sb157-05 0..8296

236

V obor tvarův ohebných spadají jména pod-
statná a přídavná, zájmena, číslovky a slo-
vesa; v obor neohebných částek příslovky,
spojky, předložky a citoslovce. Ohýbání
tvarů rozděluje se na skloňování a časování.
Skloňování jest ohýbání jmen podstatných
a přídavných, zájmen a číslovek; časování
jest ohýbání sloves, ač s jedné strany vý-
znam času netoliko na slovesech utkvěl a
s druhé strany na slovesech ještě jiné po-
měry označovány bývají. Kt. Jméno pří-
davné tvaru neurčitého. Brt. S. 21. — T. =
podobizna, ponětí, vidka, die Idee, der Be-
griff. Šf. Není vrozených tvarů. Víd. list.
T. = vzor, obraz, das Ideal. Vzor a t. do-
konalého básnění jest Iliada. Krok. — Ráj.,
Č., Krok. — Cf. Forma ve S. N.

Tvář, i a e (V. ), f., tvářka, tvářička, y,
f., ze tvarja (Mkl. B. 58. ) = způsob, líce
něčeho, tvářnosť, podoba, doba, die Gestalt,
Form. T. divnou z sebe učiniti. Troj. Dá-
vati si t., že..., Miene machen.... Dch.
Jako když v řece tvář se obrážívá. Us.
Ďábel se jí v člověčí tváři zjevil; Ďábel se
v jinou tvář proměnil. Pass. 494., 832. Zjevil
se mu duch sv. v holubí tváři. Pass. mus.
278. Jakož duch sv. v holubičie tváři sě
ukázal.... Hus III. 22. Duch sv. seslán
v tváři holubičí. Ctib. Jak svět a lato věcí
tvář povstala. Ráj. V chlebnej tváři ty se
skrýváš. Výb. I. 327. Všem mořským div-
ným tvářeni. Výb. I. 292. Krásný tvarzyu;
Tvarzy tvú a krású tvú. Ž. wit. 44. 3., 44.
5. T. nepřátelská. Hr. rk. 291. T. ďáblova.
Ib. 291. — T. = tvor, stvoření, das Geschöpf.
T. je jotovaná forma slova tvar (tvor), tu-
dyž: mořská tvář, němá tvář, hloupá t. =
mořský, němý, hloupý tvor. Jir. v Mus. 1864.
145. Němá tvář (němé stvoření, ne člověk
mluvící). Ros., Sych. Hóře činí než němá
tvář. Hr. rk. 273. Ubohá ta němá tvář
kostmi v těle svítí. Us. Šd. Všeliká t. živá
zemřela, jest v moři. ZN. Třetie den mořské
t-ři vyraziec sě nad moře řváti budú až do
nebes; A každú t. podlé svého řádu ne-
jedúc ani pijiec. Pass. 13., 14. (Hý. ). Že vše-
liká tvář letěti na zemi musí na nohách sě
držeti nemohúc. Pass. 14, Děkujte Hospo-
dinu všecky tváři lidské; Cyprianus lidi
v jiné tváři obracováše; Bůh nám podrobil
všeho světa tvář. Pass. 782., 830., 866. Hóře
činí než t. hlúpá. Hr. rk. 273. — Tkad.,
St. skl., Leg. — T. = pohlaví, pokolení,
das Geschlecht. Panna čistá, která mužské
tváři nikdy nepoznala (muže). V. — T. =
strana hlavy přední, u člověka tvář i obli-
čej, u zvířat tvář, das Gesicht, Angesicht,
Antlitz. Jg. T. lidská, hovadská, krvavá,
pěkná, bledá, V., trudovatá, Ja., spadla, D.,
červená, snědá. černá. Us. V tvář někoho
udeřiti. Ros. T. jeho hnědne; Slzy mu po
tváři kanou; Pravdě do tváři bíti; Obraz
tváře Ježíšovy; Něčí t. hladiti; Před mou
tváří to učinil; Bíti se v tvář; Jsou sobě
tváří v tvář; Drobná tvářička. Dch. Byl
tváře snědé. Pal. Dj. III. 3. 268. Píchel on
ju píchel pod její bílú tvář, z tej rány vy-
růstel červený tulipán; Dyž je tělo umrlý, só
tvářičke bledý. Sš. P. 99., 125. Pěkná tvář
je milá očím a táhne k milosti, mnohým

pak dvéře otvírá k mnohé bezbožnosti;
Blatnavá barva ve tváři. Mor. Tč. Umývaj
tvár, též i ruky, ništ nešanuj vody; též
kdiž pahnosti obrežeš, nebuděš mať škody;
Lepšá krása v cnosti, než tvár v spanilosti;
V zrcadle sa tvár spatruje, ve víně sa srdce
zjavuje; Od hladu oči do dolkóv hlyboko
vpadajú, bledne tvár, ostrejú zuby, pysky
zasychajú; Čeho jazyk nechce zjeviť, tvár
nechce zatajit. Na Slov. Sněť tváře (vodní
rak, noma). T. napíhavá. Brt. S. 89. Slušelo
jí to roztomile, jako červená tvář míšen-
skému jablíčku. Šml. Kte do neba pluje
(plije), na jeho vlastniu tvár slina padá.
Na Slov. Dbš. 45. Tváři okrouhlé. Pč. 12.
Odpírati komu v tvář (v oči, zjevně). Sš. II.
23. Orel tvój buď vzat před tvú tváří a ne-
buď navrácen tobě; A čině, co se líbí, před
tváří mú; A padl jest na t. (v tom pokoru jest
ukázal); Aby (obraz) v tváři byl jako on;
Ukaž mi tvář svú, vzni hlas tvój v uších
mých; Neb všichni zevnú tváří slávu boží
viděti budú; (Je) mně zjevně tváří v tvář
ukážeš. Hus I. 56., 446., II. 343., 371., III.
32., 48., 94. (Tč. ) Do tváře někomu něco
říci (do očí). Pk. T. ukryti, přikryti, za-
kukliti; na t. upadnouti; t. zpotvořiti. V.
Jakkoli mu toho naši slovy důraznými v t.
jsou dokazovali. Ddk. II. 322. Pot se mu
po tváři lil. D. Dolíčky, důlky neštovičné
v tváři. Us. T. se mu kulatí od dobrých
kousků. Sych. Plný v tváři. D. Ve tváři
(na tvář) otci svému jest podobný. Bern.
Tváří v tvář viděl Boha. Br. Do tváři se
komu smáti. Us. Z t-i se znáti. Obrana čas.
duch. Má t-e jako měsíc v úplnku. Pk. Má
tvář jako slabikář (hubenou). Us. Nelez
tam tvářička, kudy neproleze hlavička; He-
zoučké tváře, škoda, že v hlavě není hospo-
dáře. Pk. — T. s vedlejším ponětím něja-
kého hnutí mysli, ježto se v tváři nejvíce jeví,
das Antlitz, Gesicht. Jg. Tvář jasná, Br.,
smutná, šlechetná a libá, protřelá (protře-
lého čela člověk, nestydatý), V., příznivá,
Us., zamračená, Sych., škaredá, veselá. Us.
Zardění t-e. V. T. se jí zapálila; Svou t.
zakaboniti; Ukazovati dobrou tvář. Dch.
Proč se vraští t. tvá? BO. Tam každá ne-
řesť bujně prospívá, kde mocná t. se na ni
usmívá. Shakesp. Tč. I vinný tvár svú za-
paluje, však len vtedy, když výstupek jeho
sa zjevuje; Kdo má v zlém účinku vždycky
tvár jednakú, ukazuje k polepšeňu starosť
ledajakú. Na Slov. Tč. Jak ti znikne v srdci
žádosť, hned do tváři běží, aby i lidé po-
znali, co ti v srdci leží; Z tváři známo
bývá, co jazyk zakrývá; Žádosť vyjde na
tvář, když se v srdci skrývá; Co v tvém
srdci může sedět, to se z tváři může zvě-
dět; Tvář učiní známé to, co v srdci máme.
Mor. Tč. Jeho veselou tvář k sobě obrá-
enou spatřují. BR. II. 19. b. Vida hněvivou
t. otcovu. Ib. II. 121. Kyselá t. laskominy
dělává a každému se protiví. Lb. T. mysli
zrcadlo, vydá hned, co tam padlo; T. snadno
vynoří, co se v srdci bouří; Tvářka není
lhářka. Pk. Mnohý má tvář ctnostlivú, ale
v srdci zlosti. Mor. Tč. Tvář mu hněvem
ohnivěla. Sych. Přivítati někoho t-í příz-
nivou. Troj. S jednostejnou t-í půjde (bez