sb157-05 0..8296

261

Ubedří, n., jméno lesa u Bohučovic v
Opavsku. Šd.

Úběh, u, m. = utek, die Flucht. Rk. —
Ú. času, der Zeitverlauf. — Ú. = útočiště,
die Zuflucht. Vysokýs učinil ú. tvój. Ž. wit.
90. 9. Dle Gb. yyd. Převysoko postavil jsi
útočiště tvé. — Ú., der Wettlauf. Sem starý
na úběhy. Dbř.

Uběhání, n., das Ver-, Ablaufen. Jg.

Uběhaný; -án, a, o, durchs Laufen ab-
genützt, unavený, abgelaufen, durchs Laufen
ermüdet.

Uběhati = běháním odbyti, be-, umlaufen,
durchs Laufen abthun; běháním umaliti,
durchs Laufen vermindern, abnutzen, abreis-
sen, ablaufen; unaviti, durchs Laufen ermü-
den; na Slov. běhaje přemoci, předběhnouti,
im Laufen überwinden; weglaufen; se = bě-
hem se unaviti, sich müde laufen. — co. On
toho uběhá sílu za den (mnoho cest nadělá).
Us. — co komu. Uběhal si podešvy. Já
bych si nohy uběhal. Us. Jg., Dch., Šd.
— se. Dch. — se kde. Ve velikém městě
člověk se uběhá. Us. — se s čím. Us.
Dbš. 71.

Uběhávačka, y, f., der Wettlauf. Na
Slov. Dbš. 71.

Uběhlec, hlce, m. = uběhlík, der Flücht-
ling. Šm.

Uběhlík, a, m., der Flüchtling. U. od-
vodní, der Rekrutirungsflüchtling. J. tr. Pu-
stiti se za u-ky, sie verfolgen. Dch.

Uběhlý, entkommen, davongelaufen. U.
čas, die verlaufene Zeit. Čas mezi tím u-lý
byl ztrávil pod opatrováním patriarchy.
Ddk. IV. 19. — čeho. Klouče sotva u-lé
kantorovy metly. Kos. Ol. I. 42. — kam.
Lid v slepotu u. Chč. 375., P. 201. — U. =
během unavený, vom Laufe müde. Dch.

Uběhnouti, hnul a hl, utí; ubíhati, ubí-
hávati = díl cesty běžením uraziti, laufend
zurücklegen; utéci, entlaufen, weg-, davon-
laufen, fliehen; uvarovati se, entfliehen,
ausweichen; vpadnouti, přijíti, verfallen,
anlaufen; se = unaviti se, sich müde laufen.
Jg. — abs. Kdyby vlk (pes) nesral, dál
by uběhl. Prov. Voda ubíhá. Čas ubíhá.
Dch. — co. Uběhl tři míle. Za jedinou ho-
dinu dromedar tři míle uběhne. Kram. —
jak daleko. Pes honící uběhl až za dva
hony. Sych. — komu (odkud): z rukou.
V. Ubíhal lidem. Šml. Mléko mi uběhlo
(z hrnce vykypelo). Us. Šd. — kam (čím):
v bludy, Koc, v zmatek, v potupu, v nemi-
losť, Kom., v bídu, Kram., T., v záští u ně-
koho, D., v nemoc, Lk., v omyl. Kos Ol.

I. 190., Th., svou všetečností v nebezpečen-
ství. Ml. Jednám v nové ubíhalo nesnáze.
Pal. Dj. IV. 1. 141. V netrpělivosť uběh-
nouti. Hus III. 229. Proč veň uběhli. BR.

II. 120. U věčné zatracenie uběhnouti. Hus
III. 237. Ostavujem přístav; v zad ubíhají
země i města. Sš. Sk. 286. Vlk s ovcí ve
skrýši ubíhá. Ddk. II. 108. Damon pod tvé
listi ubíhá. Puch. Chelčický uběhl až do zá-
mezí zatracováním všech ustanovení církve.
Pal. Dj. IV. 1. 415. Z jednoho bezcestí do
druhého ubíhá. Jg. — od čeho: od práce,
od praporu, fahnenflüchtig werden. Dch. —
před kým (komu). Zle jest, když jazyk

před rozumem ubíhá. Prov. Č. Před právem
ubíhal. Žer. Záp. II. 120. Sotva loupežníkům,
před loupežníky uběhl. Ros. — kudy. Voda
hrází ubíhá. Ml. — čeho. Předc toho uběhl
(uvaroval se). Ros. Přítele s takovou hlavou
ubíhej. Brt. S. 3. vd. 46. Vyzvědače ubíhej
a tlachače odbývej. Č. M. 82. — čeho čím.
Aby nemohlo říkáno býti, že král svou
appellací práva ubíhati chce. Arch. V. 296.
— komu při čem. Léta ubíhala při této
práci mu jako voda. Us. Tč. — s kým.
Šm. — se. Moc se uběhl. Us. — jak. Ubí-
hám jako na větru (rychle). Sá. Čas ubíhá
jako na koni. Šml. Minuta za minutou ubí-
hala. Šml. Čas příjemně uběhl; Ta pletka
šťastně uběhla. Dch. Noc uběhla křídlem
netopírů. Hdk. C. 41. — proč. Z nevědomí
v nevěru uběhše. BR. II. 363. b.

Uběhnutí, ubíhání, n., der Ablauf, das
Entlaufen, die Desertion. J. tr.

Uběhnutý, abgelaufen, müde, na Slov.,
lépe: vběhlý. Jg.

Ubeknouti se na někoho, auf Jeman-
den das Maul aufreissen. Ten se na mne
najednou ubek, až sem ostal tumpachový.
Us. u Nach. Hrš.

Úběl, e, m., úběl, i, f., der Alabaster.
Krok. III. 328., Jg., Prm. Ramena nad úběl
bělejší. Kos. Ol. I. 229. Nastrouhaný ú. dá-
vají dětem proti psotníku zastírajíce dítěti
hlavu černou látkou. Vz Mus. 1853. 478. —
Ú. = běl, smetana, der Schmetten. Na Mor.
Šd.,

Úbělný, Alabaster-. U. komnata. Truhlář.

Úbělonožný = bělonožný. Vký.

Úbělový, Alabaster-. Rk. Ú. lom. Balb.
Zem.

Úběr, u, m., na Slov. = ubírání, das Ab-
nehmen, die Wegnahme. Celý a bez úběru.
Exc. — Ú. = plat, příjem, die Einnahme.
Dsky.

Uběrací, Abnahm-. U. hoblík, vz Uběrák.

Uběrač, e, m. U. šroubů, kratič, der
Schraubenabkürzer. Šp.

Uběrák, u, m. = hoblík uběrací, der
Schroppeisenhobel, Schropphobel, Rauh-
hobel. D., Hk., Šp., Skv. U. loďkový, der
Schroppschiffhobel, der Schiffhobel. Slov.,
Hlk. U. jehly, der Grathabnehmer für Heb-
nägel. Šp.

Uberaniti, vz Oberaniti.

Uberin či Huberin, a, m. Uberin Sylvius
z Třebíče. Vz Jir. H. l. II. 299.

Uberman, ubrman, a, m., z něm. Ober-
mann = mocný rozsudce, kterého si odpor-
níci sami volili a na kterém mocně přestati
musili: mocný úmluvce, rozsudí, smlouvce,
smírce, arbiter, der Schiedsrichter. Jg. Vz
Rb. 273., Pal. Rdh. II. 83., Kn. dr. LXIX.,
Vš. 570., Arch. II. 275., Gl. 345. Také když
se udá býti domněvačem, ješto řiekáte u-nem;
Udá-liť sě kdy súditi a vieš jednu stranu
pravú, odsuď inhed a nepuď na domněvače
neb u-ny. Hus III. 196. Což ti u-ni seznají,
na tom mají obapolně dosti míti. Od moc-
ného u-na. U-nové vyřekli pod základem
20 hř. gr. Půh. I. 264., II. 73., 264. Tu při
zavěsili na hadčiech, potom hadčí na u-a
a proto ta pře ku právu jíti nemá, aniž prá-
vem má rozsuzována býti, ale má se had-