Předchozí (259)  Strana:260  Další (261) |
|
|||
260
|
|||
|
|||
kůs, vůsma m.: sova, kos, osma, Šb.; v
Krkonš. a ve vých. Čech. vlůni, mdlůba m.: vloni, mdloba. Šb. Dora — Důra, kmotr — kmůtr, kolna — kůlna, kora — kůra,
smola — smůla, schodný — schůdný, svodný — svůdný, škodný — škůdný, zbojný —
zbujný, hrozný — hrůzný. Dch. Vz O. — Obšírně jedná Mkl. v Altslov. Lautl. 5—6., 141. —182. o hlásce u. Výtah z jeho učení podal Fr. Vymazal v: Mikl. Hláskosloví jazyka českého str. 16. —19., jehož úvod jest: Hláska u vyskytuje se ve slovanštině na čtverém stupni. Na prvním stupni spatřu- jeme ji seslabenou v b: btdêti z budh. Na druhém stupni stojí y buď ze starého dlou- hého ū: dymt z dhūma anebo jako pro- dložené b: vbzbydati z bbd. Na 3. stupni povstává z u stupňováním (předražením hlásky a) au, které ve slovanštině před samohláskami přechází v ov a před sou- hláskami v u: sloves a sluti od slů, strind. šru. Konečně na 4. stupni vzniká z u před- sutím ā skupenina av: sláva ze slů. Vz tam obšírnější výklad. U předložka s genitivem. Znamená:
1) o místě to, co blízko od čeho, bei, in der Nähe. Stál jemu u noh; A já seděl u samých dveří; Proč bych se nehřál u ohně? Svěd. — 2) Znamená to, co v domě, v kraji, ve vlasti, v bytu toho, ku kterému se při- kládá. U něho měla své cínové nádobí. Sved. Byl jsem u pana Václava. Svěd. Dal tomu u sebe místo (v mysli své). Háj. U sebe chovati (zamlčeti). V. Každý den seděl sem u vás v chrámu. Hus I. 185. — 3) Slyší se na to, odkud se co béře = od. Hledal mi- losti a přízně u Římanův t. j. od Římanův. V. U nás od mnoha let ztravu měl a tráví u nás až po dnes. Svěd. — 4) Béře se o tom, kam co přísluší, na čem co visí, v jehož moci co jest. Přezka u střevíce, nehty u rukou. Us. To jest u Boha. Jg. Byl kazatelem u sv. Tomáše. Svěd. Byl u něho čeledínem. Svěd. — Zk. Skl. 230. až 231. Cf. Mkl. S. 575. — Pozn. Vzal u něj byt šp. m.: u něho. — Pojí-lí se s akkus. nebo lokalem, stojí místo v (před: v, p, m, b. ). S akkus. U vítr mluviti. Us. Čož- koli budete prositi u mé jmě. Št. U prsy udeři mlatem. Rkk. U veliké přišel nebez- pečenství. Har. U velikou summu to vzrostlo. V. Obrátil vodu u víno. V. U prostřed. Us. U večer. V. I neuvoď nás v pokušenie, nebo druzí řiekají: u pokušenie. Hus I. 344. Kterak u jedny časy přijela do Na- pajedel a ptala se na hospodu. NB. Tč. 6. — S lokalem vz předcházející. Neskoro
kováři, neskoro lituješ, dy už ty na věčnosť u pekle bydluješ. Sš. P. 32. Maje u vězení pro krádež člověka jednoho. NB. Tč. 123. Takým během že mi jest měl toho zboží u pokoji nechati. Půh. II. 288. Ani pro svú nesmiernú múdrosť u přikázánie po- blúdili; U příkladě někdo die: Král tě volá; Nechce se u vině přiznati. Hus I. 59., 94., 88. (Tč. ) U velikém strachu, u ve- likém nebezpečenství, u veliké ceně býti; u veřejném shromáždění; u veliké slávě. V. U pokoji si lehnu. Br. Ztonuli jsú u Mo- ravě. St. let. U příkladu. Což oni u přísloví |
měli. Br. Ale co pak u příčině jest, že se
tak děje. Kom. U = už. U nebudu vám súditi svády.
Rkk. 74. Úb, a, m., mě. v Srbsku. Vz S. N.
Úba = ano, jistě, opravdu, ja, ja wohl.
Ú. tak. V., Krab. 43. Ubabiti, il, en, ení = babením dostati,
als Hebamme nehmen, heben. — co: dítě. Ros. Ubabrání, n., die Beschmutzung, Beflek-
kung. Mor., Slov. Ubabraný; -án, a, o, besudelt, beschmutzt.
Je celý u-ný. Na Mor. Šd. Na Slov. Bern. Ubabrati = ukáleti, besudeln, beschmut-
zen. Mor. Šd. Na Slov. Bern. Ubácati = ubiti. — co čím: stěnu blátem
(uplácati). U Olom. Sd. Ubádati = ubůsti, durch Stechen, Reitzen,
Spornen bewegen, vermögen. — koho. Smil v. 2054. Ti, ješto sú jeho ubádali. ZN. — koho komu. Už ho sobě ubádal (má ho jako v hrsti). Prov. Jg., Č. M. 537. Ubáhnouti si, gelüsten; si na koho =
usednouti si na něho, einem hart zusetzen. U Olom. Sd. — se komu čeho, gelüsten. Čeho se mazánkovi ubáhlo, to musí míti nezbytně. Km. 1875. 306. Ubaldin-us, a, m. U. Cambius. Tk. III.
341., 368., 380. Ubaldinův Mikuláš z Před- bořic. Tk. V. 119., 133., 152. Ubarviti, il, en, ení, färben. — co čím:
krví. Troj. Ubáti se, sich fürchten, bázní svou zlému
se vyhnouti, durch Furcht entgehen. Jg. Vz Báti se. — se čeho. Ubál se (strachoval se) toho, aby se král nenarodil. Leg. Bojím se, že se toho neubojím (bázní tomu se ne- vyhnu). Ros. Toho sě velmi ubávše, řečechu. Bj. Pan Jiří, čeho se byl bál, neubál se. Pal. Dj. IV. 1. 185. Pořád jsem se toho bála a přece jsem se toho neubála, trotz aller Furcht konnte ichs nicht abwenden. Us. Dch. Smrti se nikdo neubojí. Kmp. Ubatoliti, il, en, ení = něco špatného
udělati, schlecht thun. Ros. — se = unaviti se batolením, sich abquackeln. Jg. Ubavený; -en, a, o = zábavou unavený.
U Rychn. Ubazgrati = umazati, beschmieren, be-
schmutzen. U Opavy. Klš. Ubažiti, il, en, ení. — koho čím: tancem
(unaviti), ermüden. Us. Ubdíti, ěl, ěn, ění = přenocovati, celou
noc nespati, verwachen. D. Ubec = obec. Žer. Záp. I. 71., 81., 171.,
172., 173., 235., 273. — U., bce, f., ves u Brna. Tč. Ubečenec, nce, m. = fňuče, ein raun-
ziges Kind. U Opavy. Klš. Ubečený; -čen, a, o = uplakaný, raunzig.
U. děcko. Má u-nou hubu, tvář. Us. Klš. Ubědákati se = ubědovati se. Na Slov.
Uběditel, e, m., der Quäler. Vký.
Ubedniti, il, ěn, ění. — co čím: hře-
bíky, vermachen, verschlagen. Ubědovaný; -án, a, o, abgequält. U.
žena (pracemi). Us. Ubědovati = utrápiti, abquälen. — koho,
se čím. |
||
|
|||
Předchozí (259)  Strana:260  Další (261) |