sb157-05 0..8296

265

Uboskati koho, abküssen. Mor. Šd.
Ubosorovati = učarovati. Na Slov. Bern.
Ubósti = vbodnouti, vraziti, infigere. Žalt.
wit. 37. 3.
Ubotněti, vz Ubobněti.
Ubouditi, il, děn, ění = učaditi, beräu-
chern, schwärzen. — se čím.

Uboudlý, uhouděný, očaděný, schwarz von
Russ. Us.

Ubourati = částku sbourati, ein Stück
niederreissen. Jg. Vz Ubořiti.

Ubozstvo, a, n. (m. ubožstvo), die Ar-
muth, das Elend. Má (Bůh) bohactvo i u.
dla (pro) mě i dla tebe. Sš. P. 388. Vz
Ubožství.

Ubožák, a, m. = ubožátko. Us. Dch.
Ubožátko, a, n. = nebožátko, nebohý, der
Arme, der arme Schlucker, ein armer Sün-
der. Hořem u. pošel. Sych. U. křídla věší.
Sych. Už mně u-tku ubližuje, kdo chce. Sš.
P. 491.

Ubože, ete, n., zastr. = duše zemřelých.
Ubožec, žce, m. = ubožák. Us. Dch.
Ubožený = utýraný, usouzený.
Ubožeti, el, ení = chudnouti, na mizinu
přicházeti, verarmen, elend werden. — abs.
Když se páni množí, lid uboží. Prov.
Ubožička, y, f. = ubožka.
Ubožina, y, f. = chudina, das arme Volk.
Puch.

Ubožiti, il, en, ení = nuziti, chudým či-
niti, arm machen, dem Elend zuführen. Us.
Č. — koho. Vz Úžerník.

Ubožívavý. U. služba, pocta, cultus la-
triae. Sněm. trid.
Ubožka, y, f. = ubohá, die Arme. Č.
Ubožniti, il, ěn, ění. Pleť jeho (Kristova)
již ubožněna byla. Sš. Sk. 18.

Ubožství, n., cf. Ubohý, die Armuth, Noth.
Snaží se uvésti nás v ono u., ze kteréhož
sme sotva vynikli. Pal. Dj. V. 2. 451. (Šd. ).
A toho lánu i sedliska bez všech platů a
podatků dědičně držeti mají, vše k lepšímu
ubožství a chudých lidí nadepsaného špi-
talu. Arch. II. 405. Cf. Ubožství.
Ubožstviti, ubošstvovati = ubožiti.
Ubožstvo, a, n. = chudý lid, chudina,
arme Leute. Bern. Také na Mor. Tč.
Ubožstvování, n. U. člověka. Sš. I. 30.
Ubran, a, m. = uberman.
Úbrana, y, f., obrana při zápasu. U. ve
vojenství = defensiva. S. N. XI. 247. Ú.
boční, die Seitenvertheidigung. Hradby bez
boční ú-ny. Čsk. Cf. Zápas.

Ubráněný, beschützt, vertheidigt.
Ubrání, n., die Wegnahme.
Ubrániti, il, ěn, ění; uhraňovati, ubrá-
nívati, beschützen, erwehren. — něčeho
před kým n. před čím. Jg., Th. Mně se
zdá, že toho sama spravedlnosť páně pur-
krabova ubrání, aby... Pal. Dj. V. 2. 322.
Nech mia idú ubrániti, ženy mně chcú
vínek vzíti. Sš. P. 440. — se. Jedni pravili:
Ubráníme se, jiní zase: Neubráníme se. Kal.
Mor. 1878. 34. Kteří utekli na věže kostelní,
ubránili se tam. Pal. Děj. III. 2. 279. — co
čím. Hory a Kolína mociú obránista. Dal.
165. — aby ne. Nemohl u., aby nepovstali
zase konečně. Pal. Dj. III. 3. 212. — se před
čím, lépe: se čeho. List. fil. VII. 144. —

se čeho. U. se obavy. Dch. Aby zimy noční
se ubránil. Sš. Sk. 143. V přátelský smír
vešli a takto všech nepřátel svých se ubrá-
nili. Ddk. II. 79. Také město Bernau ubrá-
nilo se jich; Město ubránilo se útoků spoje-
ného vojska; Počne-li, kdo to zastaví a toho
u-ní?: Kterak země ta mohla by u. se dále
návalu tureckého. Pal. Dj. III. 3. 50., IV.
1. 215., 122., II. 86. (Šd. ). — se čeho kdy
Počali naléhati, aby volený arcibiskup také
k volení připuštěn byl, čehož páni po dlou-
hém zdráhání konečně také u. se nemohli.
Pal. Dj. IV. 1. 25. — se čemu: zlodějům,
vojsku. D., Sych. Aby se v domě škoda
nestala, tomu se nikda neubrání. Us. Šd.
Svědčí o neřestech zemi, kterým ani pan
Jiří u. nemohl. Pal. Dj. IV. 1. 155. Mimo
našich oken běží voda skokem, nemožu jí
u. Sš. P. 277.

Ubranosť, i, f. = jakosť ubraného. — U. =
selmdlosť, Armuth, Beraubung. Schön. exc.
Ubranský =ubrmanský.
Ubraný; -án, a, o, weg-, abgenommen.
U. mouka. Us. — U., vollends erschöpft.
Samými výplatami jsme už celí u-ní. Na již.
Mor. Šd. — U. = v lehký oděv oblečený, leicht
angethan. — v co: v roucho. Kal. Bs. ps.
206., Světz. 1881. 93., Pk.

Ubrati, uberu, uber, ubera (ouc), bral,
án, ání; ubírati, ubírávati, ubrávati. U. =
díl něčeho pryč vzíti, pomalu od něčeho bráti,
weg-, abnehmen; počet od počtu odtahovati,
abziehen; ubíráním schuditi, erschöpfen, ab-
zapfen, berauben, ausziehen, erpressen; se =
jíti, podali se, zabrati se, gehen, hinziehen,
sich begeben. Jg. — co (odkud). Uber ze
sudu svršek vrchovatý (bramborů). Us. U.
paty — utéci, Reissaus nehmen. Rožn. Anak.
23. — komu čeho (čásť vzíti): hrachu.
Ros. Voda břehu ubírá. Ros., Ml. U. ne-
mocnému krve. Us. Dch. U. včelám medu.
Us. — kde: u punčochy, abnehmen. —
koho: své poddané (oloupiti). V. Mimo
svůj plat je ubírali (vydírali). BR. II. 616.
— komu na čem: na zásluhách, šp. m.:
zásluh. Brs. 247. — s adv. Kradí ubírati,
V., zpátkem. Har. — se. Kam se ubíráš?
Den se ubírá (ubývá ho). Us. Ubiraj sa
dcerko ma. Sš. P. 449. Těžko čerstvě jeti,
když se kola ubírají (když se bláto na ně
chytá). U Kr. Hradce. Kšť. — (se s kým)
kam. Starý otec ubíral se se svým synem
k městu lesem. Us. Tč. Král ubíral se
k Rýnu a odtud do Flander; Ubíral se do
Vircpurku ke dvoru císařovu. Ddk. II. 393.,
III. 219. Vsedl na kůň a ubíral se na
jaře se svými do Prus. Ib. III. 92. (Tč. ). U.
se do kostela, Ros., na smrť. Kram. Ubírají
se na svá místa, na cestu. Us. Dch. Na po-
koj ticho se ubíral. Ziak. Tož vodstvo před
Boha se ubírá. Sš. Sm. bs. 80. Jak ty slova
promluvila, hned se k zámku ubírala. Sš. P.
14. Všechna se do peří ubereš (budeš plna
peří). Us. v Kunv. Msk. — se (kam) jak,
na jak dlouho (kdy). Jen na čas boho-
služby svojí do Jerusalema se ubírajíc; A vy-
šed ubíral se podlé obyčeje na horu div-
nou; Tudy se s důvěrou nejprve k němu
s prosbou ubral. Sš. L. 8., 203., J. 201.
(Hý. ). Kola se nám ubírala až po nápravy