Předchozí (268)  Strana:269  Další (270) |
|
|||
269
|
|||
|
|||
Ucechovati, ucejchovati = cejchovačkou
poznamenati. — co komu kde: dříví v lese. Us. Tč. Ucejkati; ucejknouti, knul a kl, ut, utí =
ucrknouti. — komu čeho zač: octa za krejcar. U Branné. Uceleti, el, en, ení = zceliti, zhojiti se,
heilen, ganz werden. Sal. Vřed ucelel. BO. — od čeho: od rány, sich von der Wunde heilen. Šf. Rozpr. 67. Ucelistviti, il, en, ení, in ein Ganzes
bringen. Šm. Uceliti, il, en, ení; ucelovati = celým
učiniti, ganz machen, heilen. — co. Semena ta rány ucelují. Rostl. Ucelivný, heilbar. U. rána. Pror. Jsa.
14. 15. Ucelivý = co uceluje, hojí, heilend. Žlu-
ťuch jest u-vé povahy. Rostl. Ucelovati = uceliti. — U. = ulíbati, ab-
küssen. — koho čím: líbáním. Ráj. Cf. Uboskati. Uceniti = oceniti, schätzen. To nikdo
neví u., jak ho to mnoho stálo. Na Ostrav. Tč. — se = zuby vyceniti, usmáti se, (la- chend) die Zähne weisen. — na koho. Ucepovati = umlátiti, mit dem Flegel
abschlagen, abklopfen, ausdreschen. — U. = cepy utlouci, mit den Flegeln erschlagen. — koho. Ros. Ucestka, y, f. = rdesen vrabčí, truskavec,
polygonum aviculare. Slb. 233. Ucestovati se, sich müde reisen. — kdy.
U-val se dosť za svého živobytí. Us. Tč. Ucetkovati = cetkami upstříti, betüpfeln.
Rys tak jest u-vaný jako tigr. L. Ucicati = ucucati.
Uciclati = ucucati, absaugen; užižlati,
abschnippern. Jg. Ucíditi, il, zen, ení, ucizovati, ucídívati
= učistiti, ukliditi, abputzen, säubern. — koho: koně. Jg. — se = učistiti se, sich säubern, reinigen; podělati se, hofiren. — se kde, kam: v pokoji, na palác pes se ucídil. Lom. Ucíliti, il, en, ení = cíl vyměřiti, abzie-
len, Ziel setzen. Ros. Ucinkati, ucinkávati, erklingein, erklim-
pern — si co: bití. Us. — U. = cinkáním unaviti, müde klingeln, klimpern. Us. Jg. — se, sich satt klingeln. Us. Tč. Úcit, u, m. = cit, das Gefühl. Gníd.
Ucítiti, il, těn, ění; uciťovati, verspüren,
merken, fühlen, empfinden. — co (kde). Ucítil v těle bolesť. Orlice majíc bystrý čich, jakž jen kde ucítí pastvu, hned tam letí. BR. II. 109. a. — se. Ležeti ho nechal, až jest potom sám se ucítil (k sobě přišel). BN. Vz Cítiti. Úcitný, fühlend, verspürend. Dch.
Ucivěti, ěl, ění = učkati, erwarten, er-
harren. — koho. Ros. Ucloumati = unaviti, zchvátiti, abrackern,
abmüden, abnützen. — koho: koně. Vrat. Ucmírati = ubryndati. Ros.
Ucnoumati se = ucloumati se. V Kunv.
Msk. Ucouditi = ucíditi. — kolik. Už sem
na dvě měřice rže dneska ucudil. Na Ostrav. Tč. |
Ucoufnouti, ucouvnoati, ul a vl, utí; ucou-
fovati = zpět uhnouti, zpět jíti, abrücken,
zurücktreten. — si na koho. Ucouvl si naň
(aby ho mohl lépe popadnouti). — s kým.
S koňmi u. Ros.
Ucouchati = umazati, beschmieren. Reš.
Ucouraný; -án, a, o = zrousaný, be-
schlumpert. Us. Rgl. U-né dívky sou ne- pořádné. Us. Tč. — jak: až po pás. Er. P. 394, Cf. Ucourati. Ucourati = v chůzi podolek šatů blátem
zamazati, beschlumpern. Ucouraná ženská (courek). — co: plášť. — se kde: v blátě. Ros. Ucovo, a, n., ves. Arch. II. 466.
Úcpa, y, f. die Verstopfung. U pístu. Vz
KP. II. 406. Ucpání, n., die Verstopfung, das Ab-
dichten, die Dichtung, Beliderung, Packung. Šp. Ucpaný; -án, a, o, verstopft.
Ucpati, ucpávati = zacpati, zu-, verstop-
fen, abdichten, belidern. Šp., Hrk., Kom. J. 341. — co kde: láhvice, Ros., díru v sudě. — čím: koudelí, kaučukem. D. Ucpávací, Stopf-, Dichtung-. U. látky,
hmoty, kruh, provaz, deska. Šp. Ucpávač, e, m., der Dichter, Abdichter.
Ucpávadlo, a, n., der Stopfer. Nz. lk.
Ucpávatel, e, m., der Stopfer. U. lodní,
der Kalfaterer. Rk. Ucpávka, y, f., v mechan., die Liderung
(Lederung), Packung, Stopfung, Stopfaichung, Dichtung, das Packungsmaterial. Šp., Dch., Suk, Prm., Čsk. Ucpávka oken a dveří, der Wulstverschluss, Fenster-, Thürstopfer, ba- vlněná u., Baumwoll-, Steamerpackung, Dch., pumpová, die Pumpenpackung; u. pístu, die Kolbenliderung, Šp., tkaná, pryžcová, Prm., těsná (horn. ), die Stopfbüchse. Hrk. U. asbes- tová, konopná, kaučuková, americká, tuková. Wh. U. lisu, páry. Šp. Ucrkaný; -án, a, o. U-né kalhoty, be-
brunzte Hosen. Na Ostrav. Tč. Ucrknouti, knul, a kl, ut, utí; ucrkati,
ucrkovati. — komu čeho odkud = odliti, abgiessen. U. někomu vína ze dbžánu. Šd. Ucrklo mu z huby, když pil. Us. Tč. Úcta, y, f. = uctění, čest, pocta, vnitřní
uznání něčí počestnosti. S. N. Vz Pocta. Die Ehre, Be-, Verehrung. Má úcta! S veš- kerou, se vší úctou; s úctou oddaný; svou úctu (vzdávám); zacházeti s někým s úctou; stáří v úctě míti; někomu úctu na jevo dáti; poslední důkaz úcty; úctu někomu vzdávati. Dch. Býti pro někoho v úctě (k někomu uctivým). U Poličky. Sn. Hleda- jíce podvrátiti úctu, kterou choval k němu národ. Pal. Dj. IV. 1. 390. Úctou k někomu se nésti. Sš. Sk. 382. Ú. nucená, přikázaná. Sš. I. 130. Nezván přišel, bez úcty vyšel. Č. M. 416., Pk. Poddanská ú. Dch. Úcty komu platiti. Úctu někomu činiti, Měst. boží, prokazovati. Us. Úctu k zákonům obnoviti. J. tr. Zbožná úcta. Šm. K poslušnosti a úctě k němu ve vší pokoře se vrátiti; Od věků již prokazoval Čechoslovan svým ze- mřelým zvláštní úctu. Ddk. III. 100., IV. 307. (Tč. ). — Ú. = jídlo, oběd, večeře ně- komu na počesť strojená, die Bewirthung, |
||
|
|||
Předchozí (268)  Strana:269  Další (270) |