sb157-05 0..8296

264

vosti, na dobrém jménu, V., na zdraví. Vrat.,
J. tr. — komu v čem. Bližnímu svému
v ničem neubližuj. Pr. měst. V čem jsem ti
ublížil? Us. U. komu v právech. J. tr. Račte
raději, ubližuje-li se Vašnosti kdy v čem,
na mne to vznésti. Žer. — komu čím: sobě
zdvíháním, skokem, D., někomu slovem, ML,
řečí n. skutkem (ublížení skutkem). J. tr.,
Er. Však jsi ty žádnému ničím neublížil.
Er. P. 168.

Ubližování, n., die Beleidigung, Verlet-
zung.

Ubližovati, vz Ublížiti.

Ublov, a, m., něm. Ublo, ves u Vyzovic
na Mor.

Ublová, é, f., dle Tč.: Úblo, a, n., něm.
Aubeln, ves na Krnovsku ve Slez.

Ubluňkati, vz Bluňkati.

Ubobečkovati = na bobeček posaditi,
zum Niederhocken bringen; se, niederhok-
ken. Č.

Ubobněti, ubopněti, ěl, ění. Vz Bobněti.
Hrách brzo ubopní. Ros.

Úboč, e, f., něm. Aubotschen, ves v Novo-
kdýňsku. Vz S. N. — U., der Abhang. Ú.
příkopu, die Grabenböschung. Čsk. Že on
zabil jelena v zelenej úboči. Ps. sl. 280. Vz
Úbočí.

Úbočí, n. = úboč = místo u boku, po-
boční, postranní, die Seite, der Seitenweg,
Abweg. L. — Ú. = stráň vrchu. Šf., Koll.
Ú. = prostřední třetina hory. Blř. Der Ab-
hang, die Böschung, Lehne, abschüssige
Bergseite. Vz Hora, Svah, Pohoří. O úbočí,
úbočí, kam se voda točí? Sš. P. 375. Aká
to tam v úbočí zahrádka V Sl. ps. 331.
U studničky v zelenom u. stretly sa s mo-
jima tvoje sivé oči. Ib. 33. (Šd. ). Níž v ky-
prém u. Hdk. C. 247. Soluň leží na ú. hory
v polokruhu na způsob amfitheatru. Sš. II.
235. Na ú. hory dosti vysoké. Ddk. IV. 31.

Úbočina, y, f. = stráň, úbočí. Mor. Šd.

Ubočiti, il, ení, abseits gehen. Šm.

Ubočně, ě, f., der Rennberg (das, was
vom Erze wegfällt, wenn es durch die Renne
von einer Höhe herabgerollt wird). Šm.

Úboční bod, der Schulterpunkt; úhel, der
Schulterwinkel. Čsk.

Úbod, u, m. = ubodnutí, der Stich. Duch
úbodu (bolestí náramných, jimiž ubodán
bývá člověk až k omdlení atd. ). Sš. I. 114.

Ubodati, ubodávati; ubodnouti, dnul a dl,
ut, utí; ubústi, ubodu, dl, den, dení = bod-
nutím raniti, píchnouti, mit Stechen ver-
letzen, anstechen. — koho. Had jej ubodl.
Har. — kdy. Na súdě ubodne (zbožie), neb
die bohatcóm Kristus: Lačen jsem byl. Hus
II. 77. — kam: v kuoň. Jir. Anth. I. 164. —
koho čím: šelmu kopím, Krok, hovado
ostnem, ostruhou. Br. On toho milce pře-
padl před očima královny a ubodal jej
dykou v jejích rukou. Ddk. III. 279. — se
oč: o stonek. Ctib.

Úbodec, dce, m. = úbod.

Ubodený; -den, a, o, vz Ubodati. A tím
ostnem jsa David uboden křičí řka. Hus I.
292.

Ubodnutí, n., der Stich.

Ubodnutý; -ut, a, o = ubodený. — kde:
v srdci. BR. 11. 399. a.

Ubohátko, a, n., lépe: ubožátko. Jg.

Ubohosť, i, f. = bídnosť, nebohosť, das
Elend. Měst. bož. V. 60.

Ubohý = nebohý, chudý, mizerný. Vz U.
Ht. Sr. ml. 221. Pozn. Armselig, arm, elend,
bedaueinswerth. Ubohý hříšník, D., vdovec,
Us., člověk, Har., paní, stařec. D. U. stvo-
ření, bíďák, brouček n. červíček (o bídném
dítěti. ). Us. Dch. Ubohá sirotka, sirota. Čes.
a mor. pís. 292 — U. = mízný, nebohatý,
dürftig, arm. Ten u-hý, ani ohně, ani místa
nemá. Hš. A ty prohráš své peníze, budeš
ubohý. Sš. P. 477. Do rána's lehala, dys
uboha byla, směla si se to vydať za mojeho
syna? Sš. P. 497. Ubozí — nebozí. Vz Chudý.
Lb. Naše kapsa ubohá všecko béře, co kdo
dá. Panská choroba ubohého zdraví (když
pán již v posteli, sluha ještě veselý). Je
šuhaj ubohý, nemá jen dvě nohy. Prov. na
Slov.

Úboj, e, m., der Todtschlag. Šm.

Ubojovati, erkämpfen.

Ubolévání, n., die Schmerzempfindung.
S u-ním nač pamatovati. Sš. II. 48.

Ubolévati = bolest cítiti, Schmerz em-
pfinden. — nad čím. Mus. (Č. ). Či má svě-
tec i nad námi u-ti?; Proto Pavel neustále
nad národem svým uboléval; Ubolévajíce
nejvíce nade slovem, že... Sš. J. 61., 165.,
Sk. 235., 241. (Hý. ). — proč. Kdož čta
písmo neuboléval by se pro krátkosť (ne-
mrzel by se)? Sš. I. 34. — kdy. Srdce
Janovo při vypravování odporu takového
ubolévalo. Sš. J. 64.

Uboniti se = ustrašiti se, uleknouti se,
erschrecken. Sš. Mt. 314.

Úbor, u, m., úborec, rce, úborek, rku,
úboreček, čku, m. = košík, který se rukou
nosí, Handkorb, m. V., Kom. Ú. na ovoce. —
Ú., úborek, pucher, vaček. Vz Pucher. Hlad
není, strýc a břicho není úborek. č. M. 188.
— Ú. Na dužnó n. deskovité ploše květu
rostlin spoluložných, jež ježle sluje, stojí
těsně vedlé sebe četná kvítka, objatá spo-
lečným zákrovem, z jednoho n. z několika li-
stových kruhů se skládajícím; zákrov i ježle
slovou úbor. Schd. II. 280. Cf. Čl. Kv.
40., 161., Strboul,, calathium, das Blüthen-
körbchen. Nz. — Ú., das Kleid, der Anzug.
Již v letech čtyřicátých ú. ten z mody vy-
šel. Na Zlínsku. Brt. Mtc. 1878. 134. — Ú-
stolní, das Essbesteck. Us. Rgl. — Ú. (úbo-
rec, ouborec, houborec) = něco ve svém vzrůstu
zakrnělého a zaroveň starého, ein verhütteter
Gegenstand o. Zeug. Dch. Dala jsem si
s tou květinou tolik práce a co mám z ní?
houborec. U Zbirova. Lg. — Ú. = malý,
zavalitý člověk. U Zbirova. Lg. U Vysokého
Mýta. Hrp. To je kus úborka. U Dobrušky.
Hoch jak úborek. V Kunv. Msk.

Uborák, a, m. = nebožák, ein Elender,
Armer. Hlas.

Úborečka, y, f. = druh mlžů, corbis.
Krok.

Úborek, rka, m. U Beneš. Vz Tk. II. 99.,
III. 661. — Ú., vz Úbor.

Ubořiti, il, en, ení; ubourati, ein Stück
einreissen. — čeho (kus).

Úborkovati = sdírati kůru na úborky,
die Baumrinde zu Körbchen abschälen.