sb157-05 0..8296

249

V. Já o slivách a ty o blumách. Já o Havlu
a ty o Pavlu. Ty své slovo držíš jako pes
půst (D. ) Ty každého drbeš a tebe všichni.
Tobě z úst a nám mimo uši šust. Kdo tě
nezná, koupil by tě a kdo zná, darmo by
tě nevzal. Kdo o kom před tebou, jistě
o tobě u jiných za tebou. Pk. Co tě ne-
pálí, nehas. Koll. Vypadneť ti šíp z ořecha,
když na tebe nenadále přijde. (D. ). Vůči
s tebou dobře a krom očí štípe co had. (D. ).

— S li, s, ť. Ty-li jsi ten, kterýž přijíti
má? Br., V. Tys = ty jsi. Tys moudrý.
A těť mám za blázna udělaného, že...
Troj.

2. Ty, akkus. pl. zájmena ten. Vz Ten.
Máš ty (= peníze)? Us. u Místka. Mtl.

3. Ty ty ty, sit sit! hlas brhličí. Dlouhý.

1. Tý, tá, té, zastr. forma určitá zájmena
ten, ta, to = týž. V tém bludě. St. skl.
II. 34.

2. -tý přípona adjektiv, vz Tvoření slov,
Přípona.

Tybal, a, m., osob. jm.

Tyber, vz Tiber.

Týc, e, m., osob. jm. Mor. Šd.

Týceti, vz Tejceti.

Tycnouti = drcnouti, ďubnouti, stossen.

— čím kam. Tyc nosem do zemi. Slez. Šd.
Týcti, v obec. mluve m.: téci.

1. Tyč, tyče, e, tyčice, e, tyčka, ty-
čina, tyčička, tyčinka, y, f. V. T. od tBk.
Mkl. B. 58. Die Stange, der Stecken, mthm.
der Absteckstab. Nz. Na Slov. týka. T.
chmelová, chmelná, Um. les., vinná, D.;
plot z tyčí. Kom. Tyčka, tyč = hůl, bidlo,
žerď, žerdina, žrdka, ostřev, drouh; k tahání
piva: pachole; nad kamny: bidlo; u vozu:
oj, oje; k držení sáhového dříví: vaznice,
laterník; k držení voru: špárník, šreka;
na uzení masa: uzenice; u kosy: bidelec.
Šp. T. plotová = plotovka, die Stakette.
Bc. T. hromosvodná, die Blitzableitersstange,
Dch., skleněná, Glasstange, pryskyřicová,
pryžcová, Ck., spojovací, die Verbindungs-
stange. Šp. Mája — vysoká tyč, otesaný
strom, na jehožto vrchol chvojina se při-
pevní, aby tyč stromu se podobala; okolo
ní chasa tancuje. Sš. P. 716. Stojí tyčička
prostřed dvorečka, na tej tyčijce chmelíček
obrůstá. Sš. P. 750. (Tč. ). Stojí tyčka pro-
střed dvoře, na tej tyjce chmélí roste. Sš.
P. 749. Cín v tyčinách, Stangenzinn; cu-
krové tyčiny, Stangenzucker. Dch. Tyčinka
obratová, das Wendungsstäbchen. Nz. lk.
Tyčka vlaječná, Flaggenstange, praporní,
Fahnenstange. Dch. T-ky na vinicích, vz
o nich v Čk. 250. Hromada tyček na vinici
(na chmelnici): kozlík. T. vodicí, ojnice, tě-
hlice, těhlík; t. trkadla, die Poussoirstange.
Šp. Vz Tyčka. T. při tělocviku. Cvičíce
se tyčí pohyby, výdrže, poskoky, obraty
a změny postojů rozeznáváme. Tyč leží
čelně, bočně, kolmě; rovně, šikmě; čelně
a strmě na pravo n. na levo; t. je strmá,
svislá; tyč nad-, pod-, dvojchmatem vzíti;
t. po boky, po prsa, po krk, nad hlavu
držeti (jednoruč, obouruč). T. ku skoku,
šplhací. KP. I. 449., 508. T. šermovní. Vz
Tělocvik, Šplhání, Tš. na str. 106. — T.
k měření, měřická = míra 10 stop, die Mess-

stange, Messruthe, der Messstab. V. — Vz
Tyčka.

2. Tyč, e, f. T. mořská, láčkovec, pavo-
naria quadrangularis, podobá se vápenitému
prutu, který skoro po celé délce na dvou
stranách hustě polypy je pokryt. Vz Frč.
34.

Tyček, čka, m., osob. jm. Vz Tk. I. 420.,
V. 261.

Tyčen, a, m., osob. jm. Arch. I. 178.

Tyčení, n. T. ve vinnici jest stavění
podpor (tyček, odrů, stromků) ku keřům,
das Stangenschlagen. Č., Šk.

Tyčený. Plot t. nebo jehelný, plot z je-
hel n. tyček, das Stacket, Staket, Stack-
werk, ein Pfahlwerk zur Befestigung des
Ufers. Nz.

Tyčeti, el, ení = trčeti, vězeti, stecken.
Slez. Klš. — kde. Klíče tyčí ve dveřích;
Pořád ještě cosi ve mně tyčí (nějaká ne-
moc). Slez. Tč.

Tyčí, n. = tyčkové dříví (slabé), das
Stangenholz. Pta., Arch. I. 357.

Tyčice, vz Tyč.

Tyčička, y, f., vz Tyč.

Tyčina, y, f., vz Tyč.

Tyčinka, y, f., vz Tyč. — T., das Staub-
gefäss, jeden n. více kruhů zvláštních, oby-
čejně z nitky a prašníku složených ústro-
jův, které se za zvláště přeměněné lístky
pokládati musí. Vz Prašník. Čl. T-ky, sta-
mina, jsou květové útvary listové, jejichž
úkolem jest vytvoření zúrodňujicího květo-
vého prášku či pylu. Vz Pyl. S. N., Schd.
II. 210. T-ka = úd zúrodňující či plodicí
rostlin jevnosnubných, skládající se z nitky
a prašníku (dílu nejčelnějšího, v němž jest
pel či pyl). Rst. 510., vz ib. 57., 113. Cf.
Kk. 43., 48. —50., Čl. Kv. XXVIII. Počet
tyčinek jest velmi nestejný. Jsou stejně u.
nestejně dlouhé; ze 4 tyčinek slovou 2
delší: dvojmocné. Jsou vetknuty na kali-
chovité číšce, v koruně n. okvětí, na lůžku
pod semeníkem, na pestíku; t. od sebe od-
dělené n. prosté, prašníky spojené (slepené)
n. nitkami více méně srostlé a) ve svazeček
n. b) ve 2 n. více svazečků: jedno-, dvou-,
mnohobratné. T. drobné, odstálé. Čl. — T.
T-ky — dlouhé tenké pečivo k namáčení do
kávy, Stangen (Gebäck. Dch. ).

Tyčinkatý = tyčinky mající, staminifer,
staubgefässtragend. T. rostlina, květ. Rst.
510.

Tyčinkovitý, staminiformis, staubgefäss-
förmig = tyčince n. jenom její nitce po-
dobný. T. niti ve věnci mučenek. Rst. 510.

Tyčinkový, Stäbchen-. T. zrnka, vrstva.
Nz., Ck.

Tyčiti, týčiti, il, en, ení; tyčívati =
tyčemi podpírati, Stengeln, stäbeln, pfählen.
— co: vinice, Us., vinné ratolesti, Beš.,
chmel, D., hrách, boby. Us. T. prapor, auf-
hissen. — se, emporragen. Dch.

1. Tyčka, y, f. Vz Tyč. V již. Cechách
tejčka. Kts. T. viničná, V., ve plotě, D.,
k měření. Sedl. T. s víškem atd. (výstražné
znamení, že se někde nesmí pásti, tráva
žati, choditi, jezditi atd. ). Us. Šd. Vinař
révy tyčkami stanoví. Kom. — T. = malý,
suchý stromek košatý bez vršku, jejž ptáčník

227