sb157-05 0..8296

253

Tymeniti, il, ěn, ění. — co: vlasy, schei-
teln. Rk.

Týměř = téměř. Po zemi nelze jich (listů)
t. dodávati. Žer. 15. (16. ).

Týměti, ěl, ění, scheiteln. Šm.

Tymián, u, m. = douška. Douška t., thy-
mus vulgaris, die Quendel. Čl. Kv. 254.,
Rstp. 1176. Vz Thymián.

Tymich, a, m., osob. jm. Šd.

Tymin, a, m., osob. jm. Žer. Záp. II. 84., 85.

Tymon, u, m., erythalis, rostl. mořeno-
vitá. Rostl. I. 257. a.

Tymotěj, e, m., Timothäus. ZN.

Týmovonný, nach Quendel, Thymian
duftend. Tjř.

Týmový, vz Thýmový.

Tympanitický tón = dutý. Podl.

Tympanit-is, y, f. = bubnačka, bubeník,
nadmutí břicha plyny. Vz S. N.

Tympan-on, a, n., řec. = buben, ruční
bubínek; kolo šlapací; bubínková mázdra
v uchu. Vz S. N.

Tymplový kámen, der Timpelstein. Prm.
V. 4. 5. T. plech. Techn. II. 41.

Tymu = tomu, proto; čimu (čemu), proč,
darum, warum. Na Ostrav. Tč.

1. Týn, u, m. = ohrada, hradba, die Um-
zäunung, Burg. V MV. nepravá glossa. Pa.
— Ev. T. = strslov. tynb, murus, srb. tin,
paries, mlrus. tyn, got. tuna, strnord. a ags.
tun, sthrněm. zun, zaun, stir. dun, arx. Wahr-
scheinlich ist tynb aus dem Got. entlehnt.
Lit. tuinas, Pfahl, ist slav. Ursprungs. Mkl.
L. 162. T. jest původu celtického. Z cel-
tického přešlo do něm. a z něm. do slovan.
Mz. 85. Cf. kelt. dún, arx, castrum, strsas.
tûn, nněm. Zaun. Gl. 345. Převelebný týn.
Hdk. L. kv. 17. Týnem vinici ohradil. Br.
Rus. týn = zeď, der Zaun. Jenž udělal
vinici a týnem ohradil ji. Týnom otýniti
gorodb. — T., a, m., jméno některých měst
a hradův. T. v Praze. Háj. T. Vltavský n.
nad Vltavou (Moldautein) v Bechynště; T.
Horšův (Bischofteinitz v Plzeňsku; Karlův
T. (Karlštejn), Š. a Ž., Karlstein. — T.,
něm. Tein, dvůr u Chrasti; něm. Thein, ves
u Dokes. Vz Tk. I. 627., II. 551., III. 661.,
IV. 743., V. 261. Vz více v S. N. — Z Týna
Horšova Petr. Vz Jir. H. 1. 298. — Z Týna
Horšova Vavřinec. Vz Jir. H. 1. 299.

2. Týn, u, m. = tyčka. Slov. Koll.

3. Týn, u, m., rostlina, der Schneeball,
tinus. T. bobkový n. bobkolistý (bobkový
strom planý, tušalaj, viburnum tinus, Rstp.
781. ), stkvělý, t. lucidus, elliptičný, t. ellip-
ticus, svraskalý, t. rugosus, nahý, t. nudus.
Rostl. III. b. 93.

4. Týn, a, m. T. Em., prof. a spisovatel,
† 1870. Vz S. N., Tf. H. 1. 172.

Týň = téň (dünner). Jg.

Tyna, y, f. = míra vědra. Ddk. IV. 184.
(Tč. ).

Týňák, u, m. = ohrada, ein gezaunter
Ort. Bern.

Tynčany, dle Dolany, Tintschan, ves
u Sedlčan. PL., Arch. III. 578.

Tyndare-os, a, m., otec Klytaimnestřin a
Kastorův. Vz S. N.

Týnec, nce, m. = malý týn. Příp. -bcb.
Mkl. B. 313. — T. = klášter, ein Kloster,

zastr. V. — T., něm. Teinitzl, ves u Stoda;
T. labský n. nad Labem (dříve T. na hůr-
kách), Elbe-Teinitz, město v Kolínsku; T.
Hrochův, Hrachow-Teinitz, mě. v Chrudim-
sku; T. nad Sázavou, ves u Dnespek. Vz
S. N. T., ves u Břevnova; T. panenský,
Jungferteinitz, město v Lounsku; T., něm.
Maria-Teinitz, ves u Kralovic; něm. Teinitz,
vsi u Milevska, u Ml. Boleslavi, u Chrudimi,
u Horažďovic, městys u Břetislavi, dvůr
u Čes. Brodu; T. dolejší a hořejší, Unter-,
Ober-Tenzel, vsi u Litoměřic; T. mnichov-
ský, němec. Steinteinitz, ves u Bilína; T.
nový, nem. Neu-Thein a T. německý, Alt-
Thein, vsi u Ouště; T. hrubý n. veliký,
Gross-Teinitz, ves u Olomouce. PL. — Vz
Tk. I. 627., III. 661., IV. 743., V. 57., 220.,
Žer. Záp. II. 191., Tf. 393.

Tyněchody, dle Dolany, něm. Tinchau,
ves u Stříbra. PL.

Týnek, nka, m. = Týn, dvůr kláštera
břevnovského. Tk. III. 83.

Týnění, n., das Umzäunen. Hrady své
opevňovali příkopy, náspy a dřeveným tý-
něním. Ddk. I. 268.

Týněný; -ěn, a, o, umzäunet, befestigt,
T. dvůr. Háj. T. plot (pletený).

Týnice, e, f., vz Týnec, Týn.

Týniště, ě, n. = týněné místo (ohrazené),
eingezaunter Ort. — T., mě. v okr. koste-
leckém; T. něm. Tönischen, ves u Bochova.
Vz S. N. — T., něm. Tinischt, vsi u Kutné
Hory, u Přeštic. — T., něm. Tünscht, ves
U Litoměřic. PL. — Cf. Tf. 289.

Týništko, a, n., něm. Tinisko, ves u Vys.
Mýta. — T., a, m., osob. jm. Arch. I. 256.

Týniti, il, ěn, ění; týnívati = hraditi,
zäunen. Jg. — co čím.

Týnka, týňka, y, f., das Stacket, der
Pfahlzaun. Rk.

Tynkal, u, m. = samorodný borax, svaga.
Pr. Chym. 177.

Tynouti, nul, utí = tonouti, sinken. Mor.
a ve Slez. Tč., Pk., Klš. Také v Krkonš.
Kb. — kam. Věneček tyně až do samého
dna. Sš. P. 351. Cf. Vínek tyně až na samé
dno. Ib. 352.

Týnový, Zaun-. T. plot (pletený). Us.

Týnský, Tein-. T. míra, ein Weinmass,
6·4 Piriten. Gl. 345. T. kostel v Praze. Vz
S. N., KP. I. 161., Tk. I. 627., II. 551., III.
661., TV. 743. — T. = z Týna pocházející.
Vz Týn.

Tyny. Před naše je zahradečka, v tej za-
hradečce karnátečka, tyny dana jadana. Sš.
P. 313. En ten týny, kde jsou líny atd. (po-
čítadlo ve hře). Čes. mor. ps. 29.

Typ, u, m., z řec. = otisk, model; ráz,
znak, znamení, vzor, der Typus. Nz., Rk.
Vz Šfk. 391., 773.

Týpati = vískati ku př. v hlavě. Us. Rgl.

Typet, pta, m. osob. jm.

Typhlitis, vz Tiflitis.

Typhus, vz Tyfus.

Typický = dle nějakého typu se řídící,
typisch, Muster-. — T. = předobrazný, vor-
bildlich, v theol. Vz S. N. A tudy i osudové
osob, jež s vyjevováním ústavu spásy boží
souvisí, typickou povahu mají. Sš. II. 51.