Předchozí (264)  Strana:265  Další (266) |
|
|||
265
|
|||
|
|||
Uboskati koho, abküssen. Mor. Šd.
Ubosorovati = učarovati. Na Slov. Bern. Ubósti = vbodnouti, vraziti, infigere. Žalt. wit. 37. 3. Ubotněti, vz Ubobněti. Ubouditi, il, děn, ění = učaditi, beräu- chern, schwärzen. — se čím. Uboudlý, uhouděný, očaděný, schwarz von
Russ. Us. Ubourati = částku sbourati, ein Stück
niederreissen. Jg. Vz Ubořiti. Ubozstvo, a, n. (m. ubožstvo), die Ar-
muth, das Elend. Má (Bůh) bohactvo i u. dla (pro) mě i dla tebe. Sš. P. 388. Vz Ubožství. Ubožák, a, m. = ubožátko. Us. Dch.
Ubožátko, a, n. = nebožátko, nebohý, der Arme, der arme Schlucker, ein armer Sün- der. Hořem u. pošel. Sych. U. křídla věší. Sych. Už mně u-tku ubližuje, kdo chce. Sš. P. 491. Ubože, ete, n., zastr. = duše zemřelých.
Ubožec, žce, m. = ubožák. Us. Dch. Ubožený = utýraný, usouzený. Ubožeti, el, ení = chudnouti, na mizinu přicházeti, verarmen, elend werden. — abs. Když se páni množí, lid uboží. Prov. Ubožička, y, f. = ubožka. Ubožina, y, f. = chudina, das arme Volk. Puch. Ubožiti, il, en, ení = nuziti, chudým či-
niti, arm machen, dem Elend zuführen. Us. Č. — koho. Vz Úžerník. Ubožívavý. U. služba, pocta, cultus la-
triae. Sněm. trid. Ubožka, y, f. = ubohá, die Arme. Č. Ubožniti, il, ěn, ění. Pleť jeho (Kristova) již ubožněna byla. Sš. Sk. 18. Ubožství, n., cf. Ubohý, die Armuth, Noth.
Snaží se uvésti nás v ono u., ze kteréhož sme sotva vynikli. Pal. Dj. V. 2. 451. (Šd. ). A toho lánu i sedliska bez všech platů a podatků dědičně držeti mají, vše k lepšímu ubožství a chudých lidí nadepsaného špi- talu. Arch. II. 405. Cf. Ubožství. Ubožstviti, ubošstvovati = ubožiti. Ubožstvo, a, n. = chudý lid, chudina, arme Leute. Bern. Také na Mor. Tč. Ubožstvování, n. U. člověka. Sš. I. 30. Ubran, a, m. = uberman. Úbrana, y, f., obrana při zápasu. U. ve vojenství = defensiva. S. N. XI. 247. Ú. boční, die Seitenvertheidigung. Hradby bez boční ú-ny. Čsk. Cf. Zápas. Ubráněný, beschützt, vertheidigt.
Ubrání, n., die Wegnahme. Ubrániti, il, ěn, ění; uhraňovati, ubrá- nívati, beschützen, erwehren. — něčeho před kým n. před čím. Jg., Th. Mně se zdá, že toho sama spravedlnosť páně pur- krabova ubrání, aby... Pal. Dj. V. 2. 322. Nech mia idú ubrániti, ženy mně chcú vínek vzíti. Sš. P. 440. — se. Jedni pravili: Ubráníme se, jiní zase: Neubráníme se. Kal. Mor. 1878. 34. Kteří utekli na věže kostelní, ubránili se tam. Pal. Děj. III. 2. 279. — co čím. Hory a Kolína mociú obránista. Dal. 165. — aby ne. Nemohl u., aby nepovstali zase konečně. Pal. Dj. III. 3. 212. — se před čím, lépe: se čeho. List. fil. VII. 144. — |
se čeho. U. se obavy. Dch. Aby zimy noční
se ubránil. Sš. Sk. 143. V přátelský smír vešli a takto všech nepřátel svých se ubrá- nili. Ddk. II. 79. Také město Bernau ubrá- nilo se jich; Město ubránilo se útoků spoje- ného vojska; Počne-li, kdo to zastaví a toho u-ní?: Kterak země ta mohla by u. se dále návalu tureckého. Pal. Dj. III. 3. 50., IV. 1. 215., 122., II. 86. (Šd. ). — se čeho kdy Počali naléhati, aby volený arcibiskup také k volení připuštěn byl, čehož páni po dlou- hém zdráhání konečně také u. se nemohli. Pal. Dj. IV. 1. 25. — se čemu: zlodějům, vojsku. D., Sych. Aby se v domě škoda nestala, tomu se nikda neubrání. Us. Šd. Svědčí o neřestech zemi, kterým ani pan Jiří u. nemohl. Pal. Dj. IV. 1. 155. Mimo našich oken běží voda skokem, nemožu jí u. Sš. P. 277. Ubranosť, i, f. = jakosť ubraného. — U. =
selmdlosť, Armuth, Beraubung. Schön. exc. Ubranský =ubrmanský. Ubraný; -án, a, o, weg-, abgenommen. U. mouka. Us. — U., vollends erschöpft. Samými výplatami jsme už celí u-ní. Na již. Mor. Šd. — U. = v lehký oděv oblečený, leicht angethan. — v co: v roucho. Kal. Bs. ps. 206., Světz. 1881. 93., Pk. Ubrati, uberu, uber, ubera (ouc), bral,
án, ání; ubírati, ubírávati, ubrávati. U. = díl něčeho pryč vzíti, pomalu od něčeho bráti, weg-, abnehmen; počet od počtu odtahovati, abziehen; ubíráním schuditi, erschöpfen, ab- zapfen, berauben, ausziehen, erpressen; se = jíti, podali se, zabrati se, gehen, hinziehen, sich begeben. Jg. — co (odkud). Uber ze sudu svršek vrchovatý (bramborů). Us. U. paty — utéci, Reissaus nehmen. Rožn. Anak. 23. — komu čeho (čásť vzíti): hrachu. Ros. Voda břehu ubírá. Ros., Ml. U. ne- mocnému krve. Us. Dch. U. včelám medu. Us. — kde: u punčochy, abnehmen. — koho: své poddané (oloupiti). V. Mimo svůj plat je ubírali (vydírali). BR. II. 616. — komu na čem: na zásluhách, šp. m.: zásluh. Brs. 247. — s adv. Kradí ubírati, V., zpátkem. Har. — se. Kam se ubíráš? Den se ubírá (ubývá ho). Us. Ubiraj sa dcerko ma. Sš. P. 449. Těžko čerstvě jeti, když se kola ubírají (když se bláto na ně chytá). U Kr. Hradce. Kšť. — (se s kým) kam. Starý otec ubíral se se svým synem k městu lesem. Us. Tč. Král ubíral se k Rýnu a odtud do Flander; Ubíral se do Vircpurku ke dvoru císařovu. Ddk. II. 393., III. 219. Vsedl na kůň a ubíral se na jaře se svými do Prus. Ib. III. 92. (Tč. ). U. se do kostela, Ros., na smrť. Kram. Ubírají se na svá místa, na cestu. Us. Dch. Na po- koj ticho se ubíral. Ziak. Tož vodstvo před Boha se ubírá. Sš. Sm. bs. 80. Jak ty slova promluvila, hned se k zámku ubírala. Sš. P. 14. Všechna se do peří ubereš (budeš plna peří). Us. v Kunv. Msk. — se (kam) jak, na jak dlouho (kdy). Jen na čas boho- služby svojí do Jerusalema se ubírajíc; A vy- šed ubíral se podlé obyčeje na horu div- nou; Tudy se s důvěrou nejprve k němu s prosbou ubral. Sš. L. 8., 203., J. 201. (Hý. ). Kola se nám ubírala až po nápravy |
||
|
|||
Předchozí (264)  Strana:265  Další (266) |