sb157-05 0..8296

266

(blátem). U Rychn. Ntk. Když z Korinta
po půldruhaletém tam přebývám do Jeru-
salema se ubíral. Sš. II. 75. (Hý. ). — se
kam proč. Sedlák hned za rozkazem na
zámek se ubíral. Kn. poh. II. 124. — se
nač. Ta zem na nohy se ubírá (chytá, lepí).
Us. u Rychn. — se odkud kam kudy, jak,
s čím. An Sichemané cestou se ku Pánu
ubírali. Sš. J. 74. Hrobovým stínem hlubo-
kého lesa dvé poutníků se cestou ubírá. Er.
Kyt. 88. Ubírám se od vás k svému Bohu
z údolí bolesti do vlasti slavné. Er. P. 518.
Ot hradu na skálu (ubíral se, obcházel).
Rkk. 27. Zástup Bavorů skrze zemi českou
bez jeho svolení s davy k Boleslavu Chra-
brému se ubírajících. Ddk. II. 77. Ubírati
se ze světa. Us. Šd. Že pustou, osamělou
cestou se domův ubírati bude; Když pak
se Pavel z Řecka léta 58. ubíral na Filippy
do Jerusalema; Od Jordana se ubíral do
Galiley. Sš. Sk. 102., 191., 202., J. 64. (Hý. ).
Tisícové s ním lesem se ubírali; Z Augš-
burka přes Brenner se ubírajíc; Biskup
Robert sotva se ubíral maně po cestách
Řehoře IX.; Vojsko ubíralo se po cestě
trstenické k Olomúci. Ddk. II. 408, 430.,
V. 191., 232. (Tč. ). — se s kým. Jak stala,
s plejači sa ubírala: Poďme, pletci, plet
do pola. Sš. P. 792. — se čím. Ubrati se
peřím (zapeřiti se). U Chrud. Kd. (Keř)
potřebuje většího kolíčku, zvlášť ubere-li
se tak růžemi jako loni. U Rychn. — se
odkud kdy (kam). Samou nocí se od nás
ubírali. Sych. Před slunce východem ubí-
rali jsme se na cestu. Ml. — se oč. On se
moc o to ubíral (ucházel). Us. Vk. — se
za kým, za čím. Za ním ubírali se po-
mocní vojové; Za nimi ubíralo se ducho-
venstvo; Národ veliké své muže poznával,
jim porozuměl a za nimi se ubíral; Pře-
mysl zjevně se ubíral za politikou oka-
mžitého prospěchu; Vysocí prelatové po
většině ubírali se za rozkazy papežskými;
Ota osvícený posud ubíral se za vysoko
vztýčeným praporem Staufův. Ddk. IV. 53.,
243., 331., V. 27., 167., 293. (Tč. ). — se
v čem jak. Čechy a Bavory v politice za-
hraničné ubíraly se jedním směrem. Ddk.
V. 149.

Ubreptati, ubreptávati, müde schwatzen.
— koho. — U. = breptavé vysloviti, her-
plaudern. Ros.

Úbřežník, a, m., der Strander. Šm.

Ubřinkati = zabřinkati, klimpern. — co
komu na čem. Ať nám nějakou na té
citaře ubřinká. Ros.

Ubrknouti, knul a kl, utí; ubrkati, ubr-
kávati = ulítnouti, wegfliegen. Ros. — komu
odkud. Pták mi z klece ubrkl. Us.

Ubrman, vz Uberman. Vs. 570.

Ubrmaniti, vz Ubermaniti.

Ubrmanský = ubermanský. Neměli toho
činiti do výpovědi u-ské s mé strany; List
se čtyřmi pečeťmi u-skými. Půh. I. 358.,
II. 577.

Ubrmanství, vz Ubermanství.

Ubrocení, n., die Bespritzung, Befleckung.

Ubrocený; -en, a, o = v krvi zbrocený,
von Blut besudelt. V u. rouše. Br. — čím.
Roucho krví u-né. BR. II. 882.

Ubroditi, il, zen, ení a děn, ění, ubro-
dívati, ubrozovati, durchs Schwemmen nass
machen; se, sich nass machen (im Waten).
— se, co kde: v kaluži. Us. Ostří mečův
ubroďte v těle nepřítele. Dch.

Ubrotiti, il, cen, ení; ubrocovati = krví
pokáleti, mit Blut beflecken, bespritzen. Vz
Ubrocený. — co: roucho. Us.

Ubroukati = uláti, ausschelten. — koho.
Ros.

Ubrousek, vz Ubrus.

Ubrousiti, il, en, šen, ení, ubrušovati,
abschleifen, abwetzen. — co: kus kordu u.
Ros. — čeho: nože (kousek). Jg. — co
kde: špičku na noži. Tč.

Ubroušecí, Abschleif-. U. kolo, brus.
Šp.

Ubroušení, n., die Abschleifung.

Ubroušený; -en, a, o = broušením tenší,
kratší, abgewetzt, abgeschliffen. Us.

Ubrtiti, il, cen, ení = brt n. díru udě-
lati, uvrtati, bohren. Us.

Ubřuňkaný; -cín, a, o, quickig, übel auf-
gelegt (von Kindern). U Olom. Sd.

Ubrus, u, ubrousek, sku (zastr. obrusec,
sce), ubrouseček, čku, m. = stolní pro-
stěradlo, das Tisch-, Tafeltuch, die Tisch-
decke: roucho k utírání rukou a úst při
stole a jinde, das Handtuch. Jg. U. od briją,
briti = tondere; srbsky a slovinsky brisati
= utírati. Šf. Na Zlínsku obrus. Brt. Ubrus.
V. Na stoly ubrusem přistřené talíře kladou
se. Kom. J. 553. Ubrus tažený, Sych., Šp.,
oltářní, Jg., kávový. Kh. Ubrus na stůl, ku
kávě; páska na ubrousek, das Servietten-
band; u. nitěný; dej čistý u.: prostři u. Us.
Dch. Zle si ubrusem setřel. Pal. Dj. IV. 2.
403. U. sněžné bělosti. BN. Pakli se jest
zpovídal, má se utříti u-sem, totiž pokáním.
Hus III. 189. Padl pod stůl a na ubrus mu
pomoci nemožno (z vinného nelze učiniti
nevinného). Šml. Světz. 1881. 295. U. ušpi-
niti, pokáleti, umastiti, do prádla (špina-
vého) dáti. Ubrouskem ústa si utříti. Chrám
vyšehradský vybíral 1088. od každé klíč-
nice hradu ročně jeden u. a jeden ručník.
Ddk. IV. 153. Ubrus u Římanů. Vz Vlšk
194.

Ubrusní, Tischtuch-. U. podnožky (ve
tkadlcovství). Mtc. 1882. 159.

Ubrusník, u, m. mappa, der Tafeltuch-
baum. Rstp. 1335. U. pomoučený, m. tana-
ria. Ib.

Ubrúskaný, vz Zabrúškaný.

Ubrychati, bespritzen. U Uher. Hrad. Tč.

Ubryndati, besudeln, bekleksen, verder-
ben. Us. Sd.

Ubuditi, il, zen, ení; na Slov. -děn, ění =
zbuditi, erwecken. — koho. D, Leg. Ubu-
dichu jeho. ZN. Ktož vida zahynutie bratra
ve snu hřiecha, neubudí-li ho, shřešie; Plís-
kání nestatečné ubudí spanlivé a často pro-
spěje z nějaké příčiny; Přistúpili sú k němu
učedlníci jeho a ubudili sú ho. Hus I. 145.
232., II. 48. — koho z čeho: ze sna. Bj. Přís-
nosť ubuzuje člověka z duchovního spánku.
Sš. L. 51. — co kde. Aby jeho důvěru v něm
ubudili; Aby touhu a snahu po něm u nich
tím značněji ubudil. Sš. Sk. 36., 159. (Hý. ). —
co jak. Ješto pohybem od Šimona způsobe-