sb157-05 0..8296

223

houževný, skoupý, skrbný, zähe, geizig. Ros.
— T. = těžký Je umrtvění, zäh. Tuhé živobytí
(zapeklá duše). D. — T. = neohebný, pevný,
celistvý, fest, steif, starr, straff, hart, ge-
spannt, press, stramm. V. T. uzel n. svazek
přátelství, V., luky, Rkk., roucho, Kom.,
ruce (ztuhlé), chléb, těsto, život (tuhavka).
D. Tuhý jako zmrzlá košile, jako pařez.
Mus. Ten je tuhej, běhá od jedné k druhej
(= nestálý v lásce). Vz Nestálý. Lb. Kerá
láska je tuhá, ti zřídka se berú. Sl. ps. 158.
Snažná a t. prosba. Pal. IV. 2. 299. Nad
jiné tuhý katolík. Pal. Dj. IV. 2. 340. Měšec
maje tuhý a odutý (boháč). Kom. L. Vrtá
v tuhém (má nesnáz). Lom. V tuhém vr-
tati = s obtížemi zápasiti. Vz Nesnáze. Č.
Nerádi v tuhém vrtají. Lom. Až přijde do
tuhých. Us. T. štít, srdce. Dch. T. jako lub.
Č. — od čeho. Ruce od zimy tuhé. D. —
čím: zimou. Ona je tuha spaním (pořád
spí). Us. u Dobrušky. Vk. — T. = stálý,
neústupný, silný, nezlomitelný, fest, stark,
steif, hart. V. T. věřitel. Jel. T. papeženec,
protivník. Skl. I. 169., II. 1. T. nepřítel.
Hus III. 280. — k čemu: ku snášení muk.
Ráj. — v čem: u víře. Jrs. — nač. Boj
na život a na smrť tuhý. Kká. Š. 12. —
T. = nepřívětivý, steif, unfreundlich. Jg. —
T. = silný, pronikavý, krutý, tvrdý, streng,
rauh, hart, derb, tüchtig, stark, heftig, gross,
mächtig, gewaltig, schneidend, hitzig. Jg.
T. zima, bitva, odpor, myšlení, V., zkouška,
Kom., řád, potýkání, D., půst, spaní, žalář,
vězení, oheň, nutnosť, vítr, Us., práce, Sych.,
zimnice, Krab., nesnáz, Ráj, zápověď, pří-
val, Br., muka, Rad. zv, boj. Troj. T. život
vésti. Sedí v t. vězení; Měl s ním t. hádku,
šarvátku. Kram. Tam s tuhým odporem se
setkal. Ddk. II. 86. T. slovo. Tuhou mysl
na někoho míti = přísnou. Výb. I. 917. T.
zápas, vazba. Dch. T. právo. Vz Právo. T. j
zamčení. J. tr. Dal příčinu židům k tuhým
odporům. BR. II. 295. Tuhý odpor klásti.
Dch. Z vězenja tuhého, zámku tureckého.
Sš. P. 328. Když na ně tuhá přijde, na to
myslí, aby co nejdříve z pole vyvázli. Abr.
z G. 2. 16. — v čem. Je ve svých spisech
tuhý a přísný. Plk. — T. = plný, voll. —
čím. Její postel byla tuha stinkami; Oni
sou tuzí všimi; A když ji operovali, byla
tuhá a tuhá všima. Us. u Dobrušky. Vk. —
čeho. Byl tuhý vší. Us. u Dobrušky. Vk.

2. Tuhý, ého, m., osob. jm. Chodí celý
den jako nebožtík Tuhej. V Kunv. Msk.
Je jako nebožtík Tuhej, chodí vod jednej
k druhej (= vybírá si). U Rychn. Msk.

Ťuhýk, a, m., pták = sýc, kalous, stryx,
der Würgengel, Wichtel. Kom. J. 149. —
T. = rodina ptáků z řádu vrabcovitých a
z čeledi zýkozobců (dentirostres). Jsou dravci.
T. šedivý či strakapoud, lanius excubitor;
malý, 1. minor; ryšavý či masojídek, 1. ru-
fus, 1. ruficeps; hnědožlutý, 1. colluris. Vz
S. N., Schd. II. 443., Frč. 356. — T. = hlu-
pec, der Tölpel. Us. u Olom. Sd.
Ťuhýkati = křičeti jako ťuhýk, wichteln.
Ťuhýk ťuhýká. Us. Šd.

Ťuhýkovitý = k ťuhýku podobný. Ť. ptáci.
lanii. Vz Ťuhýk. Krok. I. c. 122.

Tuch, u, m. = tuchnutí, zavánění zvěřiny,
das Wildenzen. Šp.

-tucha, přípona jmén podst.: pastucha.
Mkl. B. 177., Bž. 230. Vz Tr.
1. Tucha, y, f. = tušení, die Ahnung.
Šml. Ve sladké tuše. Dch.

2. Tucha, y, m., osob. jm.

Tuchle, tuchlivě = stuchle, muffelig,
dumpfig. Bern.

Tuchlina = stuchlina. Bern.

Tuchlivěti = tuchnouti. Bern.

Tuchlivosť, i, f., tuchlosť = stuchlosť,
der Dumpf. Zlob.

Tuchlivý, tuchlý = stuchlý, dumpfig,
muffelig, muffelnd, faul, stinkend. Zlob., Bern.

Tuchlovice, dle Budějovice, ves u Lán
a Nov. Strašecí. Vz S. N., Tk. I. 373., 377.,
III. 55., 65., 126., V. 123., 129., Arch. I. 523.

Ťuchma, y, m. = šuchna. Mor. Šd.

Tuchmala, y, m. = ťuchma. To je ť.,
pořád se vším se ťuchmá. Mor. Šd.

Ťuchmati se = šuchati, šukati. Vz Ťuch-
mala. Na Mor. u Bzence. Šd., Vck.

Tuchnoucí oko, ahnend, ahnuugsvoll. Cf.
Tušiti. Mor. Tč.

Tuchnouti, strsl. tuchnąti, exstingui, quies-
cere. Cf. stind, tuš — tušjati, sich beruhigen,
strbakt. tusna, Stille, pol. tęchnnąc, fallen,
sich legen. Mkl. L. 176., 100. T, chnul a
tuchl, utí = smraditi se, mücheln, muffeln,
muchelig, anbrüchig werden o. schmecken,
dumpfig werden; plasknouti, opadati z ote-
klosti, abfallen; tratiti se, mizeti, sich legen,
fallen, verlöschen, schwinden. Jg. — abs.
Mouka, zvěřina tuchne. Vz Tuch. Us. Tuchne
učení (tratí se). Us. Jeho horlivosť už tuchne.
Us. Šd. Oheň tuchne. Us. Šd. I rmoutí se
satan, blednou jemu líce, tuchne. Sš. Sm.
bs. 163. Láska tuchne. Kom. Dobří mravové
tuchnou. Br. — kde. Ale jakž vyznání
v ústech tuchne. Hus III. 155. Ve sklepě
všecko tuchne. Us. Tč. Kdo by v těch vě-
cech neutuchl? Hus. I. 136. — čím: milosti
(jí zaváněti). L. Udatnosť vojákům nedba-
lostí tuchla (mizela). V.

Tuchola, y, f., něm. Tuchel. mě. v Záp.
Prusku. Vz S. N., Tk. IV. 597.

Tuchom, a, m., ves u Rožďalovic. Tk. II.
430., 476., III. 182., V. 149., Arch. III. 550.

Tuchoměřice, dle Budějovice, v okresu
smíchovském u Středokluk. Vz S. N., Tk.
I. 46., 47., 551., III. 55.

Tuchomysl, a, m., os. jm. Pal. Rdh. 126.

Tuchomyšl, Tochomyšl, e, f., němec.
Schönfeld, ves u Chabařovic. Vz S. N., Tk.
I. 363.

Tuchonice, dle Budějovice, ves v Bu-
kovsku.

Tuchoraz, e, f., ves v Českobrodsku. Vz
S. N., Záp. měst. 1451., Tk. III. 57., 58..

Tuchořice, dle Budějovice, ves v Ža-
tecku. Vz S. N., Arch. III. 478.

Tuchotice, dle Budějovice, ves v Kutno-
horsku. Vz S. N.

Tuchov, a, m., něm. Tuchow, ves u Čá-
slavi. PL.

Tuchvílní, alsbaldig. Šm.

Tuchyně, ě, f., něm. Tuchin, ves u Ne-
veklova. PL.