sb157-05 0..8296

246

1) talek (mastek), 2) kamenná sůl n. sádra,
3) vápenec, 4) kazivec, 5) apatit, 6) živec,
7) křemen, 8) topas, 9) korund, 10) demant.
Vz Znak., Schd. II. 15., Bř. 57., KP. II. 9.,
III. 179. Nerosty 1. stupně lze rýpnouti
měkkým dřívkem, 2. st. nehtem, 3. st. krej-
carem, 4. st. hřebíkem, 5. st. sklem, 6. st.
pilníkem, 7. st. anglickým pilníkem. Š. a Ž.
Břicho nižádnú t. kosti v sobě nemá. Hus.
III. 83. — T. života, v životě, die Hart-
leibigkeit. Lk. Kosatec t. života obměkčuje
(na měkko vařený a přikládaný). — T. =
necitedlnosť, přísnosť, zatvrzelosť, die Härte,
Strenge, Hartherzigkeit, Uliempfindlichkeit.
Pro t. zimy. BR. II. 684. b. Můžeš-li kterak
tu t. úmysla svého změniti? Pal. V. 1. 415.
On nemá tu žádné t-sti dělati, ještě by od-
tud mohli škoditi, anebo válku vésti. Půh.
1. 207. O kterak mnozí jsú, jenž t. židovskú
hyzdie, že sú p. Krista neposlúchali kázánie;
A on jako u vieře pochybující a jim nevě-
řící ukazuje svou t. nechce věřiti. Hus. II.
124., 164. (Tč. ) — T. = pevnosť, die Festig-
keit. Veliká je t. tvé viery. Hr. rk. 129. —
T. = platnosť. Vypověděl, ež ty listy věčně
ižádné moci ani tvrdosti nemají jmieti, než
umrly býti. Arch. II. 323. On v spravování
tvrdosti užívá. V. — T. živobytí, harte
Lebensart. — T. zimy (krutosť), die Rauhig-
keit. Háj. — T. = obloha nebeská. Kat. 1378.
Neže slunce pokroči na tvrdosti nebes (na
obloze). Rkk. 20. Diela rukú jeho zvěstuje
t. Ž. wit. 18. 2.

Tvrdošíjně, tvrdošijně = svémyslně,
neústupně, halsstarrig, hartnäckig, verstockt.
V.

Tvrdošíjnost, -šijnosť, i, f. = tvrdo-
hlavosť, tvrdočelnosť, svéhlavosť, neústup-
nosť, urputnosť, urputilosť, zarputilosť, die
Halsstarrigkeit, Hartnäckigkeit, Störrigkeit,
Stützigkeit. Jg. Tvrdošíjnosť. V. Vz Tvrdo-
šíjný. T. trestati. Zav. Jakkoli toho nepo-
slušenství a t. jeho zasluhují. Ddk. II. 251.
Tvrdošíjný, -šijný = tvrdé šíje, tvrdo-
hlavý, svémyslný, neústupný, trvalý, urputný,
nepoddaný, halsstarrig, hartnäckig, störrig,
stützig, hartköpfig, widerspänstig. T. = jenž
šíje své t. j. svého úmyslu jinému nijak
podrobiti nechce. Sš. Sk. 89. Tvrdošijný,
V., tvrdošíjný. Br. Tvrdošijný, jako krato-
chvilný, kralodvorský. Mk. Příp. -bnb. Mkl.
B. 151. T-ného udělati. V. Na t-ného du-
bovec. Prov. Jg., Lb.

Tvrdošina, y, m. = tvrdohlavec. U Pelhř.
Ptů.

Tvrdoška, y, f., methoca, hmyz. Krok.

Tvrdošný = tvrdošijný. Na Mor. Jg., Flk.

Tvrdota, y, f. = tvrdosť. D.

Tvrdotina, y, f. = tvrdosť, die Härte. —
T. = tvrdý otok, scirrhus, harte Geschwulst.
V. — T. = pevnosť, die Festigkeit.

Tvrdotráva, y, f., sclerochloa: lipnice
tvrdá, s. dura. FB. 11.

Tvrdotylnosť, i, f. = tvrdošíjnosť. V.

Tvrdotylný = tvrdošijný. V.

Tvrďounký = tvrdičký. Rst. 540.

Tvrdoústosť, i, f., die Hartmäuligkeit.
T. koně. — T. = tvrdošíjnosť. V.

Tvrdoústý, tvrdoustý = nepovolný, hart-
mäulig. T. kůň. V. — T. = tvrdošijný, hals-

starrig. V., Jel. Nechcej být t-stým, mluv,
keď mluviť svědčí. Na Slov. Tč. S t-stým
nic nesvedeš, dřív kocúra na kole k oráňú
vyvedeš; Těžko jest t-stých nutit k mluvení,
nebo mají plná ústa hořkého koření. Tč.

Tvrdovka, y, f. = brambor podlouhlý,
načervenalý, eine Art Erdäpfel. Slez.

Tvrdutosť, i, f. = tvrdosť.

Tvrdutý = tvrdý. Ros.

1. Tvrdý; tvrd, a, o, komparat. tvrdší,
(tvrzší, Št.; strč. tvrzí. Kořín. v Rkk. 14. ).
T. = ne měkký, hart. Strsl. tvrtdb, firmus.
Mkl. B. 31. T. kámen, skála, dub, V., ocel,
Rkk., dříví (dubové, bukové atd. ), vejce,
maso, pecka, chléb, kůra, šupina, ořech,
len, tolar, Speciesthaler, Us., knedlíky
(Wasserspatzen), houska, rohlík, mrkev (ne-
dovařená), kedlubny atd.; maso jako po-
dešev, Šp., kůže, D., peníze (proti: drobným).
Jg. Tvrdý jako kámen, jako železo, jako
kosť, košťál, co roh, D., co měď, Us., jako
nákova. Mt. S. T. stopa, když se na tvrdé
půdě jenom nejkrajnější stěny spárů vy-
tisknou, das Kränzen. Šp. T. vaření v cu-
krovarstvu, das Fettkochen. Dch. T. ka-
meni (v hornictví). D. Kůň těla t-ho. Db.
T. blána. Nz. T. obilí (pšenice, žito). Us.
Šd. Srdce (jejich) tvrdé a jako kamenné
obměkčil; Srdce i kamení tvrdší. BR. II. 13.
b., 130. a. Aby ne vždycky mléka potře-
bovali, ale také tvrdšího pokrmu požívali.
BR. II. 537. (Šd. ). Bo ja už věcej (více) ně-
stanu, ležim tu pod tverdu zemu. Sš. P.
493. Ten kámen jest velmi tvrd. M. Dva
tvrdá kamení řídko dobré mouky namelí.
D. Čím starší kozel, tím tvrdší roh (tvrdo-
šijnější). Tvrdáť jest to kosť na jeho zuby.
Na tvrdý špalek tvrdý klín. (D. ). Tvrdé má
řemení (je skoupý). Mus. Mlátiti po tvrdých,
po tvrdé (když se ponejprv mlátí strana;
mlátiti po měkké i. e. straně, mlátí-li se
strana již druhá, obrácená). Musíť tvrdé
hrušky hrýzti. Mus. Nerád v tvrdém vrtá.
Vz Lenoch. D. Umí v tvrdém vrtati (=
dlouho se lopotiti). Us. Má tvrdou kůži (jest
lakomý). Č. Cizí kůň má tvrdý hřbet. Č.
M. Vz strany přísloví ještě: Huba, Hřbet,
Kabát, Kámen, Krk, Masný, Nos, Palec,
Tesati, Vytrhnouti co komu kde. — od
čeho. Ot nepřátel tvrdá dosti (země). Dal.
II. 32. — T. voda (studničná), hart. T.
povětří (suché, čisté), čas, rein und trocken.
Sych. Us. u Litomš. Bda. — T. souhlásky:
h, ch, g, k, r, n, d, t, ł. Vz Hláska. —
T. = pevný, silný, nepohnutelný, fest, stark,
unbeweglich. Aj prúd Pražan jarno přese
zdi teče, zachváti vsiu sílu v tvrdě hradě.
Rkk. 19. I otnese u hrad, ach, u hrad
tvrdý. Rkk. 27. Odtrhli sme od toho města,
jeho nedobyvše, neb jest tvrdé. Pal. Dj.
IV. 1., 158., Arch. IV. 387. T. naděje.
GR. T. miesto. BO. T. spaní, Us., usnutí,
Jel., sen. Bibl. V tvrdém spaní dítě zalehla.
Sych. — v co. T. v nohy (dobrý chodec).
Alx. Jakž lvový štěnec, jenž ještě netvrd
v nohy. Jir. Anth. I. 33. — T. = ostrý,
přísný, surový, tuhý, streng, hart. T. zákon,
Háj., meč, Jel., řád, Us., vychování. Jg.
Nežeň sa šuhajko, tvrdá jeseň přišla. Ps.
sl. 320. Téhož léta byla velmi tvrdá zima.