sb157-05 0..8296

235

Tužebnice, e, f. = která žaluje, die Klä-
gerin. — T. = žádostivá, die Sehnerin.

Tužebník, a, m. = kdo touží, žaluje,
der Kläger. — T. = žádostivý, der Sehner.
Zlob. — T., u, m., rostlina, oenanthe, die
Holztraube. T. vodní, šafranový, bedrníko-
listý. Flora. — T., u, m. = zemský ořech,
spiraea filipendula, der rothe Steinbrech.
D, Rstp. 486., Čl. 45.. Čl. Kv. 373., Slb.
595., 509., FB. 101.

Tužebníkový = k bylině tužebníku se
vztahující. T. voda, listy. Č.

Tužebno, vz Tužebný.

Tužebnosť, i, f. = tužba, toužebnosť, dych-
tivosť, die Sehnsucht. Jg. Pro t. sna nedo-
sieci. Troj. T. po pravdě. Sš. J. 73. — T. =
hoře, smutek, die Traurigkeit. Aqu., Ps. br.
— T. = tužba, žaloba, die Klage. D.

Tužebný, toužebný = žádající, toužící,
dychtivý, sehnlich, sehnsüchtig. T. žádosť,
milosť. V. — T. = žalostivý, lítostivý, vroucí,
smutný, zarmoucený, kläglich, wehmüthig.
T. naříkání, V., žalosť, Us., plakání, St. skl.,
prosba, Ros., slova. Kom.

Tužec, žce, m., der Kartenspan. Tpl.

Tužení, n., das Steifen. Vz Tužiti.

Túžení, vz Toužení, Toužiti.

Tužený = otužený, abgehärtet, gestärkt,
gesteift.

Tužice, e, f., zastar. = touha, hoře. St.
skl. III. 71. A z tužic jich vyvedl je. Ž. wit.
106. 13. Dle Gb. vyd.: a potřieb jich vy-
prostil jich. Plna všady všie túžice. Hr. rk.
159. — T., něm. Tuschitz, ves u Zavlekova.
PL.

Tužidlo, a, n. = nástroj k tužení, Treiber,
m. Vz Tužlík.

Tužil, a, m., osob. jm.

Tužílek, lka, m., der Ruhmredige. Ros.

Tužín, a, m., něm. Tuschin, ves u Jičína.

Tužinka, y, f., něm. Tuschinka, myslivna
u Benešova v Buděj. PL.

Tužinský, ého, m., osob. jm.

Tužiny, pl., f., die Festtheile. Šm.

Tužiti, il, en, ení; tužívati = tuhým či-
niti, steifen, steif, fest machen, stärken, be-
stärken; se = siliti se, stärker werden, hef-
tiger werden; stavěti se zmužile, strojiti se,
saditi se, sápati se, naději si činiti, pochen,
sich beherzt stellen, sich rüsten, sich halten.
Jg., Kat. — co. Šetříce, aby hlasu netužili,
ale radše pozemdleli. Bl. Paže tuž, vlasti
služ (heslo sokolské). Láska k dílu tuží sílu.
T. tvaroh, sýr = tlačiti, pressen. Na Mor.
Brt., Zkl. — co čím: skobku kladivem
(připevňovati), Sych., tělo prací. — koho
k čemu. Vojáky své nabízením k udatnosti
tužil. Vaněk. — se. Vítr, zima se zase tuží.
Har., Zlob. Tuží se co zmrzlá košile v lázni
(o nestálých skutkem, však chlubných slovy).
Ros. Jednak se srdce tuží, jednak slabne.
Kom. Jak se prve tužil, tak nyní oslábl.
Prov. D. — se na koho. Ros. — se proti
komu. Ros. — se s čím. Nechť se kdo
chce jak s ním tuží. Lom. — se v čem:
v chůzi, v pití. Us. — se kdy. Okolo dvou
hodin na noc tužil se vítr. Har. I. 91.

Túžiti, vz Toužiti.

Tužka, y, f. Od tuha, vz toto. T. = tenký
roubík z tuhy (z grafitu), okrouhlý nebo

čtverhraný a do dříví zasazený sloužící ku
psání a ku kreslení. Vz S. N., KP. IV. 714.,
715. Der Bleistift. T. dělá se z tuhy; buď
se z větších kusů řeže aneb z těsta tuho-
vého se lisuje. Bř. Vz více v S. N. Tužky
barevné (nepravě slujou t-mi neobsahujíce
tuhy, vz S. N. ), dvojbarevné, skladní, Ma-
gazinstift, bez dřeva, červené, ve dřevě,
olejové barevné, pastelové, tesařské, tru-
hlářské; ve dřevě: cedrovém, hnědém, měk-
kém, olšovém, smrkovém, tisovém, Kh.,
bílém, barevném, hranatém, kulatém, hla-
zeném; t. Grossbergrova, Hardtmuthova,
Fabrova atd., placatá ku kreslení krajin
n. ku stínování figur, ku kreslení hlav. Us.
T. ku psaní, k linování, kreslení; t, čer-
vená, modrá, zelená, žlutá, hnědá atd. Š. a Z
T. do tobolky. Šp. Násadka na tužku. Us. —
Pozn. Slovo tužka jest lepší než olůvko,
protože v našich tužkách žádného olova
není. Dříve se ovšem olovem psávalo. Š. a Ž.
(Valter). Kresba tužkou na papíře. Prm.

Tužkárna, y, f., die Bleistiftfabrik. Rk.

Tužkokresba, y, f., lépe: kresba tužkou
Km.

Tužkový. T. malba, die Pastellmanier.
Mus. X. 87.

Tužlík, u, m. = tužidlo, dlabač, opěrač,
der Stemmer, Treiber, Triebel. Šp., Skv.

Tužný, vz Toužný.

-tva, -tba, přípony substantiv: bi-tva
od bí-ti, pas-tva od pás-ti, se-tba od sí-ti,
ploutva, kotva, korotva (na Plz. ), břitva,
pitva, kletva. Vz Kletba. Ht. Vz také: -tba.
Prk. Př. 8., Mkl. B. 179., Bž. 230.

Tvá, vz Tvůj.

Tvar, u, m. = způsob, doba věci, die Ge-
stalt, Form, das Gebilde, die Facon. T. jest
forma padající do smyslů, ku př. t. vidný
(optický), slyšný (akustický). Pal. T. listu,
die Briefform. Jg. Nerostové jsou t-u pra-
videlného n. nepravidelného. Krok. T. hor-
nin jednoduchý; t. koruny květinové, listu,
plnoplochý, plodů, spojený. Vz Schd. II. 77.,
5., 201., 189., 6., 210. T-ry listovité, blatt-
förmige Gestalten, pravidelné, souměrné,
vláskovité, haarförmige Gestalten. Nz. Změ-
nění vlastností fysičních osnují se na sku-
penství, tuhosti, tvaru a barvě. Pr. Chym.
Tvary nekonečné, mnohonosné (vielaxige
Gestalten), pletené (gestrickte Gestalten).
Nz. T. krystalový, kuželový. Šp. T. nero-
stův, vz Nerost. Tvar měniti; vyrábění ve
tvaru cihly; tvaru nabyti, sich gestalten;
moučná jídla tvaru hvězdovitého; t. obli-
čeje, der Zug des Gesichtes. Dch. T. v math.
skrácený n. redukovaný, normalní, kano-
nický. Stč. Alg. 58. T. hornin, vz Schd. II.
77., 81. Duše je t. těla, jenž netvarnosť a
nerovnosť jeho zahaluje a ozdobuje. Kristus
ale křestem stává se tvarem duše naší. Sš.
II. 42. — T-ry slov ohebné a neohebné. V pr-
votné době jazyka českého byly jen takové
tvary, které se skutečným ohýbáním byly
vyvinuly, čili tvary ohebné. Teprv později,
kde vědomí jazykové poněkud již se zate-
mnilo, pokládaly se některé tvary za prosté
všeho ohýbání čili za neohebné. Rozvrh
částek věty na ohebné a neohebné je jen
pozdější době jazyka českého přístojný

226*