sb157-05 0..8296

263

Ubikace, e, f., z lat. = místo něčího pře-
bytu, die Ubikation. Prokázati místo svého
přebytu (svou u-ci). J. tr.

Ubíliti, il, en, ení, weiss machen. — co
komu čím: kabát vápnem.

Ubiněha, y, m., osob. jm. Pal. Rdh. 127.

Ubiové, kmen germanský na pravém
břehu Rýna. Vz S. N.

Ubírák, u, m. = prohnutý poříz, das
Krummeisen; hoblík, ostrý, hrubý, der Scharf-,
Schrubb-, Bestosshobel, Rauhhobel, D., Šp.

Ubírání, n., das Weg-, Abnehmen, Ab-
schöpfen. Jg.

Ubíraný; -án, a, o, abgenommen, abge-
schöpft. Jg. Vz Ubrati.

Ubírati, vz Ubrati.

Ubíravě peřený, abnehmend gefiedert;
list takový má lístky, jež od dola vzhůru
t. j. proti konci řapíku se zmenšují n. p.
bedrník obecný. Rst. 510.

Ubíravý = který ubírá, abnehmend. Jg.

Ubislav, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. 127.

Ubislava, y, f., osob. jm. Pal. Rdh. 127.

Ubiti, ubiji atd., vz Bíti; ubíjeti, el, en,
ení; ubíjívati = uprati, schlagen; pomalu
utlouci, todtschlagen, zu Tode schlagen;
bitím upevniti, zusammen stossen, fest ma-
chen. Jg. — co, koho. U. koho. V., Br.
U. cestu. A k tomuť mě jest vsadil ubiv
mě. Arch. III. 37. Ubili ho tam. Us. Tenť
mě jest ubil a kosti ve mně polámal. NB.
Té. 108. Ten máz piva hospodáře neubije.
Sá. Ubíjel (celník) hruď svoji (= bil se
v prsa). Sš. L. 176. Vymýšlejí, jak by čas
ubili. Us. Dch. Dobře to ubil (připevnil).
Snadno tomu hůl najíti, kdo chce psa ubiti.
Prov. — co, koho čím. Někoho ranami u
V. Hřeb kladivem. Us. Že mi noční věcí
kázal kyji mého hajného ubiti. Půh. I. 280.
Kyjem mne ubil. BN. Keď žena muža čep-
com ubije. Dbš. 29. — čím jak. Kyji na
smrť jej ubichu. Pass. 548., Pass mus. 344.,
346. — co z čeho. Ty mi musiš pas ubić
z volového ryku. Sš. P. 703. — koho kde.
Daže Parom ubil ťa na skutku. Na Slov.
Dbš. 44.

Ubití, n., das Schlagen, Abprügeln; das
Festmachen durchs Schlagen. V.

1. Ubitý, geschlagen. — od čeho. Osel
od kyje ubitý hýká. Kom.

2. Ubitý, festgetreten. Za bezpečnější
pokládá po starých a ubitých cestách cho-
diti než nové sobě stezky prorážeti. Vš.

Ubivce, e, m. = pugnator, necator, der
Tödter. U. synóv. BO. I zatratí ty u-ce. ZN.

Ubízeti, el, en, ení, vz Ubídnouti.

Ublácený, ublátěný, besudelt, beschmiert,
bekothet. U. střevíce, boty, kolo. Us. Jich
se jako ublátěného kola střez. Háj.

Ublahati = udobřiti, utěšiti, versöhnen,
stillen. — co: smutek. Koll. Cest I. hl. 1.

Ublahoslaviti, il, en, ení, beseligen, be-
glücken. Gníd. — koho čím.

Ublátiti, il, cen, ení a těn, ění, ublátí-
vati, ublacovati, mit Koth beschmieren, be-
sudeln. — co, se. Us. U. roucho. GR.

Ublažilosť, i, f., die Glückseligkeit. U.
prvokřesťanů. Sš. Sk. 34.

Ublažiti, il, en, en; ublažovati, beglücken.
— koho čím: láskou

Ublbaný; -án, a, o, vz Ublbati. Ublbané
šišky (knedlíky). Mor. Šd.

Ublbati se = převařiti se, dokud voda
klokočem vře dělajíc bl, bl, bl! Mor. Šd.

Ublebtati, ubleptati (-tám, -ci); ublept-
nouti, tnul a tl, utí, ubleptávati, einen Theil
herschwatzen, herlallen. — co: nějaké slovo.
Us. — Ubleptati koho = blebtáním unaviti,
durchs Schwatzen ermüden, zu Tode schwat-
zen. Us.

Ubledlý, abgeblasst, erblasst, ganz blass.
Us. Dch., Hvls. — čím: líce zármutkem u-lé.
Sá.

Ublednouti, dl, utí, erblassen. Us., Dch.

Ublinkaný; -án, a, o, vom Speien be-
sudelt. U-né dítě. Us. — U. = kdo ospale
hledí, mžourá, očima blinká, bliká. Máš oči
u-né. Mor. Šd.

Ubliti, bliji, il, it, ití; ublívati = pobliti,
bespeien. — koho, se, speien, sich bespeien.
Ros.

Ublížení, n., die Beleidigung, Verletzung,
das Unrecht, der Abbruch, Schaden. Vz
Ublížiti. V. Na u. něčí dobré pověsti a cti
mluviti. V. U. na poctivosti. flar. Bez u.
poctivosti. Har., D. Bez u. něčích práv.
J. tr. To zas je s u-ním (pomlouvá-li kdo).
Us. Vk. U. skutkem, thätliche Beleidigung.
J. tr.

Ubližitel, e, m., der Schädiger, Beleidi-
ger. Každý ochotně odpouštěj svému u-li.
MP. Dj. bibl. II. 95. Jdi svému u-li na po-
lovic cesty vstříc a jestli on druhou polo-
vičku vykonati nechce, vykonej celou cestu.
Kmp. 143.

Ubližitelka, y, ubližitelkyně, ě, f., die
Beleidigerin, Schädigerin. D.

Ublížiti, il, en, ení; ubližovati = příliš
blízko se dotknouti, ukřivditi, uškoditi, zu
nahe treten, Unrecht thun, beleidigen, ver-
letzen, schaden, freveln. D., Ros., Jg. —
abs. Ublížiti nedati (chrániti). V. Ubližuj,
ubližuj, máš-li ubližovat, moja těžká křivda
bude k Bohu volat. Sš. P. 491. — co: cestu
= přiblížiti, zkrátiti, abkürzen. Bern., na
Slov. — komu. Kůň se zabil, ale rytíři se
nic neublížilo. V. U. pravdě. D. U. svobo-
dám, verletzen. Zř. F. I. B. XI. U. si (má
v sobě ublížené i. e. od práce, od nátažky).
Us. Bart. Neublíží ani kuřeti. Us. Šd. Ublížil
svému zdraví. Us. Dch. Neublížil sem žád-
nému, ani vráně ani strace, ani mé milé
panence; Neubližuj dětóm, ubohým sirot-
kóm; A dyž ho (jazyk) zedere, dá ho oce-
lovat a mně nebožátku bude ubližovať, Mně
ubohé dceři ubližujú všeci. Sš. P. 138., 161.,
432., 491. (Tč. ). Zdá se, že Mečislav také
Liuticům ubližoval. Ddk. II. 95. Ako sa mi
opovažuješ ubližovať? Er. Sl. čít. 60. Kdo
ku zlosti se zbližuje, stavu svému ubližuje;
Komu boháč chce ublížiť, to těžko zanedbá;
Jak se od ctnosti vzdaluješ, i své chvále
ubližuješ. Mor. Tč. Kterýž vám nevážně a
lehkomyslně ubližuje; Jest hřích člověku
nevinnému ubližovati. BR. II. 24. a., 377. b.
Bůh mi nebuď milostiv, chtěl-li sem ublížiti
vám. Pal. Dj. III. 3. 84. — kdy. Zármutek
v kříži snadno ublíží. Na Slov. Tč. — komu
jak. Ublížil králi proti právu příbuznému.
Bart. 260. — komu na čem: na cti, pocti-