sb157-05 0..8296

230

Turbít, u, m. = turban. V. — T. =
bylina, turpethum vegetabile. Rstp. 1095.
Radix turpethi albi pocházející od ulmus
fulva, drastické projimadlo. Sal. 34. 36. Vz
Mz. 357.

Turbovati, lépe než turbirovati, z lat.
turbare = nepokojiti, vytrhovati, beunruhi-
gen, stören, verwirren, turbiren. — co, koho.
Kteréž i naše církve turbují. Kom. Las.
258. Smilstvo rozum turbuje. Lom. — Koll.
Zpěv. II. 225.

Turbovice, dle Budějovice, Turbowitz,
zámek u Mělníka,

Turbulentní, z lat. = nepokojný, bouř-
livý, prudký, náhlý, unruhig, ungestüm, tur-
bulent. S. N.

Turčák, u, m. = turecký oves, türkischer
Hafer. Bern. — T. = turecký šátek. U
Fryšt. Džl.

Turčan, a, m., z Turce rodilý, der Thu-
rotzer. Vz Turec. — Turčanský. T. stolice
v Uhřích. Vz S. N., Tk. IV. 576. T. hole,
vz Krč. 253., 345., 703.

Turčaní, turčení, n. = lodyha kukuřice,
turkyně i s listy. U Kyjova. Dlž.

Turče, ete, m. = mladý Turek, junger
Türke.

Turček, ečka, m., osob. jm. Vz Jir. H. 1.
298.

Turčení, n. = turčaní.

Turčín, a, m. = Turek (pl. Turci), der
Türke. Lom., Mkl. B. 130.

Turčina, y, f. = turecká řeč, mravy, tür-
kische Sprache, t. Wesen, Einrichtung. —
T. = druh hroznů, tvrdá šlachta, eine Art
Weinbeeren. Bern.

Turčiti, il, en, ení = Turkem činiti; tu-
recky mluviti, zum Türken machen. Ros. —
T. se = Turkem se stávati, türkisch wer-
den; plakati (o dětech, u Turn. ), weinen,
greinen. Jg.

Turdetanové, byli národ v jihozápad.
Španělsku, v Turdetanii.

Tuře, ete, n. = mladý tur.

Turec, rce, m. = řeka v Uhřích, Thu-
rötz; 2. turecká stolice v Uhřích, das Thu-
rötzer Komitat, Thurötz. Plk.

Turecko, a, n., Turky = země v jiho-
vých. Europě. Vz více v S. N.

Turecký = Turkům náležející, z Turek
pocházející, türkisch. Příp. -bskt. Mkl. B.
280. T. koberec, šavle, národ, V., příze,
jazyk (turčina), chrám, země (Turky), vojna,
Us., císař, čepice (turban), D., tabák, Us.,
hudba, S. N., buben. Dch. Ten reptač je
učiněný t. buben. Dch. Holý jako turecký
svatý. Č. — V botanice: t. hrách n. vlaský
bob, phaseolus dolichos, wälsche Bohne, V.;
líska, corylus colurna, türk. Haselnuss; pepř,
piperat, piperitis, siliquastrum, das Pfeffer-
kraut; pšenice n. kukuřice, turkyně, mor.,
zea mays, der Mais; routa, peganum har-
mala; řeřicha, cochlearia draba; zelí (dýně),
Cucurbita, der Kürbiss. Vz Turek. Kom. J.
125. T. žito (pohanka), frumentum saraceni-
cum, das Heidekorn. Kom. J. 127., Jg. T.
višeň, primus mahaleb; topol (dub vlaský,
turecká vrba, linda, populus pyramidalis).
Slb. 513., 269. — T. = zuřivý, barbarisch,
wild. Syr.

Turectví, n. = turecké náboženství, die
türkische Religion; ukrutnictví, die Barba-
rei. D.

Turectvo, a, n., die Türken.

Tureč, rče, m., Turtsch, ves u Radonic.
PL.

Turečák, u, m. = pestrý šátek na hlavu,
U Kroměř. Kčr.

Turek, rka, m., pl. Turci, der Türke. V,
Vz S. N. IX. 639. -654. Přišel k řeči co T.
k šavli (seče jazykem neustále). Č. Enem
tě jednu mám, ešče tě Turkom dám; A on
mu odepsal, že sa ho nebojí, že už leží
Turka okolo Prešpurka. Sš. P. 145., 136.
(Tč. ). Poturčenec horší Turka, Us. Šd. Po-
zdravuj Turka na pražském mostě (říkávají
venkovští jdoucímu do Prahy). Us. Prudký
jako T., utíkej od něho. Prov. na Slov.
Chlapec jako t. (zdravý). Us. Zdravý jako
T. Č — T., osob. jm. Vz Jg. H. l. 645.,
Jir. H. 1. 298., Tk. V. 95. — T. z Sturm-
feldu a Rozentálu, rodina patricijská, která
v 17. stol. v Praze kvetla. Vz S. N. — T.
z Vosule, rodina patricijská v 17. stol. Vz
S. N. — T., rku, m., pl. turky. Turecké
zelí, dýně, tykev, Cucurbita, der Kürbiss. Vz
Schd. II. 305., Rstp. 628., Kk. 222., Čl. Kv.
164. Turky větší jsou než melouny. Us.

Tuřek, řka, m., osob. jm. Arch. IV. 67.

Tureňa, e, m., osob. jm. Šd.

Turgenie, e, f., turgenia, rostl. T. šíro-
listá, t. latifolia. FB. 94.

1. Tuří = od tura, den Auerochs be-
treffend, vom Auerochs. T. hlava, Rkk.,
roh, Dal. 105., tráva (turům milá), wildes
Gras, Rohrgras, arundo calamogrostis. D.,
Šm.

2. Tuří, n., ves v Jičínsku. Vz S. N.
Tuřice, e, f., vz Tur. — T. = druh trávy.

L. T. písková, carex arenaria, třeslicová, c.
brizoides. Vz Schd. II. 267. T. dvoudomá,
c. dioica. blechovitá, c. pulicaris; prostřední,
c. disticha; roučí, c. Schreiben; trstnatá, c.
caespitosa; končitá, c. acuta; srstnatá, c.
hirta. Rstp. 1694., Kk. 115. — T. = tuří
kůže, die Auerochsenhaut. Šp. — T., turice,
na Slov. = letnice, svatodušní svátky, das
Pfingstfest. D., Ps. sl. T. slula starým Slo-
vanům slavnosť jara, zasvěcená původně
Radegastovi, jehož znak, obraz tura nebo
býka, při té slavnosti veřejně se nosil. S. N.
XI. 244. T. = slavnosť vyobrazující plod-
nosť přírody na Slov. Bdl. Na Ťuřice de-
sátek odváděti. Vz Kračouny. (V hora. ).
Am. — T, dle Budějovice, ves v Čech. Vz
S. N.

Tuřicovitý. T. rostliny, caricinae: tuřice.
Rstp. 1694.

1. Turin, a, m., mě. v Piemontsku v Italii,
lat. Taurinum, Augusta Taurinorum, ital.
Torino. — Turiňan, a, m. — Turinský: —
Vz o Turinu více v S. N.

2. Turin, a, m., samota a) u Ml. Bole-
slavi, b) u Chrudimi, c) u Jilového; mlýn
u Kladna. PL.

Tuřín, u, m. = bílá řípa, dumlík, brassica
napus rapifera n. esculenta. Jg. T. z něm.
die Dorse, Dorsche, Dorschen a to z lat.
thyrsus. Mz. 357. Vz S. N., Schd. II. 292.,
Rstp. 86., Čl. 15., Kk. 214., Čl. Kv. 299.,