sb157-05 0..8296

228

Tupí, n. = tupá strana nože, šavle (ostrá
strana = ostří); na obuchu: tylec. Mor. Šd.

Tupič, e, m.; tupitel. e, m. = hanič, der
Tadler, Schimpfer. D. Závistník tupič a ze
cti lupič. Č. M. 109., Hus III. 228.

Tupička, y, f. = hanička, die Tadlerin.
D.

Tupičký = přítuplý, ziemlich stumpflich.
Rst. 510.

Tupičný = tupiči přístojný, Tadler-.

Tupikos, u, m. (že tupí kosu) = modrák,
chrpa, die Kornblume. Na Slov.

Tupín, a, m., aega, Aega, kývoš. Krok.
11. 246.

Tupisrp, u, m. = tupikos. V.

Tupitel, e, m. = kdo tupí, der Stumpf-
macher. Bern. — T. = tupič, tupce. Jest
zjevný t. těch pravd svatých. Arch. III. 228.

Tupiti, tup, -pě (íc), il, en, ení; tupívati;
v Krkonš. špatovať. Kb. Strslov. tąpiti, ta-
deln. Mkl. B. 449. T. = tupým činiti, stumpf
machen; zatracovati, zamítati, ničiti, ver-
nichten, verderben, verdammen; nevážiti si,
opovrhovati, haněti, verachten, tadeln, schän-
den, schmähen, schimpfen, schlecht machen.
V., Jg. — abs. Mnozí lidé tupí, v čem jsú
sami tupí (hloupí). Mor. Tč. — co, koho:
nůž, D.; bratra, obec (ničiti). Dal. Hanec
všecko tupí (haní). Kom. Velmi je hlúpý,
kdo vlasť svú tupí. Mor. Tč. T. bludy. BR.
II. 376. b. Nezdá mi se, by kněžie o Krista
tak se postavili, ale o zbožie, pro něž po-
hřiechu Krista nenásledují, ale tupie; Po-
chlebenství Kristus velmi tupil; Ale to ve-
lebení v světě tupí víra pána Ježíše Krista;
Lež tupil, slovo božie mluvil; Tak milý
spasitel vždy tupí pýchu a pokoru výší; Ji-
ných činy tupí a své velebí; Jiné hyzdí a
sě chválí, zlosť nalezuje a ctnosť tupí. Hus
I. 175., 376., 441., II. 278., 364., III. 140. —
co komu. A to (dědictví) mi tupí. Půh. II.
388. Národu jeho řeč urputně odjímati n.
tupiti je tolik, jakoby se mu jeho nesmr-
telná majetnosť odjímala přecházející z ro-
dičů na děti (Herder). Kmp. Čechosl. 152. —
koho kde. Čímž je viece z pýchy velebie,
tiem je viece před Bohem tupie. Hus II.
239., 238. — koho v čem. Také světští
v té chlúbě velmě pracují, jiné v urození
tupiece a se velebiece. Hus I. 226. — koho
proč. Netup žádného pre zlosti, i ty máš
tvoje krehkosti. Na Slov. Tč. — koho
kdy. Tupil krále o každém sněmu. Let.
322. — se. Čím se viece chlubíš, tiem sě
viece tupíš. Hus III. 214. — co, koho, se
čím. Nůž řezáním se tupí. Us. Někoho ha-
nebnými slovy tupiti. Bern. Vz Haněti.
A kto móž vypsati jich chytrosti a lichvy,
jimiž duše své tupie a lidi lúpie?; Jeho
slovo řečí i skutkem tupie; Tú řečí sú jeho
skutky tupili. Hus 218., 222., 238. (Tč. ).
Strana tupí stranu slovy a řečí. V. v Předm.
k Aen. Syl.

Tupivý = tuplivý.

Tupka (tiupka), y, f. (ťopka ?) = kurva,
die Hure. Zlob.

Ťupka, y, f. = tečka po krajích rozlé-
vající se, punctum, der Tüpfel. Rst. 13, 72.,
510. — T., y, m., osob. jm. Šd.

Ťupkatý, rozdílný od tečkatého, protože
ťupky nikdá nejsou tak ostře omezeny jako
tečky, punctatus, getüpfelt Rst. 510

Tupl, u., m., das Doppelte, z lat. duplex.
By tuplem všecko bylo. Lom. Hosp. 37.
Tým tuplem, um so mehr. U Opavy. Klš.

Tuplivosť, i, f. = hánlivosť, die Tadel-
sucht. Jg.

Tuplivý = hánlivý, tadelsüchtig. D.
Tuplovaně, tuplovaný, tuplovati, v ob.

mluvě, z lat. duplex = dvojnásobně, -bný,
-bniti. Tuploval jsem mu, aby... ich habe
ihm eindringlich gesagt. U Opav. Klš.

Tupnouti, pnul, a pl, utí; ztupnouti =
tupěti, stumpf werden. Reš.

Tupnouti, pnul a pl, utí, einmal klopfen.
Us. u Místka. Škd.

Tupný = kdo koho tupí, schmähend, spot-
tend. Dch.

Tupo, na Slov. = tupě, stumpf. Bern.

Tupohlavec, vce, m. = tupohlavý, der
Schwachkopf. Tč., Dch.

Tupohlavý = nevtipný, schwachköpfig.
D.

Tupohranatý, stumpfkantig. Šp.

Tupohranný, stumpfkantig. D.

Tupohrdý, dummstolz.

Tupohub, a, m., bracon, der Brakon,
hmyz lunkovitý. Krok. II. 260.

Tupochobotnitný, stumpfbuchtig. T. list
leknínu štítnatého. Rostl. III. a. 3., 9.

Tupokališný = s tupým kalichem, stumpf-
kelchblätterig. T. svlačec, convolvulus dory-
enium. Rostl. III. b. 142.

Tupolaločnatý, tupolaločný, stumpf-
lappig. T. blizna. Rostl. III. b. 84.

Tupolistý, stumpfblätterig. T. kopytník.
Rostl. III. b. 16.

Tupolusk, u, m., gompholobium, die
Stumpfschotte. Rostl. I. 229. a.

Tupomyslnosť, i, f. = otupělosť mysli,
der Stumpfsinn. Nz. lk.

Tupomyslný, stumpfsinnig. Dch.

Tupoň, ě, m. = tupý človek. Sou teď
tuponi, leda vyblabnou své méno. Mor. Tč.

Tuponosý, stumpfnasig. Jg.

Tupopaprskový, stumpfstrahlig. Rostl.
III. a. 22.

Tupopětihranný, mit stumpfen Fünf-
ecken. T. poupata řešetláku. Rostl. III. b.
490.

Tupoplodý, mit stumpfen Früchten. T.
zimnář, ornus rotundifolia. Rostl. III. a. 63.

Tupopolooblý, stumpfhalbrund. Žabník
jitrocelovitý má řápík t. Rostl. III. a. 8.

Tupopřídvojklaný, stumpfzweitheilig.
Blizna hořečavky jest na konci t-ná. Rostl.
III. a. 104.

Tuposť, i, f. = neostrosť, die Stumpfheit.
T. nože. — T. hlasu. V. — T. rozumu, D.,
vtipu, Scip., smyslu (blbství, tupohlavosť,
hňupství), der Blöd-, Stumpfsinn, die Blöd-
sucht, Sinnlosigkeit, Dummheit, Stumpfheit.
Ja. — T. = nedostatek důtklivosti k čitedl-
ným dojmům. Marek. — T. = nezdvořilosť,
die Grobheit. D.

Tupotrojhranný, stumpfdreikantig. T.
plod žabníku jitrocelovitého. Rostl. III a.
8., 4.