Sl. čít. 84., 60.
Strýc váš mne z tuha napomíná. Arch. II.
147. Mám to t. přikázané. Sl. ps. 73. Ne-
čaruj, děvčino, nečaruj tak z tuha. Sš. P.
363. Z tuha se brániti. Us.

Tuhoba, y, f., na Slov. = tuhosť. Bern.

Tuhočpavina, y, f., stearopten. Vz Rst.
36.

Tuhohřebenec, nce, m., basiliscus, bazi-
lišek, ještěr. Krok. I. c. 127.

Tuhochlupan, a, m., echynomyia, hmyz
muchovitý. Krok. II. 265.

Tuhoklouh, u, m. Pl.

Tuhokvětka, y, f., adlumia, rostl. dym-
níkovitá. Rostl. III. b. 66.

Tuhomalba, y, f., die Stereochromie. Rk.

Tuhooký, starräugig. Šm.

Tuhopásaný. T. ženy, ßaO-v'Qwvoi, (pod-
pásané). Lšk.

Tuhoplynný = z tuha plynoucí, streng-
flüssig. D.

Tuhoráž, e, tuhorážec, žce, m., sclero-
tium, der Hartpilz, rostl. T. tříselní, s. va-
porarium, mechový, s. muscorum; hnojní,
s. stercorarium; proměnný, s. varium; ze-
lený, s, brassicae. Rstp. 1971.

Tuhorožan, a, m., lyctus, hmyz lyko-
žroutovitý. Rostl. I. 274. a.

Tuhosť, i, ť. = neohebnosť, die Steifheit,
Steife, Festigkeit, Konsistenz. Strsl. tągostb,
angor. Mkl. B. 169. T. zkřehlého údu, Jg.,
papíru. T. nerostů. Vz Br. 56. — T. = hou-
žovatosť, vláčkovitosť, die Zähheit, Zähig-
keit. D. — T. = tvrdosť, krutosť, die Strenge,
Härte, Rauhigkeit. V. T-osť zimy. Bern. —
T. = pevnosť, die Stärke. To již nemá té
t-sti. Ros. — T. = moc, síla, prudkosť, die
Heftigkeit. Jg.

Tuhosť, ě, m., vrch u Přestic. Pm. —
T., dřívější jm. Domažlic, strněm. Taugst,
nyní Taus. Pal. I. 249.

Tuhoštětinatý. T. šešulky rosopastky
fialové. Rostl. III. a. 61., 29.

Tuhotáhlice, e, f. = smrť. Vký.

Tuhoučký, tuhounký = drobet, poněkud
tuhý, ein wenig zäh, fest. Jg.

1. Tuhý; (zastr. tuh), a, o, kompar. tužší,
vz H. Strsl. tągB, steif, rus. tugoj, steif, ge-
spannt, čes. tuhnouti, strsl. tęgnąti, tendere;
litev. patingstu, werde steif, tingus, faul,
tingeti, faul sein. Mkl. L. 100. = T. = hou-
ževný, zähe. T. maso (nekřehké), Us., kapa-
ličnosť. Krok. T. mýdlo, stolice. Dch. — T. =