sb157-05 0..8296

237

pohnutí) Kom. Z tváři mysl září (šváří, na
Slov. ). Č. S jasnou t-í přiběhl. Ml. Jich tváři
svítily se jako slunce. Pass. mus. 369. — T. =
jedno líce, die Wange, der Backen. Pravá
t. mne bolí. Má boubelaté tváře. Us. — T.
sedací, der Sitzbacken. Us. Jg. Tvári svej
žáden nevidí len v zrcadle. Na Slov. Tč.
Byl by nás políbil v druhú tvář. NB. Tč.
254. — T. zemská n. země = svrchek, po-
vrch, die Erdoberfläche. V. Tma nočnie t.
zemskú přikryje. Troj. Kteříž byli na t-i
země. Br. Tmy biechu nad tváří propasti.
BO. — T. = hlaviště, der Kolben. Tato
puška má nízkou t. U Rychn. Črk. — T. =
tváření, die Geberde, gestus. D. — T. sv.
Jana = ďáblík, nadrahule, nadragula, zminec,
aron blamatý, arum maculatum, die Magen-
wurz, rostlina. D., Rstp. 1659. — T. =
střecha válečná k ochraně bojovníkův uči-
něná, testudo. Jir. — T. U tváře v Praze.
Vz Tk. II. 551.

Tvarba, y, f. = tvoření, die Bildung.
Km. 1874. 217., Kos. Ol. I. 293.

Tvardava, y, m. T. z Tvardavy, staro-
žitná rodina slezská. Vz S. N., Arch. II. 400.

Tvardý = tvrdý. Slez. Brt. Ps. 142.

Tvarec, rce, m., přešlo do něm. Quarz,
m. Dch.

Tváření, n. = posuňky, Mienen-, Geber-
denspiel. — T., das Formen, die Form-
gebung, die Formation. Nz.

Tvářeznalství, n. = tvářezpyt. Šm.

Tvářezpyt, u, m., die Mienenkunde, Phy-
siognomik.

Tvářezpytec, tce, m., der Physiognome.
Šm.

Tváří, n. = tvář, Gestalt. Rad. zv

Tvařisko, a, n. = tvář.

Tvařitel, e, m., der Mime. Nz.

Tvařitelnosť, i, f., die Gestaltbarkeit,
Formbarkeit, útvamosť (způsobnosť utvářiti
se V Nz.

Tvařitelský. T. umění = mimika, die
Mimik, die Geberdenkunst. Nz

Tvařitelství, n. = tvařitelské umění. Vz
Tvařitelský. Nz.

1. Tvářiti, od tvar, formen. — co z čeho:
z vosku (lípati). Nz.

2. Tvářiti, il, en, ení; tvářívati = tvář
strojiti, činiti, gestalten, stellen, zurichten,
bilden; se = strojiti se, stavěti se, sich stel-
len, sich geberden. Jg. — si co kde. Tvá-
řila v mysli si boj. Nej. Voj. — se. Div.
z och., Dch. — se jak (k čemu). T. se
potěšeným. Us. Dch. Ku zlé věci dobře se
t. Us. Dch. Tvářil se k nim přívětivě. Pal.
III. 3. 170. Tváří se jako na půl dvanáctou
(zamračeně). U Litomyšle. Bda. Tváří se
jako husa před smrtí, jako tele o půl noci
(= hloupě). U Žamb. Kf. Vážně se t. Us.
Dch. Tváří se sám před sebou. Sá.

Tvářivosť, i, f. = pud tvářivý, der Ge-
staltungstrieb. Nz.

Tvářivý, vz Tvářivosť.

Tvářiznalství, n. = tvářeznalství.

Tvářka, y, f. Vz Tvář. — T. = utvářka,
die Miene. NZ.

Tvárlivosť, i, f. = tvářivosť.

Tvárlivý, bildsam. Nz.

Tvářnatý = hrubé tváře mající, pauss-
backig. Ros.

Tvářně, tvarně = na oko, scheinbar,

zum Schein. Kteréž se co nejtvárněji mají

(nejpokrytější jsou). V. Ta t. nábožná sekta.

Skl. II. 171. Fariseové, kteříž se t. a ná-

božně stavějí před lidmi. BR. II. 26. a.

Jakoby pravil t. Sš. II. 23. Všecko své

obcování nábožně a tvářně vedou. Bl. Ž.

Ag. 87.

Tvářní, Gesichts-. T. strana hlavy, die
Gesichtsseite. Volk.

Tvárniti, il, ěn, ění, scheinbar machen.
Ros.

Tvářniti, il, ěn, ění = tvářiti, gestalten.
Ros.

Tvárnobratr, a, m., der Scheinbruder.
Č.

Tvárnonábožný = na oku nábožný,
scheinfromm, gleissnerisch. Apol.

Tvárnosť, tvářnosť, i, f. = zevnitřní
způsoba, figura, forma, tvář okem viděná, die
(äussere Gestalt), Figur, Bildung. Jg. T-sti
nabyti. D. Lukáš nese t. býkovu. Sš. Mt. 13.
(Hý. ). Tvárnosť, tvářnosť. V. T. lidská. Jej.
Bohové v lidské t-sti bojujíce sešli. Troj. Pód
t-stmi chleba. Bel. T. anděla na se vzíti.
Br. Jest krásné t-sti. D. — T. = zvl. tvář.
obličej, die Geöichtsbildung. V. Lidé mají
rozdílnosť v t-stech a barvě. Lom. T-stí
k otci jest podobný. Kram. — T. = tvor,
das Geschöpf. Němá t. Volk. — T. = způ-
sob a duší viděná, die Gestalt, die man mit
der Seele wahrnimmt = a) jakosť, způsob, die
Gestalt, Beschaffenheit einer Sache. Počátek
této monarchie císařství římského v hrozné
t-sti od Daniele proroka se vypisuje a ma-
luje. V. Obraz neb t. některé věci jako před
očima míti. V. Až byste t. Páně dokonale
na sobě nesli. Sš. II. 50. — b) = předsta-
vení, ponětí, die Idee, der Begriff. Z ně-
čeho t. čisté víry poznati. Eus. T. milosti.
Kom. — c) = obraz, vidění, das Bild, die
Erscheinung ku př. ve snách. T-sti pekelné
mi zastupují cestu. Nej. — Zák. sv. Ben. —
T. s vedlejším ponětím pěknosti, ozdoby,
ohledu, vážnosti, das äusserliche Anschen
einer Sache o. Person, die Pracht, Schön-
heit, Ansehnlichkeit, Zierde, der Schmuck.
Jg. Věcem svým t. dávati = činiti je lep-
šími, hezčími atd. Kom. — T. = zevnitřní
ohled věci, podoba její pravá i nepravá,
ohled, zdání, barva, das Anseilen, der An-
schein, Schein. Zevnitřní a nepravá t. po-
božnosti: pod tvářností (pod způsobem, pod
zástěrou, pod zámyslem). V. Povrchní t. po-
krytcův. Br. Pravda vaše t. jen jest. Kom.
T. něčeho něčemu dávati; t. něčeho na se
bráti. Nz. Ta věc má jinou t., nabývá jiné
t-sti. Us. Dch. Činiti něco pod jistou tvár-
ností (na oko), etwas zum Scheine thun.
J. tr. Tvářnosť nějakou něčemu dáti, na se
bráti. Nz. Ačkoli někdy maškaru na tvář
svou béřeme, t-sti však přirozené obličeje
neproměňujeme. Žer. 317. Na samé zevnitřní
tvářnosti všecku svou pobožnosť zakládali;
Berouc na sebe t. BR. II. 21. a., 615. a.
Sám se jest zmařil, tvářnosť sluhy přijem.
ZN. Máme i t-sti zla se vystříhati; Mohla
by marná t. (= stín) do sebe tu moc míti;