sb157-05 0..8296

23 i

Slb. 689.. FB. 77. - T., a, m., ves. Arch
III. 483.

Turínský, ého, m. T. Frant., čes. básník
a právník, †1852. Vz S. N., Jg. H. 1. 645,
Šb. H. 1. 300., Tf. H. 1. 101., 122. — T.
rybník u Dobré a Družce.

Turista m.: tourista, y, m., dle Despota,
z fr. = cestovatel, der Reisende, Turist.

Turka, y, f., osob. jm. Pal.

Turkas, turkus, u, m., vz Turkus.

Turkestan, a, m., země Turkomanů ve
střední Asii. Vz Turan, S. N.

Turkis, tirkys, u, m. = drahý kámen
barvy modrozelené. Rk. Vz Turkus, Schd.
II. 40.

Turkofil, turkomil, a, m., der Türken-
freund.

Turkomani, Turkmani, Truchmeni, Tisové,
obyvatelé Turkestanu. Vz S. N.

Turkov, a, m., mě. v Německu, Torgau.
Tf. 293., Ros.

Turkovec, vce, m., osob. jm. Tk. III.
131., IV. 303.

Turkovice, dle Budějovice, Turkowitz,
ves a) v Čáslavsku, b) u Čern. Kostelce.
Vz S. N.

Turkus, u, m. = kámen drahý, der Tür-
kis. Kom. J. 89. Turkus, sardin, palejs v sloni.
Kat. 979. Vz Mz. 357., Turkis, Turkas.

Turkův, ova, ovo, dem Türken gehörig.
Turkova nebudu, radši z náhla umřu. Sš.
P. 125.

Turky, gt. Turek, pl. = Turecko. Jel do
Turek. Jest v Turcích. Záv.

Turkyň, ě, f = kukuřice. Na Mor. Vck.
Vz Turkyně.

Turkyňáčí, n., die Kukurutzstoppeln. Mor.
Šd. Vz Turkyň.

Turkyně, ě, f. = rodilá z Turek, die
Türkin, Příp. -ynja. Mkl. B. 145. Co to tam
černé je? Je-li bukovinka anebo chvojinka?
Jsú naši přátelé, ukrutná Turkyně; Tu stará
T. u Dunaja stála: Čehos sa ty, moja ne-
věstičko, bála? Sš. P. 145., 146. — T. = ku-
kuřice, turecká pšenice, zea mays, der Mais,
Kukuruz, türkischer Weizen, das Welsch-
korn. Vz Kk. 106., Turkyň. T., že od Turků
k nám přišla. Bdl. Vz Pohanka. — T. =
druh hrušek. Us. — T., bělocelá hus, anser
albiftons, die Blässgans. Pdy.

Turkynisko, a, n., das Kukuruzfeld. Šd.
Hopsa Matyáš, z t-ka nohy máš. Sš. P. 684.

Turlík, u, m. = dřevo, kterým se štreka
podporuje, die Sterl. Vz Les. Am.

Turlíkati. Spadla do vody, více netur-
líká. Slez. pís. Šd. — na čem. Vlk na
píšťalce turlíká a medvěd se (si) poskakuje.
Slez. pís. Šd.

Turma, y, f. = četa jízdecká (30 jezdců).
U Římanů.

Turmalin, u, m., nerost, der Schörl. T.
obsahuje hlavně kyselinu křemičitou a ky-
sličníky hlinitý, hořečnatý, vápnatý, želez-
natý a kyselinu borovou. T. zelený, modrý,
červený, průsvitavý. Tmavé, černé odrůdy
a slovou: skoryl. Vz Drahokam, Bř. 169. Cf.
S. N., Schd. II. 45., Krč. 182., KP. II. 10., 191.

Turmalinový. T. klíštky. Vz Schd. II.
17. T. desky. Vz Bř. 170. T. křemenec, der
Schörlquarz, Nz., žula. Krč. 644.

Turn, a, m., osob. jm. Žer. Záp. II. 191.

Turňa, é, f. = věž, der Thurm. Na Slov.
Ps. sl.

Turná, é, f. T. malá a veliká, Klein-,
Gross-Turna, vsi u Strakonic. Tf. 288.

Turnaj, turnej, e, m., z něm. Turnei
(Turniere) a to z fr. tournais; ital. torneo,
ang. turney, lat. ludi trojani, ve středověké
latině torneamenta. T. jest původu roman-
ského základem jest lat, tornus. Mz. 357.
T. = zápas rytířský v středověku (klání),
v němé muz proti muži pěšky neb koňmo
zápasil. Vz S. N., Dal. 141., Kolba, Pal.
Dj. 1. 2. 150. T. pěšky n. pěší (Břez. 189. ),
na koni (sedání). Na t-je jezditi. Dal. V t-ji
zápasiti. D. Začali se t-jové. V. V t-ji ně-
koho raniti. V. T-je provozovati. V. Ojíř
hrdina t. do Čech uvedl. Jg. T. o maso-
pustě rozpisoval. Břez. 87. Jest pak kolba
tak zlá věc neb horší jako turnej..., neb
v turneji srozumí člověk, kak by se u boji
správném svého místa držal. St. Kn. š. 166.

— Obsc. Rytíř k t-ji nepřistrojený. Aesop. —
T., na Slov. = hřmot, hluk, der Lärm, das
Getöse. Plk.

Turnajiště, ě, n., der Turnierplatz. Ros.

Turnajiti, il, ení = turnéřiti. Ros.

Turnajník, a, m. = kdo na turnaji jezdí,
jezdec, der Tournierer, Turnierheld. Ros. Že
sú někteří dobří t-ci, jež sú v boju praví
špatníci. Dal. 84. 19. Cf. Dal. 84. 21., Pal.
Dj. II. 1. 447.

Turnajský, turnejský, turnéřský, tur-
nýřský = co k turnaji přísluší, Turnier-.
T. plac, kůň (kolčí, hončí), V., kopí, Ros.,
helm. Aqu. — Jg.

Turnajství, turnejství, turnéřství, tur-
nýřství, n. = turnajské umění, die Turnier-
kunst. — T. = turnaj, das Turnieren. Jg.

1. Turně, ě, f. = turnaj. Dal. Rytieř
z t-ně. GR.

2. Turně, pl., f. = vežité, žulové vrcholky
hor. Na Slov. Vz Turňa. Dch., KB., Ps. sl. č.
119., S N. XI. 245., Pokor. On jako slunko
jásá se, když zlatí turně hol. Hdk. C. 297.

Turnej, vz Turnaj.

Turnéř, e, m., der Turner. Rk. Vz Turníř.

Turnéřiti, il, ení = turnajiti, turnieren.
Lex. vet.

Turnerka, y, f., turnera, rostl. Rostl. I.,
233. a.

Turnéřský, vz Turnajský.

Turnie, n. = oblek turnejní. Vlasta na
konie s oščepem a v turniech stojieše. Dal.
10. 37.

Turniket, u, m. (z fr. tourniquet). T.
polní Assaliniův, t. šroubový, t. s roubíkem.
Vz Nástroje amputační. Cn.

Turníř, turnéř, e, m., der Turner. Vz
Turnaj.

Turnov, a, m., mě. v severových. Čech.,
Turnau. Vz S. N., Tk. II. 528., III. 176,
IV. 295., 534., Tf. 393. — Turnovan, a, m. —
Turnovský. T. brousírny drahokamů. Vz
KP. III. 202. — T., ého, m. T. Václ. 1536.
Vz Jg. H. 1. 645., Jir. H. 1. 298 - T. dům
v Praze. Vz Tk. II. 182.