sb157-05 0..8296

233

Plk. — co o kom. Něco o někom t., einem
etwas zumuthen. D. Slepí byli pohané o pro-
zřetelnosti boží netušíce; O jejížto (zary-
tosti) opravě Pavel nedobře tuší; O té jeho
duši zlé má mysl tuší. Sš. L. 179., II. 32.,
Bs. 82. (Hý. ). — sobě, někomu (jak) =
naději dávati. Málo kdo z lidí dobře jest
mu tušil. Břez. 197. Jakžkoli poslové čeští
dobře sobě tušili podlé některých příleži-
tostí, že dobře zjednají, avšak zmýleni jsou.
Břez. 203. Když sobě tak zle tušieše. Hr.
rk. 425., 431. Xerxes dobře sobě tuší. V.
Jeho srdce mu dobře netouchalo. V. Jižť
mu netuší (umřel). Prov. Naší věci již ne-
tuším (pochybuji o ni). Zkr. Vašemu koneč-
nému obratu dobře tuším; věci naší netuším.
Kos. Ol. I. 116., 246. Příliš si tušívá hoch
mladý (jest; odvážliv). Us. Lidé tuší sobě,
že soud boží nebude přísen. Sš. II. 67. Upadl
v nemoc tak těžkou, že mu již netušili;
Méně dobře tušili sobě strana Rokycanova.
Pal. Dj. IV. 2. 150., III. 3. 269. Dobře ně-
čemu t. BN. — komu kde. A zvlášče
mezi Benátčany jemu dobře tušil (přál).
Arch. III. 9. — si čeho. Žita moje ovšem
nezrají, leč si duše jiných slastí tuší. Sš.
Bs. 177. — odkud. Z tváře a postavem a
posunu z daleka mohli t., že... Sš. J. 73.
(Hý. ). My aspoň z toho, co vidíme, pokoji
a svornosti dobře t. nemůžeme. Pal. Dj. V.
2. 346. — co komu kdy. Jejž (druhý pří-
chod Páně) sobě v brzké době tušili. Sš. J.
309. (Hý. ). — čeho proč kdy. An na příští
zlých věcí pro sebe t. museli. Sš. J. 228.
(Hý. ). — v čem. V dialektice nehrubě sobě
tuším (necítím se dosti zběhlým). Kos. Ol.
I. 12. V nemoci této mu již netuší (nečiní
naděje). St. skl. — s adv.: zle, dobře t.
Kom. — s inft. Netuším víc v světě býti
(nemám naděje). Puch. Někteří vykladači
sobě tušili dojíti pravého smyslu tímto bě-
hem. Sš. J. 117. — že. Tušili jsme, že
umře. Us. Pakli sobě budou t., že nás
z pole vytlačí. Abr. z G. II. 164. — aby.
Netušili mi, abych za živa domů přišel (pro
nemoc). Har.

2. Tušiti. Dal si t. (tuš zahrati). U Kvasin.

Tuškánka, y, f., Tuschkanka, hospoda
a) u Unoště, b) u Kralovic.

Tuškany, zastr. = Toskana.

Tuškov, a, m., Tuschkow, mlýn u Do-
bříše; něm. Duschowitz, ves u Kašperských
hor.

Tuškovaný, tušovaný. T. rytectví, die
Tuschmanier. Mus. X. 74.

Tušní = na tuš, Tusche-. T. miska; tu-
šovníček na tušní mísky. Pt.

Tušovací, Tusch-. T. způsob. Mus.

Tušovaný, vz Tuškovaný.

Tušovati = tušem rysovati, D., černě na-
tírati (v malbě), tuschen. Nz.

Tušovice, dle Budějovice, Tuschowitz,
ves u Březnice; T. nové, Tošovička, Neu-
Tuschowitz, osada tamtéž.

1. Tuť, i, f. = rtuť. D., Sal.

2. Tuť = tu, zde, hier, da. Tuť vlk leží
a zajíc spí. Tuť čert spí, popadneš jej za
ocas. D. Štěstí když chřestí, tuť (tehdy)
třešti. Prov. Nevrátíš-li, tuť chci k tobě
i k tvému zboží zříti. Půh. I. 337. Tuť je!

Us. Tuť páni odložili jim rok do Brna. Půh.
II. 529.
Tuťa (dle Káča h. Báča), ťuta, touta, y,

m. a f., na Slov. čučo, v dětské řeči = pes,
Hund, m. V. — T., m. = člověk nevrlý,
hloupý, loula, der Menschenscheu, Grütz-
kopf, Pinsel, Gimpel, Tropf. D., Rgl. —
T. = člověk krotký, dobrák (jako slepice).
Mor. Sd — T., y, f. = slepice, die Henne.
Mor. Šd.

Tutady = tudy. Us. u Plzně. Dšk.

Tutaj = zde, hier. Na Ostrav. Tč.

Tutana, y, f., osob. jm. Pal.

Tutati, tutnouti, strslov. tątbnb, sonus,
titinoti místo titinoti, prahlen, tątnoti, klap-
pern, lat. tintinare, strind. tanjatā, tosen,
lit. tatno, er klappert. Gt. Lit. St. 116.,
Mkl. L. 100. Na Ostrav. = píti, trinken,
nippen (v dětské řeči). Cf. Tutkati.

Tutě, ěte, n., nepus, zvíře ploskonohé.
Krok. I. b. 83.

Tutečný = zdejší, hiesig. U Opavy. Klš.

Tutějšek, šku, m. = místo zde jsoucí n.
pozemské, opos. nebe (věčnosť), der irdische
Schauplatz, die Erde, das irdische Leben.
Hý. Pán mluví o t-šku; Je to náboženství
t-ška a zdejška. Sš. J. 143., Sk. 207. (Hý. ).

Tutější = zdejší, hiesig. Vz Tutějšek.
Proto se nepotýká s místem t-ším výrok
Pavlův; T. život, vypravování, budoucnosť,
oslava, chudoba, nedostatek; Není řeč tuto
o t. slávě říše boží; Veškero poznání naše
t. (u přirovnání s budoucím) je zavinuto;
Rozdíl jest mezi dřívějším výrokem a vý-
rokem t-ším. Sš. I. 11., 275., J. 98., 210.,
231., II. 89., Mt. 42., J. 269. (Hý. ). On je t.,
ist hiesig, hier zuständig. T. mravy, obyčej.
Na Ostrav. Tč.

Tutela, y, f., lat. = opatrovnictví, poruč-
nictví.

Tutelnosť, i, f., vz Ututelnosť. Zlob.

Tutelný, vz Ututelný. Zlob.

Tuten, tuta, tuto; v již. Čech. tuten,
tůta, tůto. Kts. Tuten atd. v jihozáp. Čech.
Šb.

Tutenáj, e, m. = sloučenina z mědi,
zinku a pochvistíku. Pr. Chym. T., z ro-
manského. Mz. 358.

Tutěnka, y, f. = slepice, die Henne. Mor.
Brt. Na t-ka, na tutú! Mor. Šd. Spadla t.
s hrady, polámala se všady; Chce se vdávat,
neumí t-kám ohledávat. Sš. P. 651., 677.
Vz Tuťka.

Ťuťha, y, m. = kdo ťuťhá, podivně kráčí,
kulhá, der Hinker.

Ťuťhati = kulhati, hinken. Us.

Tutka, y, m., osob. jm. Arch. I. 230.

Tuťka, y, f. = tutěnka. Mor. Chytla t-ku,
nesla matce, ohledaj maměnko malé vajce.
Sš. P. 677.

Tutkati = tutati. Na Ostrav. Tč.

Tutlaný; -án, a, o, vz Tutlati. Boj až
na smrť jakoli t-ný a ukrývaný dočasně.
Pal. IV. 2. 225. T. oheň. Ml.

Tutlatel, e, m., der Hehler.

Tutlatelka, y, tutlatelkyně, ě, f., die
Hehlerin.

Tutlati, tutlávati = ukrývati, tajiti, za-
mlčovati, vertuschen, verbergen, hehlen, ver-
heimlichen, verschweigen, bemänteln. — co

226