sb157-05 0..8296

252

stol. Šd. — T. lesní, bryonia alba, Zaunrübe.
Jg. — Vz Sal. 15. 29., 29. 34., Schd. II.
305., Rstp. 628., 629., Čl. 86., Kk. 222., Čl.
Kv. 164., Slb. 490., FB. 36., KP. III. 272. —
T. U tykví v Praze. Vz Tk. II. 168.

Tykevník, u, m., carica tupaya, der Me-
lonenbaum. Rk.

Tykevný, Kürbiss-. T. zahrada, Br.; červ
(= tasemnice). Jg.

Tyknouti, vz Týkati.

Tykovice, dle Budějovice, Tikowitz, vsi
a) u Brna, b) u Neveklova. PL.

Týkový = tyčkový, Stangen-. T. plot,
hrách. Vz Týka. Na Ostrav. Tč.

Tykva, vz Tykev.

Tykvice, e, f. = malá tykev, kleiner
Kürbiss. V. Má hlavu jako t-ci (hlupák).
Bern. — T. planá (stříkavá, psí), momor-
dica elatorium, der Eselskürbiss. V. — T.
zámořská planá, colocynthis, wilder Kür-
biss. — T. zemská (kolokvinta, posed). —
T. turecká, Cucurbita indica, türkischer Kür-
biss. — T. vodní, vz Lekno. Jg. Cf. Sch.
II. 305., Rstp. 624., 625., 628., Kk. 222.

Tykvička, y, f., kleiner Kürbiss. Vz Ty-
kev. D.

Tykvičný = tykevný, Kürbiss-.

Tykvina, y, f. = tykevné listí, das Kür-
bisskraut. Bern.

Tykviště, ě, n. = mí kde tykve ro-
stou, das Kürbissfeld.

Tykvor, u, m., mom dica, der Balsam-
apfel, rostl. Slb. 491.,.. lk.

Tykvoví, n. = mnoho tykví, Kürbisse.

Tykvový, Kürbiss-. T. voda, láhvice. D.

Tyky, pl., m. T. ptáčnické. Vz Tyk. Brt.
— T., jméno pastvin a pole u Petruvce na
Mor. Sá.

Tykyt, u, m. = tykyta. Posýlám tykyt.
Žer. 352.

Tykyta, y, f. = dykyta, Taffet, m. V. T.
dvojitá, voskovaná, žíhovaná. Kh.

Tykytový, dykytový, von Taffet, Taffeten-.
T. šaty, Us., plášť. Ros., pentle. Chym. T.
hazuka. Prm. IV. 122.

1. Tyl, a, m. T. Jos. Kaj., spis. český.
Vz S. N., Jg. H. 1. 645., Šb. H. 1. 300., Tf.
H. 1. 121., 124.

2. Tyl, u, m., Tüll, m. T. bílý, černý,
tečkovaný, kropenatý. Šp.

Týl, a (e), m., týlo, a, týlec, lce, n. =
zadní díl hlavy. V. Strsl. tylb, cervix. Fk.
II. 572. táhne slovo to ku koř. tu, schwel-
len. Mkl. L. 162., B. 120. Der Nacken, das
Genick, occiput. Na Mor. týlo. Šd. Mozek
v týli. V. Ať mi hlava nesedí v týle (= ať
sem mrtev)! Šbk. Hd. II. Nesmiem řéci:
Aby jim jazyk týlem vyvlekli. Hus I. 265.
Ty nejsi hoden konšelem býti, ale hodens,
aby jazyk týlem vyvlekli. NB. Tč. 241. Mo-
hutných stromů týl. Hdk. L. kv. 17. Má
šátek do týla zavázaný. Vlasy k týlu si
začesávati. Dbš. 10. Oči sluší v týle míti.
Ctib. Hd. Jazyka vyřezáni aneb týlem vy-
tažení. V. — Týl = záda, der Hintertheil,
Rücken. T. šatu, knihy, domu. Us. Jg. Tylu
podati = utéci. Č. V týl, v bok někomu
jíti. Dal. 118. Týlem u předek se obrátiti
(utéci). Alx. 1124. V týle stanovém (v zadu).
BO. — T., a, m.. osob. jm.

Týle, ete, n., zastr. = tele, das Kalb. V.

1. Týlec, lce, m. = obhroubné tele, ein
Kalb. Ros. — T. = hlupák, der Tölpel, das
Kalb. Ros.

2. Týlec, lce, m. = zadek sekyry, čepec,
der Hackennacken. Jg. Z mladu's mě česal
zlatým hřebelcem, včilé mě tlučeš do hlavy
týlcem. Sš. P. 532. Kyjanem hlobil na týlec
sekery (toporem tloukl na čepec). Klda. 37.
Roztlučeme to týlcem. Mor. Šd. — T. =
hřbet nože, meče, der Messer-, Schwertrük-
ken; meč, das Schwert. Kom. Orb. A s tiem
Lupa týlec vytrhl a já odskočiv i vytrhl
jsem sekyru z zápasí; Poláček Lupovi týlec
z ruky vytrhl a druhému sekérku; A v ty
chvíli vběhne syn již častokrát psaný s týl-
cem dobytým ke mně do jistby. NB. Tč.
109., 251.

Tyleček, čku, m. = malý týlec. — T.,
čka, m., osob. jm.

Tyleš, lše, m., osob. jm. Na Slov. Šd.

Týlí, n., der Rücken. T. nože, meče. Vz
Týlec. 2.

Tylina, elainus, das Elain, olej bezbarvý,
kyselinou dusičitou v tamaninu tuhnoucí.
Vz Rst. 35.

Tylko, na Mor. = toliko, nur.

Týlko, a, n. = týlo. Vz Týl. Nesco já
ti (tě) kancafírko, polub mě za týlko. Sš.
P. 685.

Týlní, -ný, Nacken-, Genicks-. T. kosť.
S. N. X. 183. T. důlek (žlábek), die Genicks-
grube. Nz. lk.

Tylný = tylý. Ruky silné, nohy tylné.
Mt. S.

Týlný = týlní.

Týlo, a, n., vz Týl.

Tyločelistný, hiniomaxillaris. T. čára.
Ssav. 60.

Tylokořen, e, m., pachyrhizus, die Rüben-
bohne, rostl. T. rohatý, p. angulatus. Rstp.
408.

Tyloň, ě, m. = kdo má široké týlo, ein
breitschultriger Mensch. Mor. Šd.

Tylory = Tyroly. Us. Bž. 44., Kb.

Tylosť, i, f. = dužnosť, die Korpulenz,
Fettsucht. Ja.

Tylš, e, m., osob. jm.

Tylý; tyl, a, o = vytylý, fett, korpulent.

Tylže, e, f., Tilsit, mě. na Litvě. — Tyl-
žan. — Tylžský.

Tym, a, m., osob. jm. Arch. III. 514.

Tým, u, m., vz Tymián, Thymián.

Tyman, a, m., crypturus, pták tetřevovitý.
Krok. I. c. 123.

Tymbra, y, f., thymbra, rostl. ožanko-
vitá. Rostl. 245. a.

Týmě, vz Tímě. T. hory užší: štít (Spitze),
roh (Horn), zub či kel (Zahn), štít komo-
lený (Hut), turně (Thurm v Tatrách), jehlice
(Nadel); širší: homole (Kegel), zvon (Dom),
hlava (Kopf), šišák (Haube); ploché: kupa
(Kuppe, Koppe), lysina (Platte). Š. a Ž. Byl
to skvělý okamžik běhu světového, v němž
zazářilo týmě národů a to nikoli jasností
pozemskou. Ddk. IV. 69.

Tymenec, nce, m., v jižních Čechách. Vz
Zřídlo. — T. = špatné počasí, das Unwetter.
To byl t.: pršelo, jen třepalo a bláta bylo
až po kotníky. U Jižné. Vru.