sb157-05 0..8296

260

kůs, vůsma m.: sova, kos, osma, Šb.; v
Krkonš. a ve vých. Čech. vlůni, mdlůba
m.: vloni, mdloba. Šb. Dora — Důra, kmotr

— kmůtr, kolna — kůlna, kora — kůra,
smola — smůla, schodný — schůdný, svodný

— svůdný, škodný — škůdný, zbojný —
zbujný, hrozný — hrůzný. Dch. Vz O. —
Obšírně jedná Mkl. v Altslov. Lautl. 5—6.,
141. —182. o hlásce u. Výtah z jeho učení
podal Fr. Vymazal v: Mikl. Hláskosloví
jazyka českého str. 16. —19., jehož úvod
jest: Hláska u vyskytuje se ve slovanštině
na čtverém stupni. Na prvním stupni spatřu-
jeme ji seslabenou v b: btdêti z budh. Na
druhém stupni stojí y buď ze starého dlou-
hého ū: dymt z dhūma anebo jako pro-
dložené b: vbzbydati z bbd. Na 3. stupni
povstává z u stupňováním (předražením
hlásky a) au, které ve slovanštině před
samohláskami přechází v ov a před sou-
hláskami v u: sloves a sluti od slů, strind.
šru. Konečně na 4. stupni vzniká z u před-
sutím ā skupenina av: sláva ze slů. Vz
tam obšírnější výklad.

U předložka s genitivem. Znamená:
1) o místě to, co blízko od čeho, bei, in
der Nähe. Stál jemu u noh; A já seděl u
samých dveří; Proč bych se nehřál u ohně?
Svěd. — 2) Znamená to, co v domě, v kraji,
ve vlasti, v bytu toho, ku kterému se při-
kládá. U něho měla své cínové nádobí.
Sved. Byl jsem u pana Václava. Svěd. Dal
tomu u sebe místo (v mysli své). Háj. U sebe
chovati (zamlčeti). V. Každý den seděl sem
u vás v chrámu. Hus I. 185. — 3) Slyší se
na to, odkud se co béře = od. Hledal mi-
losti a přízně u Římanův t. j. od Římanův.
V. U nás od mnoha let ztravu měl a tráví
u nás až po dnes. Svěd. — 4) Béře se
o tom, kam co přísluší, na čem co visí,
v jehož moci co jest. Přezka u střevíce,
nehty u rukou. Us. To jest u Boha. Jg.
Byl kazatelem u sv. Tomáše. Svěd. Byl
u něho čeledínem. Svěd. — Zk. Skl. 230. až
231. Cf. Mkl. S. 575. — Pozn. Vzal u něj
byt šp. m.: u něho. — Pojí-lí se s akkus.
nebo lokalem, stojí místo v (před: v, p,
m, b. ). S akkus. U vítr mluviti. Us. Čož-
koli budete prositi u mé jmě. Št. U prsy
udeři mlatem. Rkk. U veliké přišel nebez-
pečenství. Har. U velikou summu to vzrostlo.
V. Obrátil vodu u víno. V. U prostřed. Us.
U večer. V. I neuvoď nás v pokušenie,
nebo druzí řiekají: u pokušenie. Hus I.
344. Kterak u jedny časy přijela do Na-
pajedel a ptala se na hospodu. NB. Tč. 6.

— S lokalem vz předcházející. Neskoro
kováři, neskoro lituješ, dy už ty na věčnosť
u pekle bydluješ. Sš. P. 32. Maje u vězení
pro krádež člověka jednoho. NB. Tč. 123.
Takým během že mi jest měl toho zboží
u pokoji nechati. Půh. II. 288. Ani pro
svú nesmiernú múdrosť u přikázánie po-
blúdili; U příkladě někdo die: Král tě
volá; Nechce se u vině přiznati. Hus I.
59., 94., 88. (Tč. ) U velikém strachu, u ve-
likém nebezpečenství, u veliké ceně býti;
u veřejném shromáždění; u veliké slávě.
V. U pokoji si lehnu. Br. Ztonuli jsú u Mo-
ravě. St. let. U příkladu. Což oni u přísloví

měli. Br. Ale co pak u příčině jest, že se
tak děje. Kom.

U = už. U nebudu vám súditi svády.
Rkk. 74.

Úb, a, m., mě. v Srbsku. Vz S. N.

Úba = ano, jistě, opravdu, ja, ja wohl.
Ú. tak. V., Krab. 43.

Ubabiti, il, en, ení = babením dostati,
als Hebamme nehmen, heben. — co: dítě.
Ros.

Ubabrání, n., die Beschmutzung, Beflek-
kung. Mor., Slov.

Ubabraný; -án, a, o, besudelt, beschmutzt.
Je celý u-ný. Na Mor. Šd. Na Slov. Bern.

Ubabrati = ukáleti, besudeln, beschmut-
zen. Mor. Šd. Na Slov. Bern.

Ubácati = ubiti. — co čím: stěnu blátem
(uplácati). U Olom. Sd.

Ubádati = ubůsti, durch Stechen, Reitzen,
Spornen bewegen, vermögen. — koho. Smil
v. 2054. Ti, ješto sú jeho ubádali. ZN. —
koho komu. Už ho sobě ubádal (má ho
jako v hrsti). Prov. Jg., Č. M. 537.

Ubáhnouti si, gelüsten; si na koho =
usednouti si na něho, einem hart zusetzen.
U Olom. Sd. — se komu čeho, gelüsten.
Čeho se mazánkovi ubáhlo, to musí míti
nezbytně. Km. 1875. 306.

Ubaldin-us, a, m. U. Cambius. Tk. III.
341., 368., 380. Ubaldinův Mikuláš z Před-
bořic. Tk. V. 119., 133., 152.

Ubarviti, il, en, ení, färben. — co čím:
krví. Troj.

Ubáti se, sich fürchten, bázní svou zlému
se vyhnouti, durch Furcht entgehen. Jg. Vz
Báti se. — se čeho. Ubál se (strachoval
se) toho, aby se král nenarodil. Leg. Bojím
se, že se toho neubojím (bázní tomu se ne-
vyhnu). Ros. Toho sě velmi ubávše, řečechu.
Bj. Pan Jiří, čeho se byl bál, neubál se.
Pal. Dj. IV. 1. 185. Pořád jsem se toho
bála a přece jsem se toho neubála, trotz
aller Furcht konnte ichs nicht abwenden.
Us. Dch. Smrti se nikdo neubojí. Kmp.

Ubatoliti, il, en, ení = něco špatného
udělati, schlecht thun. Ros. — se = unaviti
se batolením, sich abquackeln. Jg.

Ubavený; -en, a, o = zábavou unavený.
U Rychn.

Ubazgrati = umazati, beschmieren, be-
schmutzen. U Opavy. Klš.

Ubažiti, il, en, ení. — koho čím: tancem
(unaviti), ermüden. Us.

Ubdíti, ěl, ěn, ění = přenocovati, celou
noc nespati, verwachen. D.

Ubec = obec. Žer. Záp. I. 71., 81., 171.,
172., 173., 235., 273. — U., bce, f., ves
u Brna. Tč.

Ubečenec, nce, m. = fňuče, ein raun-
ziges Kind. U Opavy. Klš.

Ubečený; -čen, a, o = uplakaný, raunzig.
U. děcko. Má u-nou hubu, tvář. Us. Klš.

Ubědákati se = ubědovati se. Na Slov.

Uběditel, e, m., der Quäler. Vký.

Ubedniti, il, ěn, ění. — co čím: hře-
bíky, vermachen, verschlagen.

Ubědovaný; -án, a, o, abgequält. U.
žena (pracemi). Us.

Ubědovati = utrápiti, abquälen. — koho,
se čím.