sb157-05 0..8296

251

Tyfon, Tyfoe-us, a, m, syn Gaiin a Tar-
tarův, obluda ohromná oheň soptící a ma-
jící sto dračích hlav a hlas hromový. Per-
sonifikace černého mračna, později vichrů
žhavých. Vz S. N.

Tyfosní = hlavničkový, typhös. T. nemoc.
Nz. lk. Vz Tyfus.

Tyfus, u, tyf-us, u, m., z řec. lat., nemoc
krevní. Rozděluje se v t. s příznaky v ob-
vodu animalním (hlavnička) a t. s příznaky
gastrickými či t. s lokalisací ve střevě, ab-
dominalní t. a bez lokalisace, exanthema-
tický. Vz S. N. T., horká nemoc, hlavnička.
Us. T. z vratný, der Rückfalltyphus (Reci-
dive), osutinový (t. z hladu), Hungertyphus,
střevný, bříšný (abdominalní), Ileotyphus.
Nz. lk. T. skvrnitý, Flecktyphus.

Tyglík, u, m., der Tiegel. T. hessenský,
hliněný, tuhový. Nz. lk. Vz Kelímek, Tiglík,
Test, KP. IV. 368.

Tyglový, Tiegel-. T. pec, der Tiegelofen.
Nz.

Tygr vz Tigr, S. N. — T. = pes srstí
tigra podobný, der Tigerhund. D. — T. =
kůň srstí tigru podobný, das Tigerpferd. D.

Tygrák, a, m., der Tigerhund. Rk. Vz
Tygr.

Tigřenice, e, f. = tigřice, rostl. Rostl.
I. 268. b.

Tygřice, e, f., vz Tigr. — T., tigridia,
die Tigerlilie. Kk. 130.

Tygrovaný, getiegert, T. kůň. D. Vz
Tygr.

Tygrovati = tygru podobným činiti,
tiegern. — koho: koně. D.

Tygrovec, vce, m. = tygrák. Rk.

Tygrovice, e, f. = tygří kůže, das Tiger-
fell. Šp.

Tygrovka, y, f. = čepice z tygrovice.

Tygrový, Tiger. T. kůže. Jg.

Týhodenní, lépe: týdenní.

Týhodně, wöchentlich, wochenweise. Ros.
Vz týdně.

Týhodné, ého, n., lépe: týdenné.

Týhodní, -ný, vz Týdenní.

Týhodnice, e, f., lépe: týdnice.

Týhodník, a, m., lépe: týdník.

Tych-e, y, f, řec. = osud; Štěstěna, u
Řeků bohyně náhody a štěstí, jako u Ří-
manů Fortuna. Vz S. N.

Tyji, vz Týti.

Tyk, u, m. = strom z větví osekaný a
vějicemi ověšený. Brt. Číhati na tyk = na
lep. Us. Vz Tyky, Tejk.

Tyka, y, f., der Arrest, ve zlodějské
řeči. Šd.

Týka, y, f., na Slov. = tyč, die Stange.
Koll.

Tykač, e, m., osob. jm. Šd.

Týkový = tyčkový, Stangen. T. plot,
hrách. Vz Týka. Na Ostrav Tč.

Tykadlo, a, n. T. = nástroj, jímž se
živočichové někteří dotýkají věcí ku př.
plžové. Jg. T-dla, antennae, u hmyzu velmi
pohyblivé, blízko očí zasazené ústroje hma-
tací, které jsou vždy z více n. z méně
článků složeny, často krátké, často delší
než tělo samo. Vz S. N. Der Fühler, das
Fühlhorn, Fühlwerkzeug. Tykadla vějířo-
vitá, lupenitou paličkou opatřená (paličnatá).

čárkovitá jedenáctičlenná, krátká, kyjovitá,
niťkovitá, tenká, zoubkovaná (jako pila),
pilovaná, pilovitá n. hřebenitá, růžencovitá,
lomená, trojhranná, u prostřed tlustá, spo-
řená, pernatá, zevnější, vnitřní, vtažitelná,
Jhl,, rovnočlenná, nerovnočlenná (různo-
členná). Nz. Tykadla vystrkovati. Dch.

Týkající. Vz Tknouti.

Tykal, a, m., der Duzbruder. Srn.

Týkal, a, m., osob. jm.

Tykalec, lce, m., daxus (bestia), zastr.
Rozk.

Tykanec, nce, m., osob. jm. Tk. III. 244.,
V. 102., 194. —T., der Fachinteressent.

Rk. — T., die Torte, jídlo z mouky, vajec
atd., bába. Směje se na to jako Němec na
tykance. Č. M. 472. Mazancuov a tykancuov
a ovoce, toho za krmě se počítati nemá.
Pal. Dj. V. 1. 408. Pozn. Křehké mazance,
sladké cukroví a chutné t-ce. Puch.

Tykání, n., das Duzen. Reš.

Týkání, n., die Berührung; das Angrän-
zen; das Betreffen. Vz Týkati.

Týkaný; -án, a, o, berührt, getüpft. Ne-
týkané listy. Rostl. III. a. 3.

Tykati, tykávati = někomu ty říkati,
duzen. — komu. Ros., D., Sych. Oni si
tykají. Us. Dch. Ty nám budou tykat (láti).
V Kunv. Msk.

1. Týkati = tknouti. Vz toto a přidej. —
se čeho. J. tr., Nz. Co se mne, peněz týče.
Cítíš, že se to tebe týká?; Ta věc se nej-
více tebe týká. Us. Dch. Věc týkající se
zákonů. J. tr. Lítala tě laštověnka, lítala,
až se ona černej zemi týkala. Sš. P. 692.
Lítala laštovička, lítala, až se ona nebe,
země týkala. Sl. ps. 221. Chraň se toho
nejvíce, co se tě nic netýče; čím se vícej
jazyk všeličeho týká, tím se vícej ku škodě
pomyká. Mor. Tč. Ta jest věc týkající se
víry. Pal. III. 3. 113. Nemá jemu odpoví-
dati o tu věc, co se týče dvoru rakodav-
ského. Půh. I. 386. Tak zbyl posléze toliko
biskup Šebíř, jehož věc ovšem nejvíce se
týkala. Ddk. II. 209. — se čeho čím. Sě
týkachu druh druha širokýma plecama. Rkk
19. Vlaštověnka sa neba, zeme krýdelečky
týkala. Ht. Sl. ml. 224. — kdy. K jakým
mravóm každý člověk z malička privyká,
potom sa i v svej starosti takých mravóv
týká. Na Slov. Tč. — co kde. Vz Tknouti.

2. Týkati, tyknouti = strkati, stecken,
stossen, strecken. — co kam (s kým). Ktož
týká se mnú v misu ruku. ZN. Ale že sobě
již na palec, věrnosti nedržiece, prsteny
týkají, tiem ukazují... Hus III. 208. Lopatu
do země t. U Opav. Klš

3. Týkati, vz Téci.

Týkavosť, i, f., das Betreffniss. Šm.

Tykev, kve, tykva, y, tykve, e, f., cu-
cumis, die Gurke. T. okurka, c. sativus, dlou-
hatá, flexuosus, americká, anguria, aegypt-
ská, hadí, anguinus. Tykva byla chytrá,
dyňu přeškobrtla. Sš. P. 705. — T. = díně
(dýně), Cucurbita, der Kürbiss. Strsl. tyky,
Cucurbita. Wahrscheinliche Wurzel tbk, lit.
tukti, tunku, pinguescere. Mkl. L. 162., V.
T. domácí, lagenaria, okrouhlá, ventricosa,
dlouhá nebo hadí, anguina, planá, cucumer
agrestis. Kaše z mladých tykví. Kn. kuch. 16.

227*