sb157-05 0..8296

234

nepravosti, V., své hříchy. Žal. Pořád spolu
něco tutlají (tajně dělají). Us. T. oheň. J. tr.
Darmo bychom to tutlali. Sš. II. 23. Tutlati
pletky, Ränke schmieden. Dch. T., kořen
taj (v tajiti). Šf. — T. = doutnati. Oheň
tutlá. Us. u Nové Kdyně. Rgl. Jiskra mdle
tutlá. Nár. bibl. V. 34.

Tutlavý = líný, faul, träge. Na Ostrav.
a Slov. Tč.

Tutleky, dle Dolany, něm. Tutlek, ves
u Kostelce nad Orl. Tk. III. 37., 46.

Ťuťmák, a, m., na Slov. = člověk lstivý,
heimtückischer Mensch; zdlouhavý (šuchač,
šušmák). langsamer Mensch. Cf, Tuťmuť. Bern.

Ťuťmati, na Slov. = zdlouha dělati (šuš-
mati, šuchati se), langsam arbeiten, gehen.
Bern.

Ťuťmo. Po ťuťmu = tiše, still. Šm., Rk.,
Puch. exc.

Tuťmuť, ě, m. = člověk krotký, flegma-
tický, jenž ke všemu mlčí a nikdy se ne-
ozve. Mor. Šd. Cf. Tuťa, Ťuťmák.

1. Tuto, akkusat. sing., f. zájmena: tato
(tento), diese. Na tuto stranu. Us.

2. Tuto, tutoť, adv. = zde, tu, hier, hier-
selbst. Tuto mne najdeš. Toť jest tuto a toť
jest tamto. ZN. Cožkoli tuto mluvím, bohdá
věrnú pravdu mluviem; Zustaň tuto. NB.
Tč. 81., 407. -- T. = sem, hieher. Bern. —
T. = teď, eben, jetzt. Har.

3. Tuto, a, m., řězenský biskup. Tk. I. 8.
Tutoň, vz Tytuň.

Tutor, a, m., lat. = opatrovník.

Tutovič, e, m., osob. jm. Šd.

Tutr, u, m. = rozbité červené vejce. U Krum-
lova. Bur. — T., a, m. = tlustý, neúhledný
člověk. Ib.

Tutta, y, m. T. Jan. 1781. Vz Jg. H. l. 645.

Tutú. Na tutú, tutú, tutú (volá se na
slepice — tutěnky). Mor. Brt.

Tutuli. Tutuli, tutuli, kto-že ma pritúli.
Sl. ps. 231.

Tuturovati = vytrubovati. Na Slov. Dbš.
53.

Tu ty, tu ty, na tie dudy, tu ty máš gaj-
doško, tu ty máš groš. Slov. ps. Tč.

Tuvíkati = tuhýkati. — k čemu. Tuví-
kají k smrti kalúsi. Víd. list.

Tůvora, y. m., osob. jm.

Ťuýk, ťuyk, hlas ťuhýkův. Us. Dlouhý.

Túz, a, m., na Slov. = eso touš, das Es;
2. drop, Trappe, m. Bern.

Tuze (lokal od tuhý, cf. blahý — blaze,
drahý — draze. Bs. ), kompar. toužeji, touže,
touš. T. = z tuha, pecně, tvrdě, trvale, fest,
knapp, stark, genau. V. Vložte ty příklady
t. v mysli vaše; on na svém úmyslu, smyslu
tuze stojí; t. v hromadu ssaditi. V. T. truhlu
zamknouti. Jrs. Abychom nižádného túže
ani slaběji nezavázali a smlúvu tu snad
v jiný rozum neuvedli. Arch. II. 34. Tuze
o purkrecht ho napomínali. NB. Tč. 168.
Velmi t. se potýkali. Bl. A já tobě neotevřu,
ješče sobě túžej zavřu. Sš. Ps. 16. Po té
odpovědi tak t. střelba šla; Minulým sne-
šením t. se zastírali. Skl. I. 113., 267. Ruč-
nice t. nabitá. Ros. Smlouvy t. stvrditi;
pokoj (mír) t. držeti. Jel. T. na koni seděti.
Biancof. Touže se spojili. Hlas. Uzel t. za-
vázaný. Us. Město touž obklíčiti. Zlob. —

T. — velmi, silně, příliš, stark, sehr, zu sehr,
heftig, derb, überaus. V ob. mluvě: tuze.
Šb., Kts. Tuze u positivu rovná se často
komparativu n. superlativu. Vz Superlativ.
Proč stružinko v struze stojíš, snad se tuze
sucha bojíš? Já se sucha nic nebojím, kde
sem zrostla, tady stojím; Podvedl děvčátka
t. hezké a to dcerušky myslivecké. Sš. Ps.
322., 523. (Tč. ). Tato kniha je tuze drahá
(= příliš, velmi drahá). T. na někoho jíti.
Ros. T. na někoho žalovati. Br., Čr. Těsto
t. kyne. D. Velmi t. Har. II. 112. Tak se
bláznu zdálo: Dnes tuze moc a zítra tuze
málo; Je toho t. mnoho; Tuze se nekloň,
ať se nepřeklopíš; Dnes t. kázáno, zítra ne-
vázáno; Hodiny t. pospíchají. Dch. T. stra-
katý. Seděl t. daleko. D. T. veliký, malý.
Hrozí t., málo může. Prov. D. T. hleděti,
V., volati. Kom. Na vysvědčeních ústavů
ku vzdělání učitelův a škol obecných mají
známku. Pilnosť: tuze veliká. Tuze má
ovšem význam velmi ale obyč. s vedlejším
ponětím přílišnosti, tedy: Pilnosť t. veliká =
příliš veliká. Zde tedy lépe: velmi veliká.

Tuzebník, a, m. = skalník, bělořit, pták,
der Steinschmätzer, das Weisskehlchen. Pdy.

Tuzek, zka, m. = túz, 2.

Tuzemec, mce, m., der Eingeborene. Jg.,
Sš. Sk. 217.

Tuzemsko, a, n., lépe: vlasť. Bs.

Tuzemský = domácí, inländisch. T. prů-
mysl koželužský. Šp. Četa ta nesestávala
z t-ských vojáků; Národ ten za nejstarší t.
lid odbýval. Sš. Sk. 121., 190. (Hý. ). Tu-
a cizozemská vína, lépe: domácí a c. v.

Tuzen, znu, m. = tucen, tucent. Vodn.

Tuzín, u, m. = tuzem. U Opav. Klš. Také
na Mor. Tč.

Tuzla, y, f. = Solnohrad (tuz = sůl, so-
lina). Šf.

Tuž, tu, tehdy. T. k svým dievkám při-
jide. Kat. 942.

Túž = touže (tuhý). T. mysleć v strachu.
Kat. 2124.

Tužák, u, m. = lis na sýr, die Käsepresse.
Mor. Brt. T. = dvě desky pohybující se na
společné ose, mezi nimiž tvaroh se túží.
Mor. Zkl.

Tužanka, y, f., sclerochlea, druh trávy.
T. tvrdá, s. dura. Flora. 26.

Tužba, y, f. = toužení, žádosť, die Sehn-
sucht. V. Tužbou po ní se zbláznil. Troj.
Trápí nás t. po milé vlasti. Sych. Tužba
v klamu mroucí. Us. Dch. Náramnosť, vrou-
cnosť a pravdivosť tužby té; Tužbu onu
v srdce mu vlévá; Ana vrchovala t. její po
spáse lidské; Po dobru v nás rozmnož tužbu.
Sš. II. 155., J. 167., L. 19., Hc. 56. (Hý. ). —
T. = toužení, stýskání, nářek, die Wehklage.
Lom., Gníd. Nemám žádné tužby proti
němu. Mor. Tč.

Túže = touže, vz Tuze.

Túžebenství, n., taedium. Ž. Gloss. 118. 28.

Tužebně, toužebně = žádostivě, sehn-
lich, heftig, sehr. T. žádati, V., BR. II. 598. b.,
hledati, prositi, Us., někoho čekati. Sych.
T. patřil pořád na svou Anežku. Pal. II. 1.
214. Byv t. očekáván. Ib. III. 2. 314. —
T. = žalostivě, kläglich. T. naříkati o ně-
čem, na něco. Eus.