Předchozí (222)  Strana:223  Další (224) |
|
|||
223
|
|||
|
|||
houževný, skoupý, skrbný, zähe, geizig. Ros.
— T. = těžký Je umrtvění, zäh. Tuhé živobytí (zapeklá duše). D. — T. = neohebný, pevný, celistvý, fest, steif, starr, straff, hart, ge- spannt, press, stramm. V. T. uzel n. svazek přátelství, V., luky, Rkk., roucho, Kom., ruce (ztuhlé), chléb, těsto, život (tuhavka). D. Tuhý jako zmrzlá košile, jako pařez. Mus. Ten je tuhej, běhá od jedné k druhej (= nestálý v lásce). Vz Nestálý. Lb. Kerá láska je tuhá, ti zřídka se berú. Sl. ps. 158. Snažná a t. prosba. Pal. IV. 2. 299. Nad jiné tuhý katolík. Pal. Dj. IV. 2. 340. Měšec maje tuhý a odutý (boháč). Kom. L. Vrtá v tuhém (má nesnáz). Lom. V tuhém vr- tati = s obtížemi zápasiti. Vz Nesnáze. Č. Nerádi v tuhém vrtají. Lom. Až přijde do tuhých. Us. T. štít, srdce. Dch. T. jako lub. Č. — od čeho. Ruce od zimy tuhé. D. — čím: zimou. Ona je tuha spaním (pořád spí). Us. u Dobrušky. Vk. — T. = stálý, neústupný, silný, nezlomitelný, fest, stark, steif, hart. V. T. věřitel. Jel. T. papeženec, protivník. Skl. I. 169., II. 1. T. nepřítel. Hus III. 280. — k čemu: ku snášení muk. Ráj. — v čem: u víře. Jrs. — nač. Boj na život a na smrť tuhý. Kká. Š. 12. — T. = nepřívětivý, steif, unfreundlich. Jg. — T. = silný, pronikavý, krutý, tvrdý, streng, rauh, hart, derb, tüchtig, stark, heftig, gross, mächtig, gewaltig, schneidend, hitzig. Jg. T. zima, bitva, odpor, myšlení, V., zkouška, Kom., řád, potýkání, D., půst, spaní, žalář, vězení, oheň, nutnosť, vítr, Us., práce, Sych., zimnice, Krab., nesnáz, Ráj, zápověď, pří- val, Br., muka, Rad. zv, boj. Troj. T. život vésti. Sedí v t. vězení; Měl s ním t. hádku, šarvátku. Kram. Tam s tuhým odporem se setkal. Ddk. II. 86. T. slovo. Tuhou mysl na někoho míti = přísnou. Výb. I. 917. T. zápas, vazba. Dch. T. právo. Vz Právo. T. j zamčení. J. tr. Dal příčinu židům k tuhým odporům. BR. II. 295. Tuhý odpor klásti. Dch. Z vězenja tuhého, zámku tureckého. Sš. P. 328. Když na ně tuhá přijde, na to myslí, aby co nejdříve z pole vyvázli. Abr. z G. 2. 16. — v čem. Je ve svých spisech tuhý a přísný. Plk. — T. = plný, voll. — čím. Její postel byla tuha stinkami; Oni sou tuzí všimi; A když ji operovali, byla tuhá a tuhá všima. Us. u Dobrušky. Vk. — čeho. Byl tuhý vší. Us. u Dobrušky. Vk. 2. Tuhý, ého, m., osob. jm. Chodí celý
den jako nebožtík Tuhej. V Kunv. Msk. Je jako nebožtík Tuhej, chodí vod jednej k druhej (= vybírá si). U Rychn. Msk. Ťuhýk, a, m., pták = sýc, kalous, stryx,
der Würgengel, Wichtel. Kom. J. 149. — T. = rodina ptáků z řádu vrabcovitých a z čeledi zýkozobců (dentirostres). Jsou dravci. T. šedivý či strakapoud, lanius excubitor; malý, 1. minor; ryšavý či masojídek, 1. ru- fus, 1. ruficeps; hnědožlutý, 1. colluris. Vz S. N., Schd. II. 443., Frč. 356. — T. = hlu- pec, der Tölpel. Us. u Olom. Sd. Ťuhýkati = křičeti jako ťuhýk, wichteln. Ťuhýk ťuhýká. Us. Šd. Ťuhýkovitý = k ťuhýku podobný. Ť. ptáci.
lanii. Vz Ťuhýk. Krok. I. c. 122. |
Tuch, u, m. = tuchnutí, zavánění zvěřiny,
das Wildenzen. Šp. -tucha, přípona jmén podst.: pastucha.
Mkl. B. 177., Bž. 230. Vz Tr. 1. Tucha, y, f. = tušení, die Ahnung. Šml. Ve sladké tuše. Dch. 2. Tucha, y, m., osob. jm.
Tuchle, tuchlivě = stuchle, muffelig,
dumpfig. Bern. Tuchlina = stuchlina. Bern.
Tuchlivěti = tuchnouti. Bern.
Tuchlivosť, i, f., tuchlosť = stuchlosť,
der Dumpf. Zlob. Tuchlivý, tuchlý = stuchlý, dumpfig,
muffelig, muffelnd, faul, stinkend. Zlob., Bern. Tuchlovice, dle Budějovice, ves u Lán
a Nov. Strašecí. Vz S. N., Tk. I. 373., 377., III. 55., 65., 126., V. 123., 129., Arch. I. 523. Ťuchma, y, m. = šuchna. Mor. Šd.
Tuchmala, y, m. = ťuchma. To je ť.,
pořád se vším se ťuchmá. Mor. Šd. Ťuchmati se = šuchati, šukati. Vz Ťuch-
mala. Na Mor. u Bzence. Šd., Vck. Tuchnoucí oko, ahnend, ahnuugsvoll. Cf.
Tušiti. Mor. Tč. Tuchnouti, strsl. tuchnąti, exstingui, quies-
cere. Cf. stind, tuš — tušjati, sich beruhigen, strbakt. tusna, Stille, pol. tęchnnąc, fallen, sich legen. Mkl. L. 176., 100. T, chnul a tuchl, utí = smraditi se, mücheln, muffeln, muchelig, anbrüchig werden o. schmecken, dumpfig werden; plasknouti, opadati z ote- klosti, abfallen; tratiti se, mizeti, sich legen, fallen, verlöschen, schwinden. Jg. — abs. Mouka, zvěřina tuchne. Vz Tuch. Us. Tuchne učení (tratí se). Us. Jeho horlivosť už tuchne. Us. Šd. Oheň tuchne. Us. Šd. I rmoutí se satan, blednou jemu líce, tuchne. Sš. Sm. bs. 163. Láska tuchne. Kom. Dobří mravové tuchnou. Br. — kde. Ale jakž vyznání v ústech tuchne. Hus III. 155. Ve sklepě všecko tuchne. Us. Tč. Kdo by v těch vě- cech neutuchl? Hus. I. 136. — čím: milosti (jí zaváněti). L. Udatnosť vojákům nedba- lostí tuchla (mizela). V. Tuchola, y, f., něm. Tuchel. mě. v Záp.
Prusku. Vz S. N., Tk. IV. 597. Tuchom, a, m., ves u Rožďalovic. Tk. II.
430., 476., III. 182., V. 149., Arch. III. 550. Tuchoměřice, dle Budějovice, v okresu
smíchovském u Středokluk. Vz S. N., Tk. I. 46., 47., 551., III. 55. Tuchomysl, a, m., os. jm. Pal. Rdh. 126.
Tuchomyšl, Tochomyšl, e, f., němec.
Schönfeld, ves u Chabařovic. Vz S. N., Tk. I. 363. Tuchonice, dle Budějovice, ves v Bu-
kovsku. Tuchoraz, e, f., ves v Českobrodsku. Vz
S. N., Záp. měst. 1451., Tk. III. 57., 58.. Tuchořice, dle Budějovice, ves v Ža-
tecku. Vz S. N., Arch. III. 478. Tuchotice, dle Budějovice, ves v Kutno-
horsku. Vz S. N. Tuchov, a, m., něm. Tuchow, ves u Čá-
slavi. PL. Tuchvílní, alsbaldig. Šm.
Tuchyně, ě, f., něm. Tuchin, ves u Ne-
veklova. PL. |
||
|
|||
Předchozí (222)  Strana:223  Další (224) |