sb157-05 0..8296

255

Tyrš, e, m. T. Mirosl., spisov. a náčelník
Sokola pražského. Vz S. N., Tf. H. 1. 159.,
194.

Tyrtai-os, a, m., elegický básník řecký
v 5. stol. př. Kr. Vz S. N.

Tyr-us, a, m., bylo slavné město ve Fö-
nicii. Vz S. N. — Tyřan, a, m., der Bewoh-
ner von Tyrus. — Tyrský, tyrisch. Tyrští
přebývali v Jerusalemě nosiece ryby atd.
Hus I. 132. T. brot, Purpursaft.

Tyrychtka, y, f. = pozdní, tvrdá hruška.
Us. v Leštině.

Tys, a, m. Hra na tysa. Na Zlínsku. Vz
Mtc. 1869. 169.

Tysana, vz Tisana.

Týsati, natýsati = nahlodati, einsehen.
Na Zlínsku. Brt.

Tisjuné = tisíc. Za věnec sto zlatých,
za poccivosč tisjunć. Sš. P. 378.

Tysl, a, m., osob. jm.

Tysovský, ého, m., osob. jm.

Tysový. Horečka tysová, dybys byla
moja, dal by ťa okovať, železem do kola.
Čes. mor. ps. 70.

Tytan, u, m., falcaria, die Sichelmöhre,
rostl. T. srpenec, f. Rivini. Rstp. 715. —
T., srpek, pilečka, kosinka, stračí nožka,
critamus. Slb. 587.

Týti, tyji, tyj, tyje (íc), tyl, tytí; tývati =
tloustnouti, feist, fett, dick werden. Koř. tb.
Mkl. B. 449. Ty in tyti, kroat. titi, pingues-
cere, pol. otyć, stind. tu, tavīti, tauti, va-
lere, tavas robur, tīv pinguescere, lit. tukti,
tunku. Mkl. aL. 162. — abs. Týti a žíti.
Us. Vlk leže netyje. Vepřové zavřeni spěš-
něji tyjí. Us. Dobytek náš tyje. Sych. Co
žije a tyje. Dch. Jako vepři týti. Dal. 133.
— po čem. Dobrý i po suché kůrce tyje.
Č. — odkud. Plod z povahy stromu tyje.
Sš. II. 378. (Hý. ). — kde. Jako svině
v krmníce tyje. V. — z čeho. Závistivý
ze zloby tyje. Výb., Alx. — čím. Lidé
draví jiných úsilím tyjí. Br. T. dobrými
pokrmy.

Tytl, a, m., osob. jm.

Tytlati = cpáti, stopfen. — T. = ušpi-
niti, umazati (v ruce), beschmutzen, beflecken.
Slez. Šd., Klš.

Tytlíček = spodní čásť pupenu semen-
ního (vajíčka), kterou je v semenníku při-
pevněn. Kl. T. = místo na semeni, kde cevy
šňůry pupečné vnikají do vnitřní slupky,
často tmavěji barvené, jako na jádře jabl-
kovém, pomarančovém, anobrž i vně na se-
meni n. p. na pecičkách vinných. Rst. 510.
Vz ib. 132., 161. Cf. Kk. 53. T. u bobu,
die Narbe. — T. u litých liter, der Giess-
zapfen, Letterpunkt. Jg. — T. klobouku =
vrch jeho, die Hutspitze. Kom. J. 514.

Tytlík, u, tytlíček, čku, m. = tečka,
čárka ve psaní, ein Punkt oder Strich im
Schreiben. Br., Kom., Sš. Mt. 75. — T. =
skrácení písma, das Abbreviationszeichen.

Tyto = peníze (s posunkem: palec tře
se o ukazováček). Us. Kšá.

Tytom. Vyšívaný šátek našla, hojaj, dryta,
tytom. Čes. mor. pís. 83. Pásl ovčák ovce
na zělenej lúce, aitom tytom tytom na ze-
lenej lúce. Sl. ps. 132.

Tytrati (y nejisto) = bručeti, murren. —
kde. Tytraly v staniech svých. Ž. wit. 105.
25. — proti komu. Proti mně tytrachu.
Ib. 40. 8.

Tytry, gt. Tyter, dle Dolany, něm. Tit-
trich, ves u Rakovníka. PL.

Tytul, tytulovati atd., vz Titul, Titu-
lovati atd.

Tytuň, tutoň, ě, m., tutom, u, m., z tur.
= kuřlavý tabák, dohan, Rauchtabak, m.
Us. na Mor.

Tytyryty! hlas strnadův, der Gesang
des Ammerlings. Rd. zv.

Týtýž (zastar. tátáž, tétéž) = týž, der-
selbe; obyč. tentýž. T., jen druhá částka
se skloňuje. Týtýmž způsobem. Kom. Lab.
27. 6. Týtýž (gajdoš) ho i do bahna zavádí.
Sš. P. 719. — T., adv. = časem, často, někdy,
opět a opět, bisweilen, oft, immer aufs neue,
wiederholt. Jg. Lháři se t. mění v řečech
svých. Br. Nad neumělostí svou týtýž vzdy-
chal. Kom. Náramně naříkal a t. k Bohu
se odvolával. Br.

Tyzana, tizana, tyzena, tysana, y, f. =
kroupa. Mz. 358. Dle Gl. 345. 1. die Roll-
gerste, 2. ein Dekokt aus Gerste, it. tisana,
střlat. ptisana. Gl. 345.

Týž, táž, též = tentýž (ten samý) z t + ji + ž,
ta+ja+ž, to+je+ž, ebenderselbe. Slo-
váci mají jen tenže, ten jistý, ten samý. Ht.
Týž skloňuje se podlé Nový, jen že se ž
n. že přivěšuje: gt, téhož, též, téhož, dat.
témuž, též, témuž atd., pl. nom. tíž, též,
táž, gt. týchž atd. Vz strany skloňování
také i tentýž. Bž. 154. Týž klade se jen
tam, kde lid užívá: ten samý; tedy často
chybně m.: on, ten. Mladý muž hledá služby.
Týž (m.: on) zná dobře jazyk český a ně-
mecký. Bs., Brt. S. 3. vyd. 33. Nazýváme
tělo schopným kmitu, když téhož (m.: jeho)
molekuly nárazem zevním přicházejí v ur-
čité pohyby. Brt. Cf. Ten, On. Šp. také:
V tomž pořádku m.: v témž. Četl jsem tuž
knihu šp. m.: touž. Slov týž a tentýž se
užívá, když se mluví o jednostejnosti, to-
tožnosti, identitě věcí a jich způsobův. Bůh
jest vždy týž. Št. A totéž vyznal Vít. Svěd.
Ten, který stvořil srdce jednoho každého
z nich, tentýž spatřuje všecky skutky jejich.
Br. Jeden a tentýž duch to vše působí. Br.
Jednu a touž řeč mluviti; též smysliti;
rovně též (na též) mysliti; v témž blátě
vězíš; doma týmiž právy se řídili. V. V touž
hodinu. D. Synové jeho též učinili. Flav.
Jeden a týž úřad držel. V. Týmž způsobem.
Us. A tomu jsem též v paměť uvedl. NB.
Tč. Že týž den, jda za ním z téhož roku,
přišel k zahradě... NB. Tč. 108. A téhož
i Jiřík soukup žádá. NB. Tč. 136. Tehdy
přišel týž muž. Br. Tys vždy tentýž. Týž
se stal nález i k témuž listu, jakož svrchu
psáno stojí; Byv u téhož pána jako já;
Pohoní Jana Kosu týmž právě póhonem a
o též peníze; Táž Elška týmž právě póho-
nem k témuž listu a z týchž peněz pohoní
Levu z Náchoda; Jsúci téhož otce dci a
též mateře. Půh. I. 312., 360., II. 25., 105.,
130. (Tč. ). Vidúci rúcho krásné chce mieti
též; Příklad dal sem vám, aby i vy též či-
nili; Protož móž býti, že otec bude viece