Předchozí (236)  Strana:237  Další (238) |
|
|||
237
|
|||
|
|||
pohnutí) Kom. Z tváři mysl září (šváří, na
Slov. ). Č. S jasnou t-í přiběhl. Ml. Jich tváři svítily se jako slunce. Pass. mus. 369. — T. = jedno líce, die Wange, der Backen. Pravá t. mne bolí. Má boubelaté tváře. Us. — T. sedací, der Sitzbacken. Us. Jg. Tvári svej žáden nevidí len v zrcadle. Na Slov. Tč. Byl by nás políbil v druhú tvář. NB. Tč. 254. — T. zemská n. země = svrchek, po- vrch, die Erdoberfläche. V. Tma nočnie t. zemskú přikryje. Troj. Kteříž byli na t-i země. Br. Tmy biechu nad tváří propasti. BO. — T. = hlaviště, der Kolben. Tato puška má nízkou t. U Rychn. Črk. — T. = tváření, die Geberde, gestus. D. — T. sv. Jana = ďáblík, nadrahule, nadragula, zminec, aron blamatý, arum maculatum, die Magen- wurz, rostlina. D., Rstp. 1659. — T. = střecha válečná k ochraně bojovníkův uči- něná, testudo. Jir. — T. U tváře v Praze. Vz Tk. II. 551. Tvarba, y, f. = tvoření, die Bildung.
Km. 1874. 217., Kos. Ol. I. 293. Tvardava, y, m. T. z Tvardavy, staro-
žitná rodina slezská. Vz S. N., Arch. II. 400. Tvardý = tvrdý. Slez. Brt. Ps. 142.
Tvarec, rce, m., přešlo do něm. Quarz,
m. Dch. Tváření, n. = posuňky, Mienen-, Geber-
denspiel. — T., das Formen, die Form- gebung, die Formation. Nz. Tvářeznalství, n. = tvářezpyt. Šm.
Tvářezpyt, u, m., die Mienenkunde, Phy-
siognomik. Tvářezpytec, tce, m., der Physiognome.
Šm. Tváří, n. = tvář, Gestalt. Rad. zv
Tvařisko, a, n. = tvář.
Tvařitel, e, m., der Mime. Nz.
Tvařitelnosť, i, f., die Gestaltbarkeit,
Formbarkeit, útvamosť (způsobnosť utvářiti se V Nz. Tvařitelský. T. umění = mimika, die
Mimik, die Geberdenkunst. Nz Tvařitelství, n. = tvařitelské umění. Vz
Tvařitelský. Nz. 1. Tvářiti, od tvar, formen. — co z čeho:
z vosku (lípati). Nz. 2. Tvářiti, il, en, ení; tvářívati = tvář
strojiti, činiti, gestalten, stellen, zurichten, bilden; se = strojiti se, stavěti se, sich stel- len, sich geberden. Jg. — si co kde. Tvá- řila v mysli si boj. Nej. Voj. — se. Div. z och., Dch. — se jak (k čemu). T. se potěšeným. Us. Dch. Ku zlé věci dobře se t. Us. Dch. Tvářil se k nim přívětivě. Pal. III. 3. 170. Tváří se jako na půl dvanáctou (zamračeně). U Litomyšle. Bda. Tváří se jako husa před smrtí, jako tele o půl noci (= hloupě). U Žamb. Kf. Vážně se t. Us. Dch. Tváří se sám před sebou. Sá. Tvářivosť, i, f. = pud tvářivý, der Ge-
staltungstrieb. Nz. Tvářivý, vz Tvářivosť.
Tvářiznalství, n. = tvářeznalství.
Tvářka, y, f. Vz Tvář. — T. = utvářka,
die Miene. NZ. Tvárlivosť, i, f. = tvářivosť.
Tvárlivý, bildsam. Nz.
|
Tvářnatý = hrubé tváře mající, pauss-
backig. Ros. Tvářně, tvarně = na oko, scheinbar,
zum Schein. Kteréž se co nejtvárněji mají
(nejpokrytější jsou). V. Ta t. nábožná sekta.
Skl. II. 171. Fariseové, kteříž se t. a ná-
božně stavějí před lidmi. BR. II. 26. a.
Jakoby pravil t. Sš. II. 23. Všecko své
obcování nábožně a tvářně vedou. Bl. Ž.
Ag. 87.
Tvářní, Gesichts-. T. strana hlavy, die
Gesichtsseite. Volk. Tvárniti, il, ěn, ění, scheinbar machen.
Ros. Tvářniti, il, ěn, ění = tvářiti, gestalten.
Ros. Tvárnobratr, a, m., der Scheinbruder.
Č. Tvárnonábožný = na oku nábožný,
scheinfromm, gleissnerisch. Apol. Tvárnosť, tvářnosť, i, f. = zevnitřní
způsoba, figura, forma, tvář okem viděná, die (äussere Gestalt), Figur, Bildung. Jg. T-sti nabyti. D. Lukáš nese t. býkovu. Sš. Mt. 13. (Hý. ). Tvárnosť, tvářnosť. V. T. lidská. Jej. Bohové v lidské t-sti bojujíce sešli. Troj. Pód t-stmi chleba. Bel. T. anděla na se vzíti. Br. Jest krásné t-sti. D. — T. = zvl. tvář. obličej, die Geöichtsbildung. V. Lidé mají rozdílnosť v t-stech a barvě. Lom. T-stí k otci jest podobný. Kram. — T. = tvor, das Geschöpf. Němá t. Volk. — T. = způ- sob a duší viděná, die Gestalt, die man mit der Seele wahrnimmt = a) jakosť, způsob, die Gestalt, Beschaffenheit einer Sache. Počátek této monarchie císařství římského v hrozné t-sti od Daniele proroka se vypisuje a ma- luje. V. Obraz neb t. některé věci jako před očima míti. V. Až byste t. Páně dokonale na sobě nesli. Sš. II. 50. — b) = předsta- vení, ponětí, die Idee, der Begriff. Z ně- čeho t. čisté víry poznati. Eus. T. milosti. Kom. — c) = obraz, vidění, das Bild, die Erscheinung ku př. ve snách. T-sti pekelné mi zastupují cestu. Nej. — Zák. sv. Ben. — T. s vedlejším ponětím pěknosti, ozdoby, ohledu, vážnosti, das äusserliche Anschen einer Sache o. Person, die Pracht, Schön- heit, Ansehnlichkeit, Zierde, der Schmuck. Jg. Věcem svým t. dávati = činiti je lep- šími, hezčími atd. Kom. — T. = zevnitřní ohled věci, podoba její pravá i nepravá, ohled, zdání, barva, das Anseilen, der An- schein, Schein. Zevnitřní a nepravá t. po- božnosti: pod tvářností (pod způsobem, pod zástěrou, pod zámyslem). V. Povrchní t. po- krytcův. Br. Pravda vaše t. jen jest. Kom. T. něčeho něčemu dávati; t. něčeho na se bráti. Nz. Ta věc má jinou t., nabývá jiné t-sti. Us. Dch. Činiti něco pod jistou tvár- ností (na oko), etwas zum Scheine thun. J. tr. Tvářnosť nějakou něčemu dáti, na se bráti. Nz. Ačkoli někdy maškaru na tvář svou béřeme, t-sti však přirozené obličeje neproměňujeme. Žer. 317. Na samé zevnitřní tvářnosti všecku svou pobožnosť zakládali; Berouc na sebe t. BR. II. 21. a., 615. a. Sám se jest zmařil, tvářnosť sluhy přijem. ZN. Máme i t-sti zla se vystříhati; Mohla by marná t. (= stín) do sebe tu moc míti; |
||
|
|||
Předchozí (236)  Strana:237  Další (238) |