sb157-05 0..8296

243

daleký, divoký, široký. Vz -iký, -eký, -oký.
—16. -sk (-Bsík), -ovsk (-ský, -ovský) při-
kládá se ku kmenům jmenným a znamená
často původ n. majetek. Ostatně vz -ský,
-ovský. Pan-ský od pán, panen-ský od panna,
český m. češ-ský od Čech, bož-ský od Bůh,
lid-ský, kožišni-cký m. kožišnič-ský. Tabor-
ský, písecký m. píseč-ský od Písek; blázn-
ovský, otc-ovský, král-ovský, syn-ovský. —
17. -chý: vet-chý od vet, lat. vet-ulus, při-
stárlý. Cf. vetus. — 18. -asý, -astý: běl-
asý, běl-astý. — 19. -cí. Tou tvoří se jm.
přídavná od kmene infinitivného: bi-cí, ry-cí,
hra-cí. Vz -cí. — 20. -ejší, -ější. Připíná
se k příslovkám místa a času: tam-ější,
vedl-ejší, zd-ejší, nyn-ější, včer-ejší, zejtř-
ejší. — IV. Přípony jmen přídavných zdrob-
nělých: -ičký, -ičičký, -itký, -inký,
-ounký, -oučký. Před nimi se samohláska
dlouhá krátí a r, n, d, t změkčují: tenký —
teničký — teničičký — tenounký — tenoučký,
bílý — běličký, starý — stařičký — sta-
řinký — stařičičký, krátký — kraťoučký —
kraťounký — kratičký, malý — malitký etc.
Vz tyto přípony. — V. Přípony ku tvoření
časoslov. Přípony, jichž se k odvozování
časoslov užívá, jsou: 1. a, ě, i, ova, nu
(přípony ty jsou známky třídné): sed, sed-
nou-ti, sed-a-ti, sed-ě-ti, sad-i-ti, pře-saz-
ova-ti; 2. k, tvoříme-li slovesa od zájmen:
ty, vy, oni, od několika mezislovcí a od ji-
ných sloves: ty-k-ati, vy-k-ati, oni-k-ati,
he-k-ati, sy-k-ati. Slovesa, která ode jmén
podstatných a přídavných utvořena jsou,
slovou odvozená n. odejmenná, jinak slovou
prvotná. K odejmenným slovesům patří a
z II. třídy na př. bohatý — bohatnu, hustý

— hustnu, hořký — hořknu. Slovesa ta
jsou počínavá. — b) Z III. třídy: bujný —
bujněti, churavý — churavěti, hloupý —
zhloupěti; tma — tmíti se, den — dníti se.
Slovesa ta jsou počínavá, znamenajíce státi
se tím, co se v kmeni praví. — c) Ze IV.
třídy: bílý — bíliti, tvrdý — tvrditi, ostrý —
ostřiti; sedlák — sedlačiti, svědek — svěd-
čiti, strach — strašiti atd. Slovesa ta zna-
menají činiti to, co se v kmeni praví. — d)
Z V. třídy: zelený — zelenati se, černý —
černati se; dílo — dělati, chumel — chu-
mlati. Sem patří ona slovesa, která se tvoří
příponou k a která nahoře uvedena jsou. —
e) Ze VI. třídy: milý — milovati; libý —
libovati; pán — panovati, král — kralovati,
boj — bojovati, kamen — kamenovati, kříž —
křižovati. Z Zk. Ml. I. str 185. —210., 2. vd.
str. 198. —220., Kz. 6. vyd. str. 143. —154.
Cf. Bž. 223. —239. (menší vyd. 147. a násl. ).

— Ad C. Tvoření slov skládáním. Vz Slo-
žený. — T. (se), die Geberdung. Nechej
toho t. Ros.

Tvořenina, y, f., geschaffenes Ding. Šm.

Tvořenstvo, a, n., die Geschöpfe. Šm.

Tvořený; -en, a, o, geschaffen, gebildet.

Tvořešovice, dle Budějovice, něm. Twor-
schowitz, ves v Benešovsku. Vz S. N.

Tvorh, a, m., osob. jm. Pal.

Tvořicí = ku tvoření sloužící, Form-,
Bild-, Bildungs-, Gestaltungs-. Jg., Mk. T.
kruh (u hrnčíře), Techn., t. slovo, slabika
(tvorná), přípona. Nz.

Tvořidlník, a, m., der Schöpfer. Výb.

II. 91. 6. — T., der Käseformmacher. Troj.
Tvořidlo, tvořidélko, tvořítko, a, n. =

nádoba, v níž n. jíž se něco tvoří, forma,
Form, f. V. T. na vosk. D. Kde ocas tvo-
řidlo, tam hlava močidlo. Č. M 501. T. na
sýr, die Käseform. Šp. T. na tříslovice, na
hroudy tříslové, Lohkuchenformmaschine.
Šp. Tvořítko na mražené, na vykrajování
koláčů, na bábovky a jiné pečivo, na rosol,
na mřížence atd. Dch. A žena v tvořidle
stvoří z syřie sýr. Hus III. 213. Cf. Test. —
Tvořítko = palička ku tření něčeho ku př.
máku, der Läufer. Us. — T., a, m., osob.
jm. Vz Tk. III. 238., V. 194., 120.

Tvořichu, zastr. = tvořili.

Tvořimír, a, m., os. jm. Pal. Rdh. 126.,
Mus. VI. 66.

Tvořitel, e, m., pl. -lé, der Schöpfer,
Schaffer, Bildner. Br. Skutkem to ukazuji,
že chtie lepší t-lé, neřku stvořitelé, nežli
pán Bóh býti. Hus I. 68. — V., Br.

Tvořiti, tvoř, ře (íc), il, en, ení; tvoří-
vati = působiti, činiti, tvářnost něčemu dá-
vati, bilden, schaffen, formen. Strsl. tvoriti,
facere od tvorB, lit. tverti, tveriu, fassen,
zäunen, tvarkti, einrichten. Gt. Lit. St. 71.,
Mkl. B. 437. (Hý. ). — co: slova, L., dok-
tory. Ros,. Akademie bakaláře, mistry, dok-
tory tvoří. Kom. J. 737. Aj já tvořím ne-
besa nová. BO. T. svátosť, conficere. Sněm.
Trid. Král tvoří rytieře, když člověka učiní
rytieřem. Hus III. 213. A sucho ruczie jich
tvorzile. Ž. wit. 94. a. 5. K úřadu přísež-
ných toto má příslušeti: Všecky nálezy tvo-
řiti a vynášeti a vynešené skrze rychtáře
skutečně dovésti. CJB. 281. Místo t. často
jiných slov dobře užíváme: T. spolek (zři-
zovati, zakládati, zarážeti. Šb., Š. a Ž., Brs.
2. vyd. 247. ). Veškeré jmění tvoři (činí)
1000 zl. Sb. Tvoříme (činíme) národ. Čelo
mu tvoří vrásky (vraští se). Čápi letíce
tvoří klín (klínem letí). Brs. Ib. Kůra tvoří
oděv stromů (jest oděvem stromům); Spo-
kojenosť tvoří základ blaženosti (jest zá-
kladem b-sti); Růže tvoří poupata (zakládá);
Před barákem mužové tvořili skupení (se-
stupovali se). Brt. S. 3. vyd. 175. Cf. Stvo-
řiti. — co komu z čeho. Z hlíny tvořil
sobě obrazy. Lom. Tělo Kristovo z chleba
t. Chč. 379. Podnes mnohé na to přivodí,
aby k čárům, ku kouzlům se utíkali a jako
z kamení sobě chleby tvořili. BR. II. 15. b.
— co kde. Leč jak duhy lesk se tvoří na
plačné jen na tuči. Sš. Bs. 21. Na němž
(chlumku) máti božia divy tvoří. Rkk. 50.
V blesku a ně vo (ve) tmě junáci sa tvoria.
Na Slov. Tč. — co čím: divné hlasy div-
nými zvuky t. L. Hrdlem řeč tvoříme. Hus

III. 84. — co pro co: nová slova pro nové
vynálezy. Ml.

Tvořítko, vz Tvořidlo.

Tvořivo, a, n., der Bildungsstoff. Šm.

Tvořivosť, i, f. = moc tvořící, tvořivá,
die Schaffungskraft. Rostl., Dch. Eva ze
žebra Adamova povstala všemocnou t-stí
boží. Sš. L. 18. (Hý. ).

Tvořivý = tvorný, schaffend, schöpfe-
risch. T. duch lidský. Dch. T. pochod, der
Bildungsprocess. Nz. T. (odvodicí) hláska.