sb157-05 0..8296

248

Tvrzňovitý. T. rostliny, hypoxideae:

tvrzeň, zobatec. Rstp. 1549.

Tvrzový = tvrzní. T. loď. Dch.

Tvrzský, ého, m., osob. jm.

Tvrzší, vz Tvrdý.

Tvůj, zastr. tvój, Rosa má také: tvý;
v jižních Čech. tvuj. Kts. Od ty. Ht. Dle
Prk. ve Zprávě víd. akadem. 1876 z dat.
tvi. Vz tam. Dle Bž. 151. vznikla můj, tvůj,
stvůj ze starých ablativů: mo, tvo, svo a
náměstky: ji, ja, je. Jiní odvozují je z kmenů:
mb, tvb,, svb n. z dativů: mi, ti, si. -
Tvůj, m., tvá (z tvoja), f., tvé (z tvoje), n.
Skloňuje se jako Můj, vz Můj; v sg. v dat.
tvojemu, v instr. s tvojím, v pl. tví (nom. ),
tvojich, tvojim, tvojimi m. tvému, tvým, tvoji,
tvých, tvým, tvými v obec. mluvě. Strany
skloňování toho slova na Mor. a v již. Čech.
Vz Můj a Mtc. 1878. 18., v staročeštině vz
Kt. 51. Strany užívání ho vz Zájmeno.
Dein, deine, dein, tuus, tua, tuum. Celý
tvůj jsem. Bern. Uchvati tvú družiu. Rkk.
Tví neprátelé. Na Slov. Tč. Kdy bude tvo-
jeho narození?; Tvojí mladej ženě zlého
se nestane; Už si děvče, už si moje, líbí
sa mně líčko tvoje; tobě moje a mně tvoje,
líbijá sa nám oboje; Co je mňa po tobě,
po tvojej podobě, co mňa do tvej krásy,
dyž ty pro mňa nejsi; Tvó krásnó hlavěnko
vlož na mý ramýnko; U mojej maměnky
dobrá polivečka, u tvojej, synečku, falešná
slovečka; Tví přátelé nemůžó. Sš. P. 5.,
10., 190., 214., 215., 470., 713. Jáz bych tvá
ráda byla. Dal. 23. Medle nech, co není
tvého, však máš svého do nového. Vz Cizí.
Lb. Má bolesť tvůj smích. Prov. D. Tvůj
(i. e. přítel. V listech. ). Byla zde tvá (= tvá
žena). Us. Co dělá tvůj (muž)? Us.

Tvůra, y, f. = stvůra. Scip.

Tvůrce, tvorce, e, m. = kdo tvoří, tvo-
řitel, der Schöpfer, Erschaffer, Bildner. Vz
Tvorce. Vok. tvůrce. D. Strany skloňováni
vz -ce. — T. melassy, der Melassebildner.
Šp.

Tvůrčí, schöpferisch, schaffend. T. moc,
sila, duch. Bk.

Tvůrek, rka, m. = malý tvor, das Ge-
schöpfehen. Plk.

Tvůrkyně, ě, f., die Schöpferin. Urheberin.
Č.

Tvůrný, vz Tvorný.

Tvy, označuje nechuť. Tvy, to je hořké!
Na Mor. Brt. — T. Neřekl ani my ani tvy,
ani se nehnul. Němc.

-tvý, přípona adj., v lat. -tuus, mrb -tvý
mor-tuus. Schl. Vz Tvoření slov.

Tvýs = tvých. Ž. wit. 64. 5.

1. Ty, 2. tebe, ne: tě (tvůj m. tebe kdy ?
vz Já), 3. tobě, ti (zastr. tebe; ale posud
žije v již. Čech. Kts. ), 4. tě, tebe (tebe jest
vlastně genit. ), 6. tobě (tebě, vz dat., v již-
ních Čech. ), instr. tebou (m. strčes. tobú,
o se seslabilo v e); dual zastr. nominat. a
akkus. (va, vč), gt., lok. vajú, dat. a instr.
vama; pl. 1. vy (pod Krkonš. slyšeti od sta-
rých lidí nomin. pl. ve m. vy. Kb. ), 2. vás,
3. vám (ve 14. stol. také vem), 4. vás (dříve
vy), 6. vás, 7. vámi. Na Zlínsku má gt.
i akkus. ťa i po předložce do (do ťa), po
předložkách ostatních gt. tebe, akkus. obyč.

ťa: za ťa, pro ťa. Brt. v Mtc. 1878. 17. Na
Slov. gt. a akk. sg. teba a ťa, dat. tebe,
instr. pl. vami. Ht. Sr. ml. 232. Skloňování
strčes. vz Kt. 46. Kdy se užívá širších
forem (tobě, tebe), o tom vz Já. Místo ti
klade se také ť: Jakť (jak ti) se kdy vidí.
Br. Jestližeť (jestliže ti) za dobré, učiň to.
Vz Ť. Kdy se ty vynechává a kdy klade?
vz Já, Zájmeno. Ty, lit. tu, lat. tu, doric.
t´v, att. <>v, goth. thu, prus. tou, tu, nněm.
du, skr. tvam. Schl., Mkl. L. 162. Jest rozum-
nější nežli ty. D. Ty lve, ty vraže, ty pse!
Us. V tie jsú úfali; Ludie pod tie padnú;
Před tebú; Když sě hněváše na vy. Ž. wit.
21. 6., 44. 6., 9. 20., 123. 3. Novinku ti
sděliti mám, novinku radostnú pro tebia, že
možu jíť, synečku, za tebia. Slov. Čes. mor.
ps. 85. Parom ti do duše!; Zmok ťa vzal!
Pokorný z Hor. 196. A já všecko, čo mám,
oddám tebe (tobě); Zlý člověk o tebe (tobě)
zlú povesť rozchýrí (rozhlásí). Na Slov. Tč.
A čo teba do neho. Slov. Dbš. 56. Co je
mi po tobě, lépe: do tebe. Km. Cf. před-
cházející větu. Já tě dám (šp. m.: ti)! Us.
Dk. Tys děvucho, tys je hříšna; Už nic
něchcu od cjebe (tebe), už jich živí Bůh
z nebe; Ptam se cjebe (tebe), ženo ma,
byl-li tu chudši ež (než) ja?; A my dítě
rozmilý, mám ti (= tě) vopustiti ?; Jak pak
nemám zdychati, mám ti (tě) Turkům dáti;
Vyšla ti ta panna krásná, komendanty při-
vítala; Vyletěl tě sokol hore pod oblaky
a měl un (on) peřičko nade všecky pfaky;
A dež (když) já k vám přendo, te (ty) mně
nevutevřeš; Tebe mně nepřijó, sami be ti
(tě) rádi; Já ho (statku) mám maličko, te
(ty) ho nemáš toli; Počké, synečku, já na
ti (tě) povím, žes nám polámal pěkné roz-
marýn; Nevěřila bych tě (ti), doby ses
mně krájel, šak si včera večír jinó vypro-
vázel; Já nakópím drahé masti, dám nožence
(noze) vod bolesti, vona sa tě (ti) zahojí,
dáli pán Bůh, v neděli; Něměj mně za zle,
žech (že jsem) cě probudzil, abych jen
jedno slovečko s tebum přeřundzil (pro-
mluvil); Žádnému jsem růže nedávaua, ani
tebja (tobě) můj šohajku nedám; Budzěli,
dzěvucho, budzěli dosé tebě (tobě)?; Ale
mně nic není od tebja milejší; Nechcu ti
(tě), panenko, nechcu ti, jsó lidi na světě,
znajó ti; O te (ty) pane, pane náš, brzole
nás zavoláš?; Co tě (ti) mám udělat? mám-li
ti utopit?; Ranili mne zlí lidi, že mně
tebja nepřili; Te mosíš bét, má panenko,
předci žena má; Za jiného nepůjdem, tebja
lúbit budem, a na tebja duše má jak živ
nezabudem. Sš. P. 3., 9., 91., 124., 174.,
186., 215., 256., 303., 307., 313., 353., 378.,
389., 540., 559., 580., 606., 634., 793. (Tč. ).
Do teje = do tebe. Na Ostrav. Tč. Co my-
slíš, že jsi ty nevím co? Us. Šd. Věrně
Janúšku, drahý tě byl Kristus poklad po-
ručil; U příkladě chce král, aby ty pobil
lid, a tak má vóli v sobě k pobití. Hus. I.
151., 325. Ty si taký ako já, oba kašu a
chlieb jedáváme. Mt. S. Tudy ty, jáz tudy.
Rkk. Tobě k dobrému. D. Co jest tobě do
toho. Us. Já ti dám. Kdybych byl tebou.
D. Ty co připovíš, nic tomu za dosť ne-
učiníš. D. Cos ty zpříčil, to ten zhmoždil.