Předchozí (263)  Strana:264  Další (265) |
|
|||
264
|
|||
|
|||
vosti, na dobrém jménu, V., na zdraví. Vrat.,
J. tr. — komu v čem. Bližnímu svému v ničem neubližuj. Pr. měst. V čem jsem ti ublížil? Us. U. komu v právech. J. tr. Račte raději, ubližuje-li se Vašnosti kdy v čem, na mne to vznésti. Žer. — komu čím: sobě zdvíháním, skokem, D., někomu slovem, ML, řečí n. skutkem (ublížení skutkem). J. tr., Er. Však jsi ty žádnému ničím neublížil. Er. P. 168. Ubližování, n., die Beleidigung, Verlet-
zung. Ubližovati, vz Ublížiti.
Ublov, a, m., něm. Ublo, ves u Vyzovic
na Mor. Ublová, é, f., dle Tč.: Úblo, a, n., něm.
Aubeln, ves na Krnovsku ve Slez. Ubluňkati, vz Bluňkati.
Ubobečkovati = na bobeček posaditi,
zum Niederhocken bringen; se, niederhok- ken. Č. Ubobněti, ubopněti, ěl, ění. Vz Bobněti.
Hrách brzo ubopní. Ros. Úboč, e, f., něm. Aubotschen, ves v Novo-
kdýňsku. Vz S. N. — U., der Abhang. Ú. příkopu, die Grabenböschung. Čsk. Že on zabil jelena v zelenej úboči. Ps. sl. 280. Vz Úbočí. Úbočí, n. = úboč = místo u boku, po-
boční, postranní, die Seite, der Seitenweg, Abweg. L. — Ú. = stráň vrchu. Šf., Koll. Ú. = prostřední třetina hory. Blř. Der Ab- hang, die Böschung, Lehne, abschüssige Bergseite. Vz Hora, Svah, Pohoří. O úbočí, úbočí, kam se voda točí? Sš. P. 375. Aká to tam v úbočí zahrádka V Sl. ps. 331. U studničky v zelenom u. stretly sa s mo- jima tvoje sivé oči. Ib. 33. (Šd. ). Níž v ky- prém u. Hdk. C. 247. Soluň leží na ú. hory v polokruhu na způsob amfitheatru. Sš. II. 235. Na ú. hory dosti vysoké. Ddk. IV. 31. Úbočina, y, f. = stráň, úbočí. Mor. Šd.
Ubočiti, il, ení, abseits gehen. Šm.
Ubočně, ě, f., der Rennberg (das, was
vom Erze wegfällt, wenn es durch die Renne von einer Höhe herabgerollt wird). Šm. Úboční bod, der Schulterpunkt; úhel, der
Schulterwinkel. Čsk. Úbod, u, m. = ubodnutí, der Stich. Duch
úbodu (bolestí náramných, jimiž ubodán bývá člověk až k omdlení atd. ). Sš. I. 114. Ubodati, ubodávati; ubodnouti, dnul a dl,
ut, utí; ubústi, ubodu, dl, den, dení = bod- nutím raniti, píchnouti, mit Stechen ver- letzen, anstechen. — koho. Had jej ubodl. Har. — kdy. Na súdě ubodne (zbožie), neb die bohatcóm Kristus: Lačen jsem byl. Hus II. 77. — kam: v kuoň. Jir. Anth. I. 164. — koho čím: šelmu kopím, Krok, hovado ostnem, ostruhou. Br. On toho milce pře- padl před očima královny a ubodal jej dykou v jejích rukou. Ddk. III. 279. — se oč: o stonek. Ctib. Úbodec, dce, m. = úbod.
Ubodený; -den, a, o, vz Ubodati. A tím
ostnem jsa David uboden křičí řka. Hus I. 292. Ubodnutí, n., der Stich.
Ubodnutý; -ut, a, o = ubodený. — kde:
v srdci. BR. 11. 399. a. |
Ubohátko, a, n., lépe: ubožátko. Jg.
Ubohosť, i, f. = bídnosť, nebohosť, das
Elend. Měst. bož. V. 60. Ubohý = nebohý, chudý, mizerný. Vz U.
Ht. Sr. ml. 221. Pozn. Armselig, arm, elend, bedaueinswerth. Ubohý hříšník, D., vdovec, Us., člověk, Har., paní, stařec. D. U. stvo- ření, bíďák, brouček n. červíček (o bídném dítěti. ). Us. Dch. Ubohá sirotka, sirota. Čes. a mor. pís. 292 — U. = mízný, nebohatý, dürftig, arm. Ten u-hý, ani ohně, ani místa nemá. Hš. A ty prohráš své peníze, budeš ubohý. Sš. P. 477. Do rána's lehala, dys uboha byla, směla si se to vydať za mojeho syna? Sš. P. 497. Ubozí — nebozí. Vz Chudý. Lb. Naše kapsa ubohá všecko béře, co kdo dá. Panská choroba ubohého zdraví (když pán již v posteli, sluha ještě veselý). Je šuhaj ubohý, nemá jen dvě nohy. Prov. na Slov. Úboj, e, m., der Todtschlag. Šm.
Ubojovati, erkämpfen.
Ubolévání, n., die Schmerzempfindung.
S u-ním nač pamatovati. Sš. II. 48. Ubolévati = bolest cítiti, Schmerz em-
pfinden. — nad čím. Mus. (Č. ). Či má svě- tec i nad námi u-ti?; Proto Pavel neustále nad národem svým uboléval; Ubolévajíce nejvíce nade slovem, že... Sš. J. 61., 165., Sk. 235., 241. (Hý. ). — proč. Kdož čta písmo neuboléval by se pro krátkosť (ne- mrzel by se)? Sš. I. 34. — kdy. Srdce Janovo při vypravování odporu takového ubolévalo. Sš. J. 64. Uboniti se = ustrašiti se, uleknouti se,
erschrecken. Sš. Mt. 314. Úbor, u, m., úborec, rce, úborek, rku,
úboreček, čku, m. = košík, který se rukou nosí, Handkorb, m. V., Kom. Ú. na ovoce. — Ú., úborek, pucher, vaček. Vz Pucher. Hlad není, strýc a břicho není úborek. č. M. 188. — Ú. Na dužnó n. deskovité ploše květu rostlin spoluložných, jež ježle sluje, stojí těsně vedlé sebe četná kvítka, objatá spo- lečným zákrovem, z jednoho n. z několika li- stových kruhů se skládajícím; zákrov i ježle slovou úbor. Schd. II. 280. Cf. Čl. Kv. 40., 161., Strboul,, calathium, das Blüthen- körbchen. Nz. — Ú., das Kleid, der Anzug. Již v letech čtyřicátých ú. ten z mody vy- šel. Na Zlínsku. Brt. Mtc. 1878. 134. — Ú- stolní, das Essbesteck. Us. Rgl. — Ú. (úbo- rec, ouborec, houborec) = něco ve svém vzrůstu zakrnělého a zaroveň starého, ein verhütteter Gegenstand o. Zeug. Dch. Dala jsem si s tou květinou tolik práce a co mám z ní? houborec. U Zbirova. Lg. — Ú. = malý, zavalitý člověk. U Zbirova. Lg. U Vysokého Mýta. Hrp. To je kus úborka. U Dobrušky. Hoch jak úborek. V Kunv. Msk. Uborák, a, m. = nebožák, ein Elender,
Armer. Hlas. Úborečka, y, f. = druh mlžů, corbis.
Krok. Úborek, rka, m. U Beneš. Vz Tk. II. 99.,
III. 661. — Ú., vz Úbor. Ubořiti, il, en, ení; ubourati, ein Stück
einreissen. — čeho (kus). Úborkovati = sdírati kůru na úborky,
die Baumrinde zu Körbchen abschälen. |
||
|
|||
Předchozí (263)  Strana:264  Další (265) |